Principy funkčních univerzálních studentských půjček u nás stále nejsou dostatečně chápany

V Česku stále neexistují dostupné studentské půjčky. To co dokážou dnes nabídnout komerční banky má parametry nepřijatelné pro naprostou většinou studentů, kteří by půjčku uvítali. Komerční půjčky nemají (a ani mít z principu nemohou) parametry, aby byly společensky efektivním finančním nástrojem.

O specifických požadavcích na univerzální studentské půjčku jsem psal již dříve na blogu a také v HN a zcela nedávno v LN. Teď v LN vyšel 1.10. k tématu další článek Pavla Doležela. Je jen dobře, že k této této věci začíná odborná i veřejná diskuse. Článek Pavla Doležela obsahuje zajímavé argumenty, se kterými lze věcně polemizovat, takže do toho (tučně vložený text níže).

Docent Daniel Münich píše (Jak usnadnit studentské živobytí, LN 15. 9.), že Národní ekonomická rada vlády (NERV) se konsenzuálně shodla, že jedinou institucí, která bude poskytovat státem garantované univerzální studentské půjčky na úhradu školného, bude Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB), která bude pro poskytování půjček získávat kapitál na finančním trhu.
Tvrzení není přesné. NERV doporučil, že by potřebnou finanční službu získání finančního kapitálu mohla realizovat již existující instituce ČMZRB, protože splňuje potřebné požadavky. Zakládat novou instituci byl bylo hodně komplikované a nákladné.

Mezi akcionáře ČMZRB patří tři největší tuzemské banky: KB, ČS a ČSOB. Autor opomenul uvést, že obchodní banky mají minoritní podíl a majoritním akcionářem 72% akcií je Česká republika zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem financí a Ministerstvem pro místní rozvoj. Je si NERV jista, že tak významné zvýhodnění těchto tří bank na úkor jiných nemůže vést k arbitráži? Banky mají pouze 28% podíl, zbytek stát, a žádné zvýhodnění mít nebudou, protože cílem role banky v systému půjček nebude generování zisku pro její akcionáře, kde má hlavní slovo stát.

Možné je samozřejmě všechno, včetně vyvolání arbitráže. Jestliže ale žádnou arbitráž nevyvolaly dosavadní aktivity ČMZRB státní podpory podnikání a podnikatelů v segmentech, kde ne zcela dostatečně funguje soukromý sektor, potom nevidím důvod proč by nemohla být role ČMZRB i při podpoře podnikatelské činnosti v oblasti individuálních investic do lidského kapitálu, tedy oblasti, kde ještě více než u normálních podnikatelů existuje řada klasických selhání trhu a kde je jistá role či intervence státu (tržně konformní ve formě záruk a diverzifikace rizika) zcela ospravedlnitelná..

Jak již bylo zmiňováno, ČMZRB není sama o sobě připravena, na rozdíl od obchodních bank, půjčky ani nabízet, ani administrovat, či snad dokonce vymáhat. ČMZRB ale půjčky nebude ani nabízet, ani jednotlivě administrovat, ani vymáhat. Jde o neznalost toho, jak je systém navržen. Půjčky budou zasílány administrativním centrem půjček přímo žadatelům na základě prostého ověření nároku v matrice studentů, výběr splátek půjde přes jednotné inkasní místo státu - JIM) Předpokládám, že jako každá jiná banka je ČMZRB vázána nutností držet vlastní kapitál ve výši osmi procent z rizikově vážených aktiv, k jejichž výpočtu je třeba nemalý aparát a solidní personální i technické zázemí, které by pochopitelně musel hradit stát. (Za prvé, aparát a technické zázemí ČMZRB již má, takže by šlo o jeho doplnění. V případě že by to dělala každá obchodní banka zvlášť pro sebe, byly by náklady mnohem vyšší. Za druhé, náklady nebude hradit stát, ale budou se hradit z úrokové prémie.) Zadruhé, ČMZRB ale nebude individuální půjčky poskytovat. ČMZRB bude pouze na finančním trhu získávat pro systém finanční kapitál. Administrativu spojenou s přijímáním žádostí o půjčky, příkazy k platbám peněz na účty studentů u komerčních bank, sledování dluhu a výběru splátek bude dělat administrativní instituce.

