Milé čtenářky a vážení čtenáři, když jsem před chvílí pročítal diskusi k jednomu z mých starších komentářů, znovu jsem si uvědomil, jak občas (všichni) přemýšlíme a píšeme v zažilých a pohodlných myšlenkových schématech ( výstižnější by bylo napsat ideologických, ale to už by znělo skoro jako nadávka). Zejména, když dojde na půtky pravice a levice, liberálů a konzervativců, stoupenců a protivníků radaru USA , fanoušků soc.dem a ods a tak podobně. Schémata jsou občas fajn, dají se použít jako dobré argumentační zkratky a symboly, ale řada z nich už zastarala a dále vesele zastarává. Jednou z nejvíce oblíbených frází, která se používá při hodnocení minulých let, kdy tu byly vlády vedené ČSSD, je argument o tom, že se v té době u nás neustále zvyšovaly daně. Řada z vás ví, že je to zjevná nepravda, ale rád bych se u této oblíbené fráze zastavil a ukázal, jak může být občas ošidné přebírat nekriticky účelovou předvolební rétoriku. Budu se zabývat obdobím, kdy jsem nesl odpovědnost jako ministr financí. Nejprve čísla ( pramen je MF, popřípadě ČSÚ): v roce 2003 činila u nás složená daňová kvóta, jež vyjadřuje podíl celkově odvedených daní a pojistného na hrubém domácím produktu, 34,7%. (2004-34,6%, 2005-35,7%) V roce 2006, kdy jsem opouštěl úřad, činilo celkové daňové zatížení 34,4% HDP. V roce 2006 došlo prokazatelně k největšímu meziročnímu poklesu složené daňové kvóty od roku 1997. Snížilo se i zdanění ekonomické aktivity fyzických osob. Podle údajů OECD byla Česká republika jedinou zemí, kde v roce 2006 poklesla cena práce o více než jedno procento (u svobodného bezdětného zaměstnance to byl pokles ze 43,8% na 42,6%, u zaměstnance s dětmi činí od roku 2006 daňové zatížení práce 26,1%). V roce 2006 se tak snížením celkového daňového zatížení naplno pozitivně projevila prorůstová daňová reforma, kterou jsme prosadili do legislativy v letech 2004-2005. Jejím cílem bylo podpořit konkurenceschopnost ekonomiky, zrychlit hospodářský růst, posílit motivaci pracovat a zlepšit situaci pracujících rodin s dětmi. Chtěl bych zmínit jen ty nejvýznamnější daňové změny, jež se podařilo prosadit: Sazba daně z příjmu právnických osob se snížila z 31 na 24 procent, došlo ke zrychlení odpisů a výrazně se nově daňově zvýhodnily firemní investice do vědy a výzkumu. Základní sazba DPH poklesla z 22 na 19 procent, snížená sazba zůstala celé období na 5%. Došlo ke snížení sazeb daně z příjmů u fyzických osob u dvou nejnižších pásem ( z 15 na 12% a z 20 na 19%). Došlo k zavedení daňového bonusu pro nízkopříjmové rodiny s dětmi, kde alespoň jeden z rodičů pracuje. Začalo platit společné zdanění manželů s dětmi, první rok ho ke snížení svých daní využilo 350 tisíc rodin, letos to bude zřejmě ještě víc. Zvýšily se výdajové paušály pro živnostníky, které do značné míry kompenzovaly dřívější zavedení minimálního vyměřovacího základu, jež bylo vnímáno částí živnostníků přece jen negativně. Daň z převodu nemovitostí se snížila z původních 5 na 3 procenta. Tolik snižování sazeb a daní, jež bylo realizováno v minulém volebním období. Myslím, že stojí za to podívat se na něj s určitým časovým odstupem a vcelku. Pokud jde o zvyšování daní, odehrálo se ve dvou hlavních oblastech. Postupně rostla spotřební daň z tabákových výrobků tak, abychom se dostali na minimální úroveň platnou v EU (dosáhneme jí teprve v roce 2008). I druhá změna souvisela se vstupem do EU, do základní sazby DPH se přesunuly některé položky zboží a služeb, které byly do té doby ve snížené sazbě, což neodpovídalo příslušné evropské směrnici (rozpočtově nejvýznamnější položkou bylo jídlo v restauracích). Podtrženo a sečteno, snižování daňových sazeb i daňové zátěže není něco, nač by měla v České republice na počátku 21. století monopol pravice či levice. Daně snižovaly minulé vlády vedené ČSSD, možná je budou jednou snižovat i vlády budoucí (ta současná Topolánkova se je většině lidí chystá podle všech zatím dostupných údajů spíše zvýšit). Jde ale o to, jak jsou daňové změny rozloženy z hlediska spravedlnosti, jaký mají vliv na růst a modernizaci ekonomiky, zaměstnanost a také na vývoj veřejných rozpočtů. Ale o tom možná jindy.