Když byla ODS ještě opoziční stranou, přicházela často s návrhy na snižování či dokonce rušení nejrůznějších daní. Scénář byl vždy stejný. Poslanci ODS předložili příslušný návrh v Poslanecké sněmovně, ztropili odpovídající mediální poprask, nikdy ani v nejmenším neřešili negativní rozpočtové dopady a nechali se nakonec v klidu přehlasovat vládní většinou.


Takto poslanci ODS navrhli například úplné zrušení daně z nemovitosti, snížení základní sazby DPH na 15 procent, snížení sazby daně z příjmů právnických osob na 15 procent či snížení spotřební daně u benzínu a nafty. Před volbami pak ještě v euforii přidali známé „daňové kolečko“ a slib ročních daňových prázdnin pro živnostníky.


V řadě občanů tak nejsilnější pravicová strana vyvolala naději, že až vyhraje volby, sníží a zruší v daňové oblasti kde co. V květnu 2008 už ale víme, že se nic takového nestalo a nestane. Opoziční daňový populismus ODS nedokázala nahradit žádnou jinou konstruktivní daňovou politikou a problém vyřešila tím, že uklidila do pozadí hlavního protagonistu nenaplněných iluzí poslance Vlastimila Tlustého.


Vzpomněl jsem si na opoziční daňové dovádění ODS v souvislosti s aktuální debatou o snižování spotřební daně na pohonné hmoty.


Za její současné rozvíření může úplně původně Hillary Clintonová, která uprostřed lítého boje o hlasy demokratických voličů ve státě Západní Virginie navrhla dočasné zrušení federální spotřební daně na benzín. Někteří političtí analytici si myslí, že právě díky tomuto slibu nakonec Clintonová primárky v Západní Virgínii vyhrála a tento jejich názor byl poměrně široce citován (na pozadí zpráv o rostoucích cenách ropy) i v našich médiích.


Přitom snižování spotřební daně by v tomto případě bylo u nás úplným plácnutím do vody.


Ani marže výrobců, ani marže distributorů nafty a benzínu totiž nejsou nijak regulovány a vyvíjí se zcela volně na základě poptávky a míry konkurence. Když před dvěma lety uskutečnilo ministerstvo financí šetření týkající se vývoje cen pohonných hmot, zjistilo, že se marže distributorů pohybují zpravidla kolem 10 procent. Významně se však zvýší v dobách rychlého pohybu cen ropy směrem nahoru. A to často až na 25 procent! Prodejci nafty a benzínu se naučili velmi dobře plout na vlnách cyklických či mimořádných výkyvů světových cen ropy tak, aby v každé chvíli maximalizovali svůj zisk. Bohužel ani tady nefunguje dostatečně konkurence, která by v takových chvílích tlačila marže směrem dolů. Opakovaná šetření ÚOHS, pátrající po „benzínkovém kartelu“, nevedla v tomto směru k ničemu.

Je téměř jisté, že snížení spotřební daně by se na cenách benzínu a nafty neprojevilo, protože vzniklý prostor by okamžitě v důsledku nedokonale fungující konkurence zaplnily marže výrobců či distributorů. Je ale zcela jisté, že by se projevilo výpadkem příjmů státního rozpočtu a tedy zvýšením deficitu a veřejného dluhu.

Pokud i tady u nás začnou po vzoru Hillary Clintonové někteří politici přicházet s populárními návrhy na snížení spotřební daně u pohonných hmot, měli by tedy především odpovědět na dvě základní otázky:

- jak budou regulovat marže prodejců pohonných hmot tak, aby tu trošku smetany ze snížení spotřební daně ( příliš vysoko nad minimálním daňovým limitem EU skutečně nejsme) neslízali právě oni?

- jakým způsobem zaplní výpadek příjmů státního rozpočtu, tedy kde chtějí ušetřit tak, aby nezvýšili veřejný dluh?

Pokud jde o postoj parlamentní opozice, zejména mé mateřské ČSSD, myslím si, že by bylo v tomto případě (i jindy) velkou chybou kopírovat daňový populismus, který ODS lehkomyslně předváděla v opozičních časech. Jsem přesvědčen o tom, že ČSSD má velkou šanci vyhrát příští parlamentní volby i bez toho, aby byla nucena rozdávat na každém kroku nesplnitelné a nerealistické daňové přísliby.

Již zmiňované „daňové kolečko“ je myslím v tomto případě dobrým mementem.