Má-li být přístup ke vzdělání rovný Přístup k půjčkám a ne ke vzdělání má být rovný - půjčky mají alespoň částečně vymazat obrovské rozdíly v ekonomickém zázemí studentů., zřejmě nebude možné studentovi půjčku neposkytnout, jak naznačuje docent Münich, a navíc bude zřejmě nutné poskytovat půjčky s jednotnou úrokovou sazbou.
Ano, jednotné parametry, stejně jako to mají například ve Velké Británii, Austrálii nebo na Novém zélandu.

Otázkou je, zda bude možné si půjčit i na úhradu školného na soukromých vysokých školách.
Já to doporučuji, ale rozhodné slovo bude mít vláda a posléze Parlament a tam člověk nikdy neví, jak se to sejde.

Pokud ano, bude daňový poplatník částečně hradit školné i těm, kteří si jej dnes hradí sami. Chybná úvaha. Systém je postaven jako samofnancovatelný, takže daňový poplatník nebude platit nic. Stát (poplatník) pouze poskytne ČMZRB finanční páku ve formě vydaných záruk ale to není náklad daňového poplatníka, pokud tedy systém nezkrachuje.

Pokud by ale úhrada školného na soukromých školách možná nebyla, znamenalo by to zvýhodnění veřejných vysokých škol oproti soukromým a opět riziko soudních sporů či arbitráží.
Pokud by to tak bylo, museli bychom mít již dnes spoustu arbitráží za to, že veřejné (ne státní) vysoké školy od státu dostávají masovou finanční podporu (cca 20 mld. ročně) a soukromé vysoké školy ani ono pověstné ň. Tento argument prostě stojí na vodě. A půjčka není dotací vysoké škole ale představuje podporu studenta vysoké školy, což je rozdíl.

Samostatnou a asi nejpodstatnější kapitolou je selhání dlužníka. Nejde totiž pouze o klasické riziko selhání, které je dáno neschopností či neochotou dlužníka dostát svým závazkům, ale také o velmi významné riziko, že dlužník se buď vůbec nedostane do stavu, kdy bude mít povinnost splácet, nebo se do něj dostane za velmi dlouhou dobu. Část studentů už v okamžiku poskytnutí půjčky může počítat s tím, že ji nikdy nebudou muset splácet.
U studentů s půjčkou půjde o rozsáhlé portfolio individuálních dlužníků. Z nich samozřejmě někteří budou splácet příliš pomalu, někteří někdy ve svém životě nebudou a někteří vůbec. Toto riziko lze ale poměrně snadno diverzifikovat mezi všechny splácející a ztráty způsobené nesplácením zahrnout do úroku půjček. Zde jde o klasickou pojistnou matematiku a nic složitého k řešení. Samo od sebe to ale samozřejmě fungovat nebude.

Další problematickou oblast vidím v možnosti deformace struktury poptávky po vzdělání v jednotlivých oborech, alespoň z pohledu dnešního stavu, který netvrdím, že sám o sobě již není deformován. Dovedu si představit, že informace o průměrném příjmu absolventů jednotlivých studijních oborů hraje při výběru studijního oboru jistou, byť třeba ne dominantní roli. Zavedením jednotných půjček, které nebudou zohledňovat očekávaný budoucí příjem, dojde k deformaci těchto průměrů, neboť od některých průměrů bude nutné odečíst splátky půjček a od jiných nikoliv, protože očekávaná hodnota příjmu nepřesáhne administrativně stanovenou hranici určující povinnost splácet.
Školné si budou určovat školy samy podle nabídky a poptávky po studiu až do výše státem určeného stropu. A stropy budou rozdílné podle průměrné míry soukromé míry výnosnosti v daném oboru. Půjčka bude tak vysoká, jak vysoké bude účtováno školné. Já v tom tedy osobně žádný velký problém nevidím a argument založený na nějaké potenciální deformaci se mi zdá marginální. Mnohem horší deformace máme dnes, kdy se za studium neplatí a státe se na podporu studia nedostávají prostředky

