Jedna z nejznámějších českých agentur zkoumajících veřejné mínění dnes zveřejnila březnový průzkum názorů obyvatel na obnovitelné zdroje energie. Neznámého zadavatele možná výsledky zklamaly, jinak by si přeci nenechal ujít příležitost zveřejnit je už před dnešním poslaneckým hlasováním o tomto tématu. O jejich „správný“ výklad se pokusil ředitel agentury Jan Herzmann v průvodní tiskové zprávě, a učinil tak natolik vynalézavě, až je to i běžnému čtenáři k smíchu.

Česká republika dosahuje 8% podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé spotřebě elektřiny. V rámci EU tak patří k zemím s nejnižším využitím potenciálu čisté energie a zároveň s nejmenšími ambicemi jej zvýšit. Rakušané dosahují rekordních 60%, ale i v Itálii, Francii či Německu je podíl čisté energie dvojnásobný než u nás. Nižší cíle pro rok 2020 než my má v EU už jen Lucembursko a Malta. Téměř tři čtvrtiny občanů proto v průzkumu logicky odpověděly, že Česká republika ve srovnání s vyspělými ekonomikami ve využívání obnovitelných zdrojů zaostává. Agentura Factum Invenio však výsledek průzkumu překvapivě interpretovala tak, že Češi se ve své odpovědi mýlí a jsou málo informovaní. Tedy – jestli tomu rozumíme správně – Česká republika vlastně obnovitelné zdroje využívá hodně, jenom občané o tom nevědí? Podle agentury „(V)e skutečnosti přitom Česká republika patří mezi země, které do podpory obnovitelných zdrojů energie investovaly v poměru k HDP nejvíce." Inovativní přístup Factum Invenio spočívá hned ve dvou věcech: Překrucuje výsledek průzkumu tak, že interpretace s položenou otázkou zjevně vůbec nesouvisí, a bohužel zkoumá vůli občanů přispívat na obnovitelné zdroje zcela bez kontextu.

Na další otázku, zda je správné, aby přispívali na obnovitelné zdroje, odpověděla většina tázaných záporně. Ale samozřejmě, že tazatelé nechtějí přispívat – to je přece prosté. Nepochybně by stejně odpověděli i na otázku ohledně příspěvků na elektřinu z uhlí nebo z jádra. Kontext sice zadavatele nezajímal, ale měl by zajímat nás. Právě na ty ostatní způsoby výroby energie totiž skrytě přispíváme mnohem více než na obnovitelné zdroje. Podle údajů evropské Agentury pro životní prostředí (EEA) způsobily jen v roce 2009 škodliviny z komínů dvaceti největších českých elektráren a tepláren škody ve výši 118 miliard korun. Stejně tak řádově miliardy ze státní kasy už stálo zahlazování následků povrchové těžby uhlí. Za odstranění následků těžby uranu stát zaplatil a ještě zaplatí další desítky miliard. Všichni dotujeme pojištění jaderných elektráren před havárií a generální ředitel ČEZ Beneš se zcela bez obalu chystá oficiálně požádat nejen o státní podporu na stavbu dvou nových bloků v Temelíně, která bude podle ekonomických analýz prodělečná, ale i na záruky odběru vyrobené elektřiny.

Ale na takové otázky by nás energetický mix v Česku na následujících padesát let musel zajímat doopravdy.

Daniel Vondrouš
expert na ekologickou politiku pro Zelený kruh