Gruzie do NATO? Ano!
Saakašviliho za prohranou válku a zbytečné mrtvé na obou stranách dříve nebo později potrestají gruzínští voliči. Gruzii samu není za co trestat. Bylo to Rusko, jehož jednotky v rámci odvety překročily „hranice“ Jižní Osetie a vstoupily na území nezávislého a suverénního státu. To se myslím naposledy stalo ještě v éře SSSR v Afgánistánu. A předtím v Československu a v Maďarsku. Takový postup je ze strany Ruska zcela nepřijatelný. Navzdory tomu, že iniciátorem ozbrojené fáze celého konfliktu byla Saakašviliho vláda.
Marně přemýšlím, kde jinde, než v zemích, které se na vlastní kůži setkali s agresí imperiálního předchůdce dnešního Ruska, by nezávislé zahraničně politické směřování Gruzie mělo najít větší podporu. Ano, dnešní Rusko není SSSR. Ale je zřejmé ( i po nevybíravé intervenci v Gruzii), že současné ruské vedení usiluje nejen o obnovení ekonomické síly, ale také globálního politického vlivu, který tato země ztratila v devadesátých letech. A je v tomto směru, zdá se, připraveno pod vedením Medveděva a Putina udělat ledacos. To nepochybně vyžaduje velkou míru kritické pozornosti jak ze strany EU, tak i NATO.
Mrzí mne, pokud dnes někdo v České republice vážně hovoří o sféře vlivu Ruska, která je prý nespravedlivě a agresivně narušována snahou Gruzie ( a Ukrajiny) vstoupit do NATO. Není to zase tak dávno (18 let) kdy naše země také do podobné sféry fakticky i formálně patřila. Naštěstí už je to minulost. Gruzínci, ačkoli geograficky přímo sousedí s Ruskem, mají stejné právo na skutečnou nezávislost, jakou máme my a jakou získaly například i bývalé sovětské pobaltské republiky. Měli by dostat šanci se svobodně rozhodnout bez nátlaku, hrozeb a vojenské přítomnosti Moskvy.
Je bohužel zřejmé, že se na současné gruzínské krizi budou v Evropě i USA politicky ještě dlouho přiživovat stoupenci „nové“ studené války, kteří si z konfrontace se sílícím Ruskem chladnokrevně a bezohledně udělali politický program. Tomu se dá čelit jen důsledným a trpělivým důrazem na pokračování dialogu a komunikace mezi NATO a Ruskem. Mezi Evropskou unií a Ruskem. V tom může hrát Česká republika důležitou roli. Růst napětí a konfrontace neprospěje nikomu. Není žádný důvod, aby Rusko vnímalo NATO jako ohrožení pro svou bezpečnost.
Jak gruzínská krize, tak sporný případ Kosova ukazují, že pro civilizované státy je čím dál obtížnější vynucovat si násilím zachování své legitimní územní integrity tváří v tvář skutečně silným a odhodlaným separatistickým hnutím. Saakašviliho prohraná válka možná jednou vstoupí do dějin i jako tečka za dobou, kdy se separatismu ještě čelilo represemi a vojenskou konfrontací. Při vzpomínce na Čečensko si myslím, že to bude spíše dobře.