Ačkoli jsme svědky krize vládnutí v zemi prakticky od chvíle, kdy si Nečasova koalice odhlasovala důvěru v Poslanecké sněmovně, události posledních týdnů překonávají i ty nejčernější scénáře. Ještě jsme se ani nevzpamatovali ze skandálů kolem fondu životního prostředí či firmy ProMoPro, když přišly zprávy o podnikatelském záměru firmy ABL ovládnout státní správu i bezpečnostní složky v zemi skrze Věci veřejné a jejich ministry Bártu, Dobeše a Johna.

Privatizace státní správy se vyplácí
Jen těžko by se hledal v posledních desetiletích v západních zemích srovnatelný případ útoku na samotné principy politické demokracie. V každé vyspělejší demokratické zemi by se vláda pod tíhou podobného skandálu ihned odporoučela. Nikoli ovšem v Česku.
Jsme svědky absurdního rozuzlení vládní krize, svědčícího o nejhlubším morálním propadu české politiky v polistopadovém období. Radek John, kterého chtěl premiér ještě před týdnem vyhodit z vlády pro neschopnost, dostal vládní trafiku zbytečného vicepremiéra, za kterou by se ovšem nemusel stydět žádný politický dinosaurus.
Na jeho místo byl dosazen bývalý „elitní“ detektiv, který těsně před sněmovními volbami v roce 2006 předložil zprávu o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, z níž se po ročním prověřování policií a státním zastupitelstvím nepotvrdilo ani jediné podezření. Byl to Kubice, kdo se stal autorem první velké mystifikace v novodobé české politice, ministr Kalousek přišel se svým žertem se šéfredaktory novin až po něm.
Ministrem školství zůstává Josef Dobeš, další člen vlády napojený na ABL, který měl podle zásadního prohlášení předsedy vlády Nečase původně z vlády odejít. Bývalý majitel ABL a současný vlastník VV Vít Bárta sebevědomě ohlašuje návrat do vlády, jakmile „očistí své jméno“. Ve stejnou chvíli označuje premiér Nečas odchod Bárty za svůj hlavní úspěch při řešení vládní krize.
Rysy absurdního divadla podtrhuje nejnovější informace o tom, že firma ABL zvýšila od vstupu VV do vlády svůj obrat až o 30 %. Privatizace státní správy se tedy vyplácí a firma Viamont bývalého ministra dopravy Řebíčka má více než zdatného nástupce.
Tím, že premiér Nečas vládní krizi nevyřešil důsledně, dal vlastně oficiální pardon všem, kdo se ve vládních stranách a státním aparátu dopouštěli veřejně odhaleného uplácení, špiclování, nahrávání, permanentního střetu zájmů a ovlivňování státní správy ve prospěch čistě komerčních cílů. To je velká porážka veškerých snah o udržení alespoň základní politické kultury. Stejně jako fakt, že se vláda nadále opírá o zcela nestandardní a vnitřně nedemokratickou politickou stranu VV, která je podle všeho jen kombinací sekty a promyšleného podnikatelského projektu jednoho muže.


Reformy? Nepřipravené, nepromyšlené, nespravedlivé!
Udržení vládní koalice v nezměněné podobě odůvodňuje premiér potřebou provedení reforem. Účel ale nemůže světit prostředky. Pokud se budou reformy realizovat prostřednictvím podivných privatizátorů politické moci, nemohou skončit jinak než v marasmu korupce.
Společnost silně rozděluje také samotný obsah vládní politiky. Je zcela evidentní, že Nečasova vláda prosazuje své návrhy reforem bez nejmenší snahy je veřejnosti vysvětlit a získat pro ně širší společenskou podporu. Vládní koalice odmítá o reformách jednat nejen s opozicí, ale i s odbory nebo kriticky naladěnou odbornou veřejností. Premiér Nečas nehledá pro nevratné vládní záměry širší konsenzus či věcný kompromis, ale spoléhá se pouze na pravicovou hlasovací mašinerii v Poslanecké sněmovně.
Vládní reformy jsou nepromyšlené, nedostatečně připravené a především nespravedlivé. Vláda přenáší veškeré náklady svých opatření jen na středně- a nízkopříjmové skupiny občanů. Reformy tak zaplatí jen rodiny s dětmi, senioři, nemocní či zdravotně postižení. Vláda naopak vychází vstříc privátním kapitálovým skupinám, které mají zájem o privatizaci důchodového systému a zdravotnictví.
Vládní návrhy jsou proto z tohoto důvodu logicky zaměřeny na privatizaci veřejných služeb a redukci sociálního státu. Ve svém důsledku ale takovéto reformy dále prohloubí zadlužení země, zvýší sociální rozdíly ve společnosti a ohrozí naši budoucí konkurenceschopnost. Kdyby už nebyl premiér Nečas zcela odtržen od běžného života lidí a mínění veřejnosti, vnímal by děsivost propasti, která se v důsledku způsobu a obsahu jeho vládnutí vytvořila mezi vládou a českou společností. Je a bude velkým úkolem pro všechny demokratické síly, aby se tato propast nestala zdrojem sociální frustrace, která otevře cestu k politickému vlivu extremistům a novým populistům, vedle kterých by mohl i Vít Bárta působit časem jako čítankový hrdina.
Nejlepší a včasnou prevencí proti takové frustraci jsou podle názoru opoziční sociální demokracie pád vlády a následné rychlé nové volby. Úkolem vlády, která by vzešla z nových voleb, bude nejenom předložení a prosazení sociálně únosných reforem, ale také rehabilitace politiky jako smysluplné činnosti ve veřejném zájmu.

Zdroj: Lidové noviny (Úhel pohledu, 26.4.2011)