V létě roku 2006 bylo do Poslanecké sněmovny zvoleno poprvé samostatně 6 poslanců za Stranu zelených. Zelení už před volbami slibovali změnu politického stylu a zásadovou, otevřenější a poctivější demokratickou politiku. Demonstrovali také při každé příležitosti svůj odpor k různým praktikám zavedených politických stran. Tuto rétoriku neopustili ani po volbách. Na podzim roku 2006 se postavili v Poslanecké sněmovně proti zavedené praxi individuálních poslaneckých pozměňovacích návrhů investičního charakteru, tedy proti tzv. porcování medvěda.

6. prosince 2006 v Poslanecké sněmovně Martin Bursík tzv. poslanecké pomníčky tvrdě kritizoval v obsáhlém vystoupení . Cituji jen závěr jeho projevu:“ Tento způsob rozdělování , dámy a pánové, veřejných prostředků, je nesystémový, obchází pravidla, je netransparentní, neefektivní, nelze jej kontrolovat a narušuje rovnou politickou soutěž. A navíc, dámy a pánové, zapáchá. Takže, pokud je čas, pojďme toto nesystémové nakládání s veřejnými prostředky změnit a tuto praxi zrušit.“ Tolik Martin Bursík v prosinci loňského roku.

Letos, ve středu 5. prosince, už seděl při hlasování o státním rozpočtu na rok 2008 jiný Martin Bursík. Když poslanec Svoboda (ČSSD) předložil návrh, který by znemožnil přijetí usnesení rozpočtového výboru ( v němž si poslanci ODS, KDU a také někteří poslanci KSČM rozdělili cca 2 miliardy korun, viz seznam v mém minulém příspěvku na blogu), hlasoval Martin Bursík nejprve se všemi poslanci Zelených pro. Návrh prošel. V hlasování číslo 158 pro něj totiž hlasovali také všichni poslanci ČSSD a skoro všichni poslanci KSČM. V řadách ODS a KDU vzápětí po tomto hlasování vypukla značná panika. Pokud by totiž Svobodův návrh skutečně prošel, všechny připravené dotace poslanců ODS a KDU by spadly pod stůl. V nastalé pauze začal tlak na zelené a komunisty, aby své hlasování přehodnotili. Jako první zareagoval předseda zelených Martin Bursík a předcházející hlasování zpochybnil s tím, že chtěl ve skutečnosti hlasovat jinak. V následujícím hlasování č.160 již bylo skutečně všechno jinak. Tři poslanci zelených, tedy Bursík, Liška a Jacques se přidali k „porcovačům medvěda“, Svobodův návrh v opakovaném hlasování nepodpořili a návrh již tentokrát neprošel.

Stojí za to poznamenat, že návrh poslance Svobody, který ve středu nejprve Bursík podpořil a po té nepodpořil, byl věcně zcela totožný s návrhem, který Bursík přednesl při hlasování o státním rozpočtu v prosinci 2006, tehdy ještě jako předseda strany, která tvrdila, že chce s praxí poslaneckých pomníčků skončit. Během 12 měsíců tak Martin Bursík v této otázce otočil tak zásadně, že dokonce zapomněl, co sám kdysi ve Sněmovně navrhoval.

Tím, že se poslanci ČSSD postavili proti tzv. poslaneckým pomníčkům a rozhodli se podporovat v rámci státního rozpočtu důležitější priority ( například školství), dali zeleným slušnou šanci ukázat, že to tato malá strana myslí se zásadovostí v politice vážně. V tomto příležitostném testu ale zelení smutně selhali. V čele s Martinem Bursíkem.

Uvidíme příště.

PS. Všiml jsem si (v pátek 7.12), že se rozvinula diskuse kolem hlasování číslo 159, které rozhodlo o tom, zda se uzná námitka Martina Bursíka proti hlasování číslo 158. V případě, že některý poslanec zpochybní hlasování, je zvyklostí, že sněmovna umožní opakované hlasování bez ohledu na to, zda jde o vládního či opozičního poslance. Je tedy zcela běžné a pravidelné, že se takové námitce vyhoví a že pro ni hlasují poslanci napříč stranami. Jde o čistě procedurální hlasování. Naopak hlasování číslo 158 a 160 byla hlasování věcná a v podstatě rozhodla o akceptaci usnesení rozpočtového výboru. Celou událost popisuje také redaktor Kopecký v dnešní MF DNES na straně 2.