Ministerstvo školství vydalo 4. května 2023 stanovisko k domácím úkolům. Sice v něm uvádí, že školy podle jejich nezávazného odborného výkladu mají právo domácí úkoly zadávat a vyžadovat, nicméně striktně zakazuje hodnotit nepřinesené domácí úkoly pětkou a důrazně doporučuje volit jinou zpětnou vazbu než známky. Zároveň také doporučuje zadávat domácí úkoly jako dobrovolné. O jak převratnou změnu se jedná, a co znamená zadávání dobrovolných domácích úkolů pro školní praxi?

Dobrovolný domácí úkol je spojen především s jeho smysluplností. V případě, že bude dítěti dávat úkol smysl, je velká pravděpodobnost, že ho zaujme. Každý žák však může vidět smysl v něčem jiném, proto je důležité úkoly diferencovat a personalizovat. Není to tak složité, jak by se možná mohlo zdát. Ve chvíli, kdy změníme uvažování nad úkoly z něčeho, co bylo povinné, na to, co je čistě dobrovolné, otevíráme tím základní prostor pro diferenciaci a individuální přístup. V módu dobrovolnosti je totiž ponechána svobodná volba na dětech a případně jejich rodičích, aby si vybrali právě to, co jim dává smysl.

Smysluplné domácí úkoly mají přitom dvě souběžné roviny – rovinu učitele, který nabízí domácí úkoly jako příležitost k učení, a rovinu dítěte, které si úkol samo vybírá nebo dokonce spontánně vymýšlí.

Rovina učitele
V první řadě je důležité říci, že uplatňování individuálního přístupu neznamená, že učitel musí nutně znát veškeré zájmy, potřeby a možnosti každého dítěte ve třídě, aby jim pak každému zvlášť mohl přímo na míru ušít domácí úkoly. Vzhledem k tomu, že vlastní možnosti, potřeby a zájmy zná nejlépe každý sám, rolí učitele je poskytnout dětem příležitosti k učení a dát jim možnost svobodné, tedy ničím nepodmíněné, volby.

Jak to může v praxi vypadat? Vlastně stále stejně. Učitelé mohou nadále dětem poskytovat rozmanité materiály a doporučovat různé tipy na domácí procvičování, upevňování nebo rozšiřování učiva, nebo nabízet problémové, projektové či jiné kreativní úkoly. V rámci dobrovolnosti se však samo dítě rozhoduje, zda mu úkol připadá smysluplný a užitečný a zda tedy nabídku od učitele využije. Velmi zásadní je přenechat zodpovědnost za tuto volbu na dětech a neočekávat, že úkol všichni splní. Je přirozené, že některý úkol zaujme jednoho žáka, jiný třeba pět žáků, další možná všechny a jiný třeba také nikoho. Když si učitel v tuto chvíli dokáže udržet roli toho, kdo poskytuje příležitosti k učení a nechá na dětech, zda a jak jich využijí, uplatňuje v podstatě individuální přístup, podporuje v dětech jejich přirozenou touhu objevovat, poznávat a učit se, a také jim pomáhá převzít zodpovědnost za jejich vlastní učení. A to je jedním z hlavních cílů moderní školy.

Možné nabídky od učitele:
"Vidím, že rád čteš. Jestli chceš, můžeš si tady vzít (nebo si vyrobit svůj vlastní) čtenářský deníček a psát si do něho informace o knížkách, které jsi přečetl." (český jazyk)
"Budeme si příště povídat o tom, jak funguje paměť. Kdo chce, může se zkusit naučit nějakou písničku, básničku, nebo úryvek z oblíbené knížky a může ho přednést ostatním. Kdo by chtěl, mám tady knihy, ze kterých si můžete vybrat." (český jazyk)
"Až půjdete s rodiči nakupovat, zjistěte, kolik stojí potraviny, které jste koupili a zkuste spočítat, co byste si mohli koupit, kdybyste měli jen stokorunu." (prvouka)
"Zeptejte se rodičů, co si myslí o tradicích a zvycích. Jaké tradice doma dodržujete?" (prvouka)
"Jestli jste někdo byl v Krkonoších a máte nějaké fotografie, můžete je přinést nebo z nich vytvořit prezentaci." (vlastivěda)
"Můžete požádat rodiče, aby vám vymysleli příklady na procvičení násobilky. Nebo si zkuste příklady vymyslet samy a pak poproste rodiče, aby vám je zkontrolovali." (matematika)
"Najděte písničky, které v sobě obsahují gramatiku, kterou se právě učíme." (angličtina)
"Můžete doma vyrobit kartičky se zbožím a jeho cenou v dolarech. Budeme je pak používat v hodině." (angličtina)
“Vyfoťte venku květiny/v lese houby a doma zkuste najít, jak se jmenují a jestli jsou jedovaté.” (přírodověda)
"Přineste anglický vtip, který se vám líbí. Můžeme je pak nalepit ve škole na chodbě." (angličtina)

Rovina dítěte
Je přínosné podporovat děti v přemýšlení o jejich vlastním učení a umožnit jim, aby si samy úkoly na doma vybíraly nebo i navrhovaly podle svých potřeb a zájmů. Druhá rovina smysluplných úkolů spočívá tedy v tom, že individualizovaný a personalizovaný "domácí úkol" si ve škole “zadá” samo dítě. Samo si rozhodne, čemu se chce doma věnovat, co si chce procvičit a na co se zaměřit, přesně podle toho, co potřebuje a co ho zajímá. Může například požádat učitele o nějaké cvičení či úkol na zvolené učivo nebo si doma vybere v nepřeberném množství volně dostupných materiálů a aplikací (třeba i za pomoci rodičů) vlastní téma, množství a úroveň obtížnosti, kterou je schopno zvládnout. Tím se pro dítě stává úkol zvládnutelným a motivačním. Nápady dítěte také mohou vycházet z přirozeného prolínání toho, o čem se dítě učí ve škole a toho, co prožívá mimo školu. Samozřejmě není ale podmínkou, že takový úkol bude dítě sdílet i ve škole před všemi – je to jeho učení a klidně stačí, když se takto obohatí samo doma.

Příklady reálných spontánních nápadů žáků:
"Mám novou knížku a chtěl bych ji ve třídě představit." (český jazyk)
"Chtěla bych spolužákům vyrobit doplňovačku (křížovku, osmisměrku, vybarvovačku...) na procvičení vyjmenovaných slov." (český jazyk)
"Doma jsem si našel aplikaci na internetu na procvičování shody podmětu s přísudkem a včera jsem to zkoušel." (český jazyk)
"Chci si doma natrénovat rýsování kružnic a vyrobím mandaly k vybarvování." (geometrie)
"Já se jdu dneska podívat s taťkou ke včelám, jsem zvědavý, co se dozvím. Možná přinesu kousek plástve." (přírodověda, prvouka)
"Mám fotky z prázdnin z Chorvatska, přinesu je ukázat." (vlastivěda)
"Vyrábím knížku o dinosaurovi, můžu kousek přečíst?" (angličtina)
“Doma jsem si pouštěl písničky od mé oblíbené skupiny. Jednu už umím skoro zpaměti.” (angličtina)


Mgr. Helena Zitková, Ph.D.
Univerzita Pardubice | Svět vzdělání z.s.