Reálný schodek Topolánkova rozpočtu je ve skutečnosti 223,9 miliard!
Optického snížení deficitu dosáhla Topolánkova vláda jednorázovou účetní operací v únoru 2009, kdy do příjmů státního rozpočtu zapojila zbytek rezervních fondů ministerstev ve výši 31,7 miliard korun ( usnesení vlády č. 122/2009). Stejný účetní trik použil ministr Kalousek i v roce 2008, kdy rozpuštěním 47 miliard z rezervních fondů ( na základě novely zákona přijaté během roku 2007) opět opticky snížil schodek státního rozpočtu na rok 2008 na výsledných 19,4 miliardy korun, přičemž reálný deficit v tomto roce dosáhl ve skutečnosti více než 67 miliard korun.
Tyto účetní triky Topolánkovy vlády zamlžují skutečný rozsah deficitů státního rozpočtu v letech 2008- 2009. Jde totiž o jednorázovou, neopakovatelnou účetní operaci, která neřeší strukturální problém státního rozpočtu. V roce 2010 již podobné kreativní postupy možné nebudou, neboť rezervní fondy, shromážděné v době vlády ČSSD, byly tímto postupem zcela rozebrány (přitom ještě k 1.1. 2008 bylo v rezervních fondech více než 90 miliard korun).
Metodicky korektní časová řada deficitů státního rozpočtu ( bez kreativních operací s rezervními fondy) proto vypadá následovně:
2007 - 66,4 mld. ( rozpočet připraven ještě vládou J. Paroubka v srpnu a září 2006)
2008 - 67 mld. ( rozpočet připraven vládou M. Topolánka)
2009 - 223,9 mld. ( rozpočet připraven vládou M. Topolánka)
2010 - 163 mld. ( rozpočet připraven vládou J. Fischera)
Deficit státního rozpočtu v roce 2009 je nejvyšším schodkem v hospodaření státu od vzniku České republiky v roce 1993. Má však ještě jedno smutné prvenství, jde o největší chybu v odhadu reálných příjmů a výdajů, které se kdy vláda a ministerstvo financí dopustili. V letech 2002 – 2007 přitom skončilo hospodaření státu vždy s nižším schodkem, než počítal příslušný zákon o státním rozpočtu, schválený Poslaneckou sněmovnou.
Ministr Kalousek a premiér Topolánek postavili svůj návrh státního rozpočtu na předpokladu, že naše ekonomika poroste v roce 2009 o 4,8%, vysoce nadhodnotili daňové příjmy a předpokládali schodek ve výši 38 miliard korun ( skutečný výsledek 192,2 respektive 223,9 miliardy korun). Nebyla to chyba, byl to politický kalkul. Před krajskými a senátními volbami v říjnu 2008 nechtěla Topolánkova vláda přiznat, že jí vlastní daňové a rozpočtové reformy neumožní sestavit v roce 2009 rozpočet s nižším schodkem, než byl v roce 2008. Zpochybnilo by to totiž zásadním způsobem úspěšnost celé vládní fiskální a daňové politiky (včetně tzv. rovné daně). Navíc by tváří v tvář hrozícím výpadkům daňových příjmů musela vláda škrtat, což by před regionálními volbami mohlo opět zavést debatu ke skutečným výsledkům Topolánkova vládnutí. Premiér a jeho ministr financí proto zvolili pohodlnou cestu ignorování již v té době široce dostupných ekonomických dat a připravili zcela nerealistický rozpočet, založený na překonaných makroekonomických odhadech vývoje v roce 2009. ČSSD od počátku označovala rozpočet za fiktivní a příjmovou stránku za výrazně nadhodnocenou. Topolánek tuto kritiku označil za šíření poplašné zprávy a Miroslav Kalousek hovořil o ostrůvcích stability uprostřed krize. Vláda odmítla upravit rozpočet i v lednu a únoru, kdy ji k tomu ČSSD opětovně vyzvala. Jednoznačnou odpovědnost za výši deficitu tak nese bývalý ministr financí Kalousek, bývalý premiér Topolánek a koaliční poslanci, kteří pro rozpočet v prosinci 2008 ( kdy už všude kolem zuřila recese) hlasovali.
Výše schodku neodráží jen dopady hospodářské krize, ale také důsledky chybné daňové politiky, prosazené Topolánkovou vládou po 1.1. 2008 v tzv. batohu. Zavedení rovné daně, příliš nízko nastavené stropy na odvody a snížení daně z příjmů firem připravilo veřejné rozpočty o několik desítek miliard korun, jež mohly snížit celkovou výši dosaženého veřejného dluhu.
V letech 2006 - 2007, před Topolánkovými reformami, na konci období vlád ČSSD, byl podíl veřejného dluhu na HDP 29%. Od té doby bohužel roste. V roce 2010, po započtení dopadů z roku 2009, dosáhne veřejný dluh cca 36% HDP. Taková bilance je jak pro Kalouska, tak pro Topolánka úplným rozpočtovým fiaskem.