Předseda vlády nakonec své odpovědnosti neuteče. Už to ale vypadalo, že 53% irských voličů, kteří v referendu odmítli Lisabonskou reformní smlouvu, ušetří Mirka Topolánka velkých starostí a možná i blamáže.

Pokud by totiž ratifikační proces po irském referendu skončil ( po čemž začal okamžitě volat nejen prezident Klaus,ale z dobrých důvodů i Topolánek s Bémem) nedošlo by už nikdy na hlasování v našem Senátu, kde Topolánek není schopen ratifikaci smlouvy garantovat.

Síla odpůrců evropské integrace v řadách senátorů ODS ( tato strana má 41 senátorů z celkových 81) je taková, že jedinou alternativou zamítnutí se tam nedávno ukázalo zaparkování Lisabonské reformní smlouvy u Ústavního soudu. Premiér Topolánek ji tam nechal poslat v zoufalé naději, že to buď za ODS mezitím vyřeší Irové, nebo (tak jako nedávno u poplatků) 8 ze 7 ústavních soudců. Pro posouzení smlouvy Ústavním soudem hlasoval v senátu dokonce i senátor ODS Vondra, který je jinak místopředsedou Topolánkovy vlády.

Teď už je ale jasné, že Irové to za Topolánkovu ODS nevyřešili. Lisabonskou smlouvu schválilo mimo Irska již 19 z 27 členských států EU. Hlasování zbývá dokončit v Itálii, Španělsku, Švédsku, Nizozemí, Belgii a Kypru, kde se neočekávají žádné problémy. Pokud probíhající Evropská rada najde řešení pro Irsko, pozornost se znovu nemilosrdně vrátí k České republice a Mirku Topolánkovi, který Lisabonskou smlouvu za ČR vyjednával a podepsal.

Pokud Ústavní soud rozhodne, že Lisabonská smlouva je v souladu s Českou ústavou ( což pokládám za mnohem pravděpodobnější výsledek) , bude se muset Topolánek rozhodnout. Buď ODS ratifikaci podpoří, nebo poženou fundamentalisté z této politické strany Českou republiku do konfliktu s celým evropským integračním procesem. Aniž by bylo jasné, jaký bude mít tento konflikt pro naši zemi důsledky a aniž by se do této chvíle občanům namáhali sdělit, proč vlastně ratifikaci Lisabonské smlouvy blokují, když se na jejím kompromisním textu Česká republika aktivně podílela ( už i za vlády ODS) a podepsal ji nakonec osobně předseda ODS. Pikantní navíc je, že v odporu k lisabonské smlouvě najde ODS na tuzemské politické scéně jediného relevantního spojence – KSČM. Pikantní, ale pochopitelné.

Nechci lámat nad naším premiérem předčasně hůl a věřím, že situaci zvládne a nebudeme v Evropě za úplné hlupáky. Je to v našem národním zájmu.