Pyrrhovým vítězstvím označujeme něco, co jako vítězství jenom vypadá. Právě takové se podařilo Senátu, když předevčírem rozhodoval o poplatcích za vypouštění škodlivin do ovzduší. Dokonce i senátoři Vícha, Škaloud či Bárek, kteří pro poplatky hlasovali, nepovažují jejich schválenou výši za motivační pro znečišťovatele. Co se v posledním týdnu vlastně stalo?

Poplatky za znečišťování ovzduší posledních dvacet let stagnovaly a přestaly tak plnit svoji hlavní funkci. Ministerstvo životního prostředí si proto nechalo od expertů spočítat, kolik musí v příštích letech podniky platit za vypuštění tuny konkrétní škodliviny, aby je to motivovalo ke změně technologie. Znečišťovatelé se proti těmto optimálním poplatkům, jako proti každému navyšování svých nákladů, přirozeně ohradili. Ministerstvo v reakci navrhlo poplatky značně nižší (v případě prachu například až trojnásobně) a v této verzi předložilo vládě. Je důležité si tedy uvědomit, že už na začátku rozpravy o ovzduší stál kompromis.

Poslanci překvapivě navrhli a vzápětí odhlasovali úplné zrušení poplatků. O důvodech, proč tomu tak bylo, můžeme jen spekulovat. Jejich rozhodnutí logicky vyvolalo rozhořčené reakce ostravského městského zastupitelstva, ale i Ekologické komise akademie věd, Vědecké rady ministra životního prostředí či ekologických organizací.

Bylo na senátorkách a senátorech, zda se vrátí k původnímu vládnímu návrhu nebo podpoří zákon zcela bez poplatků. Nakonec připravili třetí variantu. Původně zvažovaný nárůst poplatků byl znovu snížen, za vypouštěný prach tak mají podniky platit jen šestinu toho, co doporučili experti. Úplné osvobození menších zařízení od poplatků bylo výrazně rozšířeno. Nejzásadnější změnu představovala rozsáhlá výjimka pro zařízení, která se pohybují v lepší polovině evropského seznamu „nejlepších dostupných technologií“. Protože tento seznam má velký rozptyl (mezi nejlepšími a nejhoršími technologiemi je rozdíl až 600 procent), má senátní rozhodnutí docela překvapivé důsledky.

Poplatkům se takto úplně vyhnou například nové uhelné bloky elektrárny Prunéřov, přestože využívají technologii z konce osmdesátých let. Podobně na tom budou další přestavované uhelné elektrárny patřící ČEZu. Starší plynové elektrárny přitom platit budou, přestože mají obecně nižší emise. Celkový pokles peněz vybíraných od znečišťovatelů v příštích letech zkrátí podporu projektům českých obcí a krajů na zlepšování ovzduší. Můžeme přijít také o příslušné dotace z evropských fondů. Žádosti o ně musí totiž vždy doprovázet spolufinancování českého státu – a jeho jediným zdrojem jsou právě poplatky.

Abychom si rozuměli: Čtyřicet sedm senátorek a senátorů hlasujících pro výsledný „kompromis z kompromisu“ rozhodně učinilo správnou věc a sluší se jim za to poděkovat. Neschválený konkurenční senátní návrh byl nehorázný, stejně jako verze z Poslanecké sněmovny. Senátor Pithart ve své řeči zalitoval, že kdyby mohl, podpořil by původní vládní návrh. Výsledek ústupkové strategie Tomáše Chalupy vůči průmyslu mu (ani jeho kolegyním a kolegům) takovou volbu bohužel neumožnil.

Poplatky, klíčový nástroj zákona o ovzduší, který mohl ulevit od smogu na Ostravsku, Ústecku i jinde, zkrátka ministr Chalupa během vyjednávání dovolil osekat příliš. Uvidíme, jak se k vrácenému zákonu postaví poslanci. Jisté je, že velcí znečišťovatelé k rychlému zavádění efektivnějších technologií motivováni nebudou. Člověk by řekl, že osminásobné překračování imisních limitů během letošní zimy zasluhuje okamžité a odvážné řešení. Od této vlády se ho ale asi už nedočkáme.

Daniel Vondrouš
Asociace ekologických organizací
článek vyšel ve zkrácené podobě v deníku Právo, 19.3.2012