Myslím, že Mirek Topolánek je nyní příkladný kladný hrdina naší politiky. Za pomoci přátel z Toskánska, Ivana Langera, svého politického objevu Aleše Řebíčka, poradce pro justici Pavla Němce (dříve US) a dalších věrných se pustil do odvážného boje s mafií regionálních kmotrů, ovládajících ODS. Skeptik by možná řekl, že je to boj prohnilých proti prohnilým. Já říkám: držme mu palce, privatizace politiky podnikatelskými skupinami je skutečně nebezpečná věc. Mirek Topolánek o tom jistě ví své.

Není to ovšem jediný zápas dobra proti zlu, kterého se předseda ODS účastní.

V minulých týdnech se pan Topolánek snažil vykreslit v hrdinských barvách svůj údajný pokus o nastolení pořádku v oblasti regulace hazardu. Ve stejnou chvíli, kdy ve všech médiích hrdinně útočil na společnost Sazka, hlasovali poslanci ODS v Poslanecké sněmovně proti mému opakovanému návrhu na projednání novely loterijního zákona, který chce zpřísnit podmínky pro sázky a loterie. Zcela jasně to potvrzuje, jak nevěrohodná je argumentace předsedy ODS v této oblasti. Rovněž v době, kdy byla ODS v opozici, blokovala projednávání zásadní novely loterijního zákona, který jsem ještě jako ministr financí předkládal v letech 2005-2006.

Mirek Topolánek byl tři roky předsedou vlády. Během těch tří let mohl předložit novelu zákona o loteriích či zcela nový zákon, jenž by nejkřiklavější problémy v oblasti nedostatečné regulace hazardu odstranil. Nestalo se tak. Naopak, za jeho vlády přestalo ministerstvo financí zcela respektovat námitky obcí vůči umisťování hracích videoterminálů. Topolánkův ministr financí Kalousek povolil za podivných okolností sázky na internetu. Firmy z oblasti hazardu vesele financovaly několika miliony korun CEVRO, založené Topolánkovým ministrem vnitra Langerem a sloužící jako školící centrum pro funkcionáře ODS. Nevzpomínám si ani na jediný veřejný výrok Mirka Topolánka z let 2006-2009, kterým by deklaroval svou vůli s prostředím hazardních her cokoliv udělat.

Topolánek útočil na Sazku a Sazka se bránila nevkusnými celoplošnými inzeráty. Podstata problému je přitom úplně jinde. Sazka je jen jedním z hráčů na trhu. Nikdo z těchto hráčů nechce být ze strany státu více regulován. Řešením není úkolování BIS ani výzvy NKU ke kontrole Sazky. Problém nedostatečné regulace hazardu vyřeší důsledná změna zákona, prosazená politiky navzdory některým zájmům hazardního průmyslu. S takovým návrhem ovšem ani Topolánek, ani ODS nepřišli. Mimochodem, člověk, který působil tři roky ve funkci předsedy vlády by mohl vědět, že NKU nemá ke kontrole soukromé akciové společnosti Sazka žádné pravomoci.

Navíc současné finanční problémy Sazky se stavem regulace nesouvisí. Tyto problémy si způsobili akcionáři Sazky sami, když v letech 2001-2002 souhlasili s tím, aby výstavba nové hokejové haly odčerpala na dvacet let velkou část disponibilních zdrojů, které by mohly jinak pomáhat při financování sportu. K tomuto rozhodnutí je ale nikdo nenutil, věděli dobře, co činí.

Je ovšem otázka, zda Topolánkův intenzivní zájem o firmu Sazka nebyl inspirován spíše zájmy některé z finančních skupin Sazku pohltit a sebrat ji sportovním svazům, které stále tuto loterijní společnost z plných 100% vlastní. To by ovšem obraz boje dobra se zlem neregulovaného hazardu poněkud rozostřilo.