Bude-li systém školného vytvořen způsobem, který navrhuje NERV, a nikoliv využitím stávajícího volného konkurenčního trhu s půjčkami, obávám se, že se stát může velice rychle dostat do poměrně velikých obtíží s obrovskými nároky na státní rozpočet.
NERV ale neřešil systém školného! Řešil systém půjček. S nároky na státní rozpočet je to přesně naopak. NERVem navržený systém nároky na státní rozpočet naopak minimalizuje.

Stát si nemůže dovolit půjčit někomu, komu si nemůže dovolit půjčit obchodní banka. Proč? Osobně si dovedu představit komerční půjčky poskytované obchodními bankami na konkurenčním trhu se zárukami ČMZRB. Ta představa zde ale není popsána. Rozdíl je v tom, že banky nebudou mít povinnost úvěr poskytnout, ale počet odmítnutých žádostí může být díky zárukám ČMZRB (budou-li právně dostatečně vymahatelné) relativně nízký a úroková sazba bude moci být nižší. A právě ty záruky vydané bankám ČMZRB budou něco stát. Vznikne tím morální hazard bank, které nebudou mít důvod se o splácení nijak starat, protože vždy budou mít možnost jít za ČMZRB, aby jim ztrátu uhradila. Náklady za špatné nesplácené půjčky skončí v klíně ČMZRB tak jako tak a přenesou se tak jako tak do vyššího úroku půjček. Komerční banky nemají co přidat, pouze vyšší náklady systému.

Dodatečné náklady, které vzniknou bankám s administrací půjček a jejich vymáháním, budou v porovnání s kompletními náklady na zavedení administrace a vymáhání půjček ČMZRB (ČMZRB přeci nebude splátky ani vybírat ani vymáhat, To bude probíhat v již zavedeném systému výběru daně z příjmu případně pojistného) zanedbatelné (díky výnosům z rozsahu Tento argument přeci nedává smysl. K výnosům z rozsahu může dojít naopak při koncentraci v jedné instituci a ne při fragmentaci mezi desítky bank, která bude každá mít fixní náklady). Argumentace ziskem obchodních bank je líbivá Ale také pravdivá. Produkt půjček může být pro komerční banky zajímavý pouze a právě tehdy, pokud jim bude přinášet zisk. Vedlejší zisk z přilákání klientů budou mít tak jako tak, protože studenti budou mít u bank své účty tak jako tak., ale jeho velikost bude nesrovnatelná (to není pravda. Zisk požadovaný bankami není zanedbatelnou položkou.) se ztrátami, které hrozí zavedením systému tak, jak jej navrhuje NERV (není uvedeno o jaké ztráty navíc má jít oproti ztrátám, které by vznikaly tak jako tak v režimu komerčních bank), a bankám ho navíc zaplatí sami studenti, a nikoliv daňový poplatník (v systému navrženém NERVem jsou ztráty nedostatčného výběru i správy systému hrazeny z úrokové prémie půjček a daňový poplatník nebude platit nic. Jde o nepochopení toho, jak je systém postaven). Budu rád, když mé obavy odborná veřejnost vyvrátí. Obavy plynou převážně z neznalosti ekonomických principů univerzálních půjček na vzdělání - viz. např. řada pojednání N.Barra a jeho video prezentace v Praze - jak je systém zamýšlen a jak funguje v zemích, které jsem uvedl na začátku.