Před necelým rokem IDEA při CERGE-EI ve studii Jiřího Šatavy upozornila na problematičnost stávajícího dělení nároků na starobní důchod mezi rozvedenými manželi. Nyní se zdá, že by i díky zjištěním naší studie mohlo dojít k poměrně zásadní změně.

Tehdy jsme prezentovali zhruba tato zjištění:

Rozvodovost je v Česku hodně vysoká a rozvodům často dochází i po dlouhém manželství.



Z řady ekonomických i dalších důvodů mezi manželi v Česku často dochází k pracovní specializaci. Jeden z manželů (zpravidla manželka, ale to není úplně nejpodstatnější) mnohem intenzivněji než ten druhý vykonává netržní formy práce jako je péče o děti a domácnost, péče o starší rodiče a příbuzné. Rozvod v pozdějším věku má potom nezanedbatelný dopad na výši důchodů rozvedených manželů. Ženy v případě potenciálního rozvodu přijdou v průměru o měsíční příjem ve starobním důchodu odpovídající 7.1 % jejich měsíčního starobního důchodu, jelikož rozvedení manželé nebudou sdílet své starobní důchody. Muži ze stejného důvodu naopak v průměru získají měsíční příjem v důchodu ve výši 2.9 % jejich měsíčního starobního důchodu.



Rozvedení manželé navíc ztrácí nárok na potenciální vdovský, respektive vdovecký důchod. Ztráta tohoto nároku dopadá relativně více na ženy, což je dáno jejich vyšší očekávanou délkou života a rozdílnou výší vdovských, respektive vdoveckých důchodů mužů a žen.

I přes značnou změnu ve výši příjmů v důchod v důsledku rozvodu, podle současné legislativy nedochází k jejich vyrovnání. Při rozvodu naopak dochází k majetkovému vyrovnání a dělbě některých budoucích nákladů, na příklad stanovením výživného. Nárok na vyrovnání starobních důchodů však lze odůvodnit následující argumentací: Manžel specializující se na netržní formy práce vytváří podmínky druhému manželovi pro jeho práci na trhu práce. První z manželů by tedy měl mít zajištěn podíl na veškerých odměnách za tuto práci, tedy nejen na okamžité odměně ve formě mzdy, ale i na odložených odměnách ve formě starobního důchodu. Zavedením manželského sdílení povinného důchodového pojištění by si oba manželé odnášeli z manželství stejný vklad do důchodového pojištění, čímž by byl splněn požadavek na sdílení všech odměn za práci vykonávanou během manželství.

Naše simulace pro případ potenciálních rozvodů ve 40 letech věku manželky ukazuje, že starobní důchod ženy by sdílením vzrostl v průměru o 6.0 % a starobní důchod muže klesl o 2.6 %.