Dobrý den, milé čtenářky a vážení čtenáři, na úvod docela malá hádanka: Co mají společného deficit státního rozpočtu a Tomáš Julínek , Alena Páralová a Pavel Severa? Nebudu vás dlouho napínat ( dramatická pauza navíc v textu vůbec nevyzní) Odpověď: jsou to autoři pozměňujících návrhů k zákonům, které se umístily na prvních třech místech hitparády poslaneckého a senátorského zvyšování mandatorních výdajů našeho státu v roce 2007. Proč se k tomu vracím? Protože o prudkém růstu schodku státního rozpočtu v roce 2007 panuje řada mýtů a možná je načase kriticky se na ně podívat. Ale nejprve ke skutečným číslům o našem deficitu a dluhu. Podle aktuálních předběžných údajů ČSÚ došlo v roce 2006 v České republice k poklesu deficitu veřejných rozpočtů na 2,95% HDP. A to při současném rekordním meziročním snížení celkového daňového zatížení o 1,3 procentního bodu na 34,4 procenta HDP. Česká republika tak třetí rok po sobě splnila konvergenční program ( cíl pro rok 2006 byl deficit nejvýše 3,8 HDP). Měli jsme tak nižší roční tempo zadlužování v poměru k HDP než Slovensko, Polsko i Maďarsko. V uplynulých třech letech také v zásadě stagnoval podíl celkového veřejného dluhu na HDP, v roce 2006 mírně poklesl na 30,37 procenta. Průměrná zadluženost v zemích EU 27 je v současné době cca 60% HDP. Pokud by na jaře 2006 nebylo přijato několik poslaneckých a senátorských pozměňujících návrhů, které v roce 2007 zvýšily deficit o cca 0,7% HDP, Česká republika by splnila konvergenční program i v letošním roce, kdy byl původní cíl stanoven na nejvýše 3,3% HDP ( skutečnost tak bude asi 4% HDP).
Problém neplánovaného meziročního ( 2006/2007) růstu výdajů v sociální oblasti o cca 21 miliard totiž nevznikl v rámci Paroubkovou vládou předložených návrhů zákonů ( ty byly, byť velmi těsně, dimenzovány na plánovaný deficit 3,3% HDP v roce 2007), ale díky pozměňujícím návrhům z řad tehdy opozičních i koaličních poslanců a senátorů. Počítejte se mnou. Poslanec Severa s podporou svého stranického kolegy Miroslava Kalouska navrhl zvýšení výdajů na rodičovský příspěvek o 15 miliard. Získal pro to v opakovaném hlasování ( hlasovalo se třikrát, ČSSD nejprve dvakrát hlasovala proti, po třetí pak také pro) hlasy napříč Sněmovnou, včetně mnoha hlasů z ODS. Senátor Julínek zvýšil s podporou pravicového Senátu meziroční valorizaci plateb státu za státní pojištěnce o dalších více než 5 miliard korun nad rámec návrhu tehdejšího ministra zdravotnictví Ratha. A poslankyně Páralová prosadila i s podporou ODS zvýšení vdovských důchodů o cca 0,5 miliardy korun. Předvolební poslanecké a senátorské iniciativy tak narušily plán stabilizace veřejných rozpočtů, realizovaný od roku 2003. Přiznává to i současná Topolánkova vláda, když v materiálu o reformě veřejných rozpočtů, předloženém současným ministrem financí Miroslavem Kalouskem, na str. 21 uvádí:"Třetím a aktuálně nejpodstatnějším vlivem ( na zvýšení výdajů) byla úprava vládních předloh těchto nových zákonů a navržení změn stávajícího zákona o státní sociální podpoře v Parlamentu v předvolebním období na jaře 2006, které nebyly dostatečně prověřeny a podloženy externími posudky, a to jak z hlediska systémového zakotvení, tak zejména pokud jde o jejich faktický dopad na veřejné rozpočty". Tak tomu skutečně bylo a je. Kalousek, Nečas a Julínek se svou aktuální " reformou" na výdajové straně tak trochu připomínají pachatele, kteří se vrátili na místo činu, aby uklidili výsledky (také) svého předvolebního vystupování a hlasování. Snad by se to dalo pochopit a označit za cestu k nápravě a převýchově zmíněných rozpočtových delikventů. Kdyby před volbami neříkali pravý opak a neslibovali důchodcům, rodinám s dětmi i pacientům modré z nebe, zejména pak zachování předvolebních sociálních dárečků. A kdyby se dnes nesnažili hodit veškerou odpovědnost pouze na současnou opozici. Nic není černobílé. Odpovědnost za letošní vybočení z trajektorie snižování deficitů mají dnešní vláda i opozice. To samo o sobě je důvodem ke skutečně široké diskusi o potřebných reformách a ne k chystanému bojovému hlasování, opírajícímu se o těsnou většinu dvou přeběhlíků. Ale o tom možná někdy příště.