Současné personální složení Ústavního soudu bylo definováno v době, kdy měla v Senátu rozhodující převahu ODS a prezidenty, kteří výhradně navrhují kandidáty na ústavní soudce, byli Václav Havel či Václav Klaus (zvolený ODS). Nikdo rozumný tedy nemůže tvrdit, že Ústavní soud je nějak spojen s ČSSD.

I opoziční sociální demokracie v minulosti v řadě případů u Ústavního soudu se svými návrhy neuspěla, stačí připomenout návrh na zrušení zdravotnických poplatků. Koneckonců, i ČSSD byla zaskočena rozhodnutím Ústavního soudu o zrušení předčasných voleb v roce 2009. Nikdy to ale nebyl důvod k tomu, abychom jako sociální demokraté navrhovali okleštění pravomocí ÚS či dokonce personálně útočili na jednotlivé soudce a vyzývali je k rezignaci. Ústavní soud je důležitou pojistkou demokracie, jeho role musí být jednoznačná a důsledná. Nehledě na to, že jsme zemí, ve které 40 let neexistoval demokratický právní stát, a často stále ještě velmi složitě navazujeme na brutálně přetrženou demokratickou tradici. Jsem přesvědčen, že v zemích, které mají historickou zkušenost hned s dvojí totalitou, jsou striktní dodržování ústavy a respekt k nezávislosti soudní moci obzvláště důležité.

Nečasova vláda za 9 měsíců své existence u Ústavního soudu prohrála dvakrát. V prvním případě podlehla vládní většina pokušení zneužít stav legislativní nouze k omezení vlivu opozice na legislativní proces. Pro vyhlášení stavu legislativní nouze však v danou chvíli neexistoval žádný objektivní důvod. Ústavní soud takové účelové počínání parlamentní většiny odmítl a zdůraznil práva parlamentní opozice. Jeho rozhodnutí mělo na chování koalice pozitivní vliv, nové reformní zákony už projednává ve standardním legislativním režimu, který umožňuje vést skutečnou parlamentní debatu.

Pokud jde o novelu zákona o stavebním spoření, vláda se pokusila obejít pravou retroaktivitu, která je v našem právním systému nepřípustná, tím, že zpětné krácení státního příspěvku na stavební spoření nahradila speciální jednorázovou zpětnou daní ve výši 50%. To byl velmi průhledný trik a nelze se divit tomu, že při pečlivém zkoumání Ústavním soudem neobstál.
Obě zmíněné porážky si vláda zavinila sama, arogantním chováním na půdě Parlamentu a přijetím legislativního paskvilu u stavebního spoření (či spíše pokusem o legislativní podvod). Abych připomenul citát ruského klasika, Nečas se nemůže zlobit na zrcadlo, které mu nastavuje Ústavní soud, pokud má sám křivou hubu. I rozhodnutí Ústavního soudu mohou být legitimně podrobena veřejné kritice, z úst těch, kdo porušují ústavu, však zní tato kritika poněkud nevěrohodně. Zcela mimo přijatelné vystupování je pak Nečasova nepřímá výzva soudkyni ÚS Wagnerové k tomu, aby přemýšlela o své rezignaci. To už zavání účelovou politickou kampaní, jejímž cílem je snížit nejprve autoritu jednotlivých soudců a poté i celého Ústavního soudu.

ČSSD žádnou novelu ústavy, která by oklešťovala pravomoci Ústavního soudu, nepodpoří. Není k tomu žádný racionální důvod. Země má stovky jiných vážných problémů, kterým je nutno se věnovat. Ústavní soud je funkční a nezávislý. Demokratům to jistě nevadí.