Zvýší ve čtvrtek Česká národní banka klíčovou úrokovou sazbu?

Odpověď zní: Ano, podle všeho by to už měla v zájmu snížení inflačních rizik učinit. Ne, že bych z toho měl jako možný potenciální klient hypotéční banky nějakou radost. Kurz české koruny se ale v současné době pohybuje víceméně spolehlivě nad 28 korunami za euro (aktuálně 28,3), prognózy růstu ekonomiky jsou příznivé, nezaměstnanost prudce klesá a signalizuje tak možný počátek mzdově inflačních tlaků, dubnová inflace si sáhla na poměrně vysokou hodnotu 2,5% (což byl i celoroční průměr 2006) a rostou rychle také maloobchodní tržby. Přitom naše stávající úroveň limitní úrokové sazby pro dvoutýdenní repo operace ( jak zní oficiální název této klíčové úrokové sazby) je na rekordně nízké úrovni 2,5%, což je tuším současně nejméně v celé EU.

O tom, jak bude ve čtvrtek hlasovat sedm členů bankovní rady ČNB můžeme zatím jen spekulovat, ale mnohé napoví například záznam z jednání bankovní rady z 26. dubna. Tehdy se bankovní rada ještě rozhodla úrokovou sazbu ponechat na stávající úrovni, pro byli čtyři členové. Naopak pro zvýšení hlasovali jen dva členové bankovní rady. Přesto je ze záznamu zřetelně patrné, jak v bankovní radě sílí vnímání pro-inflačních faktorů v reálné ekonomice.

Pokud ke změně úrokové sazby dojde, bude to těsné hlasování a půjde pravděpodobně o zvýšení o 0,25 procentního bodu na konečných 2,75%. Takový vývoj současně potvrdí nezávislost rozhodování bankovní rady ČNB na vládní politice ( vláda si obvykle přeje nižší sazby v zájmu krátkodobě rychlejšího hospodářského růstu).

Případné další vyčkávání pokud jde o růst klíčové úrokové sazby však může ve vztahu k nezávislosti rozhodování bankovní rady otevřít řadu spekulací. Prezident Václav Klaus už nově jmenoval 5 ze sedmi současných členů bankovní rady. Na rozdíl od Václava Havla, který realizoval nominace skutečně velmi přísně nadstranicky z řad nezávislých renomovaných ekonomů, kteří byli mimo konkrétní stranicko politické okruhy, některé nominace Václava Klause nesou určité stopy politických vazeb, inspirací či dokonce tlaků z prostředí prezidentovy domovské ODS ( Mojmír Hampl, Pavel Řežábek). Do médií prosakují spekulace o tom, že právě tito členové bankovní rady patří k tzv. „holubicím“, které brání dosavadní sazby a projevují tak vstřícnější postoj k potřebám hospodářského růstu (čímž se blíží více aktuálním vládním zájmům, než ti členové bankovní rady, kteří prosazují striktnější na vládě nezávislou vazbu na cenovou stabilitu). Nechci tyto spekulace přeceňovat, koneckonců se posléze ani oficiálně nedozvíme, jak kdo hlasoval (publikované záznamy neuvádí hlasování po jménech). Jen si myslím, že stojí za to sledovat měnově politické postoje současné bankovní rady pozorněji, než tomu bylo za Václava Havla. Nezávislá bankovní rada je totiž důležitá pro dlouhodobou ekonomickou stabilitu, nízkou inflaci i kredibilitu země.