Mirek Topolánek se vzepjal k intelektuálnímu výkonu a označil Jiřího Paroubka za „našeho Che Guevaru.“ Čím to, že Topolánek vidí takto sugestivně ve svém nějvětším politickém protivníkovi právě Che Guevaru? Nejspíš to bude mít důvod osobní. K tomu, abychom vnitřní svět Mirka Topolánka důkladně pochopili bude dobré, podívat se, kdo byl svého času největším politickým protivníkem Che Guevary. Mnohé to napoví…

Politickým protivníkem Che Guevary byl na Kubě nepochybně Fulgencio Batista y Zaldívar.

Tak tedy něco o Batistovi. Mladý Fulgencio Batista y Zaldívar byl jen částečně gramotný. Základní vzdělání a dovednosti (psaní na stroji) získal až v armádě, která dala těžko vzdělavatelnému a zakomplexovanému Batistovi pocit důležitosti.

Mladý poddůstojník se vždy zajímal o politiku. Od počátku inscenoval puče a intriky, moc se mu však stále získat nedařilo. Stavěl se do čela bojovníků za nezávislost a horoval za národní zájmy. Vše marně. Úspěch se dostavil teprve po té, co se spřátelil s americkým bezskrupulózním mafiánem a korupčníkem Meyerem Lanskym. Lansky financoval Batistův politický vzestup, Stejně jako jeho zálibu v luxusních přímořských letoviscích. Za to však chtěl svoji cenu. Batistův úspěch a převzetí moci bylo zároveň úspěchem Lanského a dalších mafiánů – z Kuby se stal ráj kasin, korupce a organizovaného zločinu. Bývalý „národovec“ Batista se stával devótním služebníkem zájmů mocných amerických mafiánských rodin. Marasmus vrcholil, zločinci řídili téměř vše a hospodářství celé země sloužilo jejich zájmům. Mocenská mašinerie korumpovala soudy a kupovala si beztrestnost pro své lidi. Batista trávil čas na plážích u luxusních sídel svých „přátel“. Orgie platila mafie.

Che Guevarovo tažení proti Batistovi bylo nakonec úspěšné. Režim mocí opilých mafiánů ztratil schopnost se bránit. Ve své bohorovnosti si nepřipouštěli možnost porážky. Když jim uprostřed silvestrovského večírku jejich „vůdce“ oznámil, že odchází, nebyli schopni pochopit, co se děje. Opile se motali po Havaně a pomalu začínali chápat, že ráj organizovaného zločinu se zřejmě přesouvá do jiných končin světa. Poražený diktátor a „král“ mafiánů Batista vykradl státní kasu, nasedl tajně v noci do letadla a uletěl ze země. (Celá věc byla myslím hezky umělecky ztvárněna v románu a filmu Kmotr, nedávno reprízovaném na ČT).

Co bylo s Kubou dál, to už Batistu nemuselo zajímat. V klidu dožil na Madeiře.

Nechci a nebudu dělat primitivní paralely jako to rád dělá Mirek Topolánek tu s komunisty Husákem a Zápotockým, tu s revolucionářem Che Guevarou.

Leč panu ministrovi financí Janotovi bych pro jistotu doporučil, aby o letošní květnové volební noci moc nepil a radši hlídal státní kasu…. Co kdyby náhodou.