Mrazivý únor opět provází smog. Na nejhůře postiženém Ostravsku je za něj z velké části odpovědný místní průmysl. Proti soustavnému poškozování zdraví zejména dětí, starších lidí nