Letošní náročnější verze státní maturity z matematiky byla výrazně odlišná a obtížnější ve srovnání s tou loňskou a ve srovnání s tím, s jakým očekáváním se na ní žáci hlásili [1 | 2 | 3]. Je to závažná systémová chyba.

O státních maturitách jsem naposledy psal před lety. Pustil jsem je z hlavy, protože za ty peníze co stojí myslím nadělají více škod než užitku. Ale k tomu co se přihodilo s letošní státní maturitou z matematiky se vyjádřit musím.

Náročnější verze státní maturity z matematiky byla totiž letos mnohem obtížnější než loni. Nikdo to nečekal a ani čekat nemohl. Nikdo to totiž předem neavizoval. Někteří, matematiky znalí a zároveň ambiciózní studenti, kteří se k náročnější verzi chvályhodně přihlásili, tak možná i rupnou, přestože by základní verzi testu udělali jak se říká levou zadní. Mezi výsledky náročnější a základní verze totiž neexistuje přepočet na jednotnou hodnotící škálu. Jen čerti ví jakým přepočtem loni v létě ministerstvo sestavilo žebříček nejlepších škol v maturitách. Nečekaně vyšší náročnost a zřejmě i pojetí testu je zásadním prohřeškem proti zásadám, podle kterých má být tento druh zkoušek koncipován:

(i) náročnost a pojetí testu musí být s velkým předstihem předvídatelné,

(ii) výsledky testu musí být srovnatelné v čase,

(iii) skládání testu musí minimalizovat roli náhody.

Státní maturitní zkouška ověřuje, co se žáci naučili za 4 roky na střední škole, potažmo od kolébky. Zkouška je však nejen zpětnou vazbou pro žáka, učitele, ředitele a rodiče, ale i důležitou vstupenkou do dalšího života. Proto musí stát s tímto novým nástrojem nakládat velice obezřetně. V případě letošní maturity z matematiky však byla zásadně porušena všechna tři pravidla.

ad i) Státní maturita, ať chceme či nechceme, automaticky nastavuje standardy toho, co se od středních škol a žáků očekává a co se bude na školách učit. Náročnost i rámcový obsah zkoušky proto mají znát všichni aktéři, hlavně žáci, učitelé a ředitelé, několik let předem, aby se na maturitu mohli dobře připravit.

ad ii) Výsledky z náročnější verze maturitního testu nelze převést na společnou škálu s výsledky testu základního. Zdravé ambice lepších žáků zvládnout náročnější verzi testu tak pacifikuje hrozba propadnutí. Výsledky nelze srovnávat ani meziročně. Státní maturitní zkouška nám tedy ani neřekne, zda se maturanti rok od roku zlepšují nebo zhoršují. A zahraniční vysoké školy, kam se čeští žáci stále více hlásí, nemají možnost srovnání, jak dobří v matematice vlastně čeští uchazeči jsou.

ad iii) Maturitní zkouška je pro maturanty natolik zásadní, že v ní musí být eliminována role náhody. Čas určený na složení letošní verze náročnější verze testu z matematiky však byl krátký i pro dobré učitele matematiky. U zkoušek typu státní maturity je však časové omezení zásadní chybou. Předmětem testování totiž nemá být rychlost, s jakou jsou žáci schopni úlohy vyřešit. Krátký čas zvýhodňuje ty, kteří se učí myšlenkovému automatismu a rutině. Naopak znevýhodňuje ty, kteří si osvojili obecné logické postupy a každou úlohu řeší po svém. Dobrého matematika navíc dělá pečlivost, která zahrnuje i pečlivý zápis řešení a pečlivé ověření správnosti výsledku. Časový tlak vyvolávající u žáků spěch a potřebu rutinních přístupů k řešení je u státní maturity nevhodný a nežádoucí.

Na závěr se konstruktivně podívejme do budoucnosti. Když si odmyslíme nečekanost, řada učitelů matematiky pojetí letošního testu z náročnější verze matematické maturity vítá. Možná se najde i shoda na tom, že právě tak má náročnější verze testu z matematiky vypadat. Nechť, ale žáci a školy mají dostat 2-3 roky, aby tomu přizpůsobili školní přípravu. Náročnější verze testu navíc nesmí být spojena s rizikem propadnutí a proto musí být výsledky mezi základní a náročnější verzí převoditelné na společnou škálu. Výsledky ve státních maturitách musí být také srovnatelné mezi roky, protože jsou dnes pro nás jediným národním ukazatelem trendů vzdělanosti 18/19 letitých.