Společně za dobrovolné domácí úkoly ve školách
Otevřená výzva ministru školství, ústřednímu školnímu inspektorovi a školskému ombudsmanovi.
Domácí úkoly nemohou být povinné. Tato informace se již postupně dostává do obecného povědomí, ale z oficiálních úst to ještě jasně nezaznělo. Naopak se zdá, jako kdyby se oficiální místa (Česká školní inspekce a MŠMT) snažila ve svých vyjádřeních k tomuto tématu spíše “mlžit”. Uvádějí totiž, že ačkoliv není problematika domácích úkolů nijak zakotvena v zákoně, domácí úkoly jsou z pedagogického hlediska dobré a žáci mají navíc podle zákona plnit pokyny pedagogických pracovníků a dodržovat školní řád (viz například Informační bulletin ČŠI nebo vyjádření referentky školství, výchovy a vzdělávání ČŠI).
Proti těmto vyjádřením však stojí několik principiálních argumentů, které nelze přehlížet. Tím prvním je uchopení problematiky povinných domácích úkolů z pohledu platné legislativy. Žádný právní předpis totiž škole neumožňuje regulovat činnosti žáků a jejich zákonných zástupců mimo školu, tedy mimo školní akce a po ukončení vyučování. Ani školní řád nemůže podrobněji upravovat povinnosti, které nejsou zakotveny v zákoně. V této souvislosti je také nutné podotknout, že z Listiny základních práv a svobod (čl. 10 odst. 2) vyplývá, že každý občan má právo na soukromý a rodinný život a má ústavně garantováno i právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Ukládání povinných domácích úkolů ze strany školy je tedy nezákonné jednání porušující práva dětí a jejich zákonných zástupců.
Oficiální místa a jejich představitelé by si měli být vědomi toho, že škola musí ve své činnosti respektovat právní rámec, neboť to patří k základním zásadám právního státu. A pokud tak škola nečiní, je potřeba ji na to upozornit. Ostatně vzdělávání ve školách by také podle jednoho z obecných cílů stanovených ve školském zákoně mělo vést k pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu a základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností (§ 2 školského zákona). Pokud školy samy zákony porušují, nemohou tento cíl naplňovat.
Kritika vymáhané povinnosti plnit domácí úkoly má i své zásadní pedagogické a sociální důvody. Spolu s detailním legislativním ukotvením jsou i tyto důvody podrobně popsány v otevřené výzvě Společně za dobrovolné domácí úkoly ve školách. Touto výzvou chtějí její iniciátoři upozornit ministra školství, ústředního školního inspektora a školského ombudsmana na nejasnost a nejednoznačnost v přístupu učitelů, škol, MŠMT i jednotlivých inspektorátů ČŠI k domácím úkolům a na nutnost vydání oficiálního stanoviska k povinným domácím úkolům, které by jasně deklarovalo, že škola jako veřejnoprávní instituce nemá právo vyžadovat a jakkoliv vymáhat povinné plnění domácích úkolů.
Výzva zároveň jasně deklaruje, že její iniciátoři a podporovatelé jsou přesvědčeni, že smysluplné a dobrovolné domácí úkoly mohou být cenným zdrojem pro domácí procvičování, prohlubování a upevňování čehokoliv, co se děti učí. Cílem výzvy tedy není zakázat školám nabízení možností pro domácí procvičování učiva, výzva pouze upozorňuje na to, že škola nemůže nařizovat a vymáhat povinné plnění domácích úkolů, protože by tím ilegálně zasahovala do práv dětí a jejich zákonných zástupců.
Mgr. Helena Zitková, Ph.D.
Domácí úkoly nemohou být povinné. Tato informace se již postupně dostává do obecného povědomí, ale z oficiálních úst to ještě jasně nezaznělo. Naopak se zdá, jako kdyby se oficiální místa (Česká školní inspekce a MŠMT) snažila ve svých vyjádřeních k tomuto tématu spíše “mlžit”. Uvádějí totiž, že ačkoliv není problematika domácích úkolů nijak zakotvena v zákoně, domácí úkoly jsou z pedagogického hlediska dobré a žáci mají navíc podle zákona plnit pokyny pedagogických pracovníků a dodržovat školní řád (viz například Informační bulletin ČŠI nebo vyjádření referentky školství, výchovy a vzdělávání ČŠI).
Proti těmto vyjádřením však stojí několik principiálních argumentů, které nelze přehlížet. Tím prvním je uchopení problematiky povinných domácích úkolů z pohledu platné legislativy. Žádný právní předpis totiž škole neumožňuje regulovat činnosti žáků a jejich zákonných zástupců mimo školu, tedy mimo školní akce a po ukončení vyučování. Ani školní řád nemůže podrobněji upravovat povinnosti, které nejsou zakotveny v zákoně. V této souvislosti je také nutné podotknout, že z Listiny základních práv a svobod (čl. 10 odst. 2) vyplývá, že každý občan má právo na soukromý a rodinný život a má ústavně garantováno i právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Ukládání povinných domácích úkolů ze strany školy je tedy nezákonné jednání porušující práva dětí a jejich zákonných zástupců.
Oficiální místa a jejich představitelé by si měli být vědomi toho, že škola musí ve své činnosti respektovat právní rámec, neboť to patří k základním zásadám právního státu. A pokud tak škola nečiní, je potřeba ji na to upozornit. Ostatně vzdělávání ve školách by také podle jednoho z obecných cílů stanovených ve školském zákoně mělo vést k pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu a základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností (§ 2 školského zákona). Pokud školy samy zákony porušují, nemohou tento cíl naplňovat.
Kritika vymáhané povinnosti plnit domácí úkoly má i své zásadní pedagogické a sociální důvody. Spolu s detailním legislativním ukotvením jsou i tyto důvody podrobně popsány v otevřené výzvě Společně za dobrovolné domácí úkoly ve školách. Touto výzvou chtějí její iniciátoři upozornit ministra školství, ústředního školního inspektora a školského ombudsmana na nejasnost a nejednoznačnost v přístupu učitelů, škol, MŠMT i jednotlivých inspektorátů ČŠI k domácím úkolům a na nutnost vydání oficiálního stanoviska k povinným domácím úkolům, které by jasně deklarovalo, že škola jako veřejnoprávní instituce nemá právo vyžadovat a jakkoliv vymáhat povinné plnění domácích úkolů.
Výzva zároveň jasně deklaruje, že její iniciátoři a podporovatelé jsou přesvědčeni, že smysluplné a dobrovolné domácí úkoly mohou být cenným zdrojem pro domácí procvičování, prohlubování a upevňování čehokoliv, co se děti učí. Cílem výzvy tedy není zakázat školám nabízení možností pro domácí procvičování učiva, výzva pouze upozorňuje na to, že škola nemůže nařizovat a vymáhat povinné plnění domácích úkolů, protože by tím ilegálně zasahovala do práv dětí a jejich zákonných zástupců.
Mgr. Helena Zitková, Ph.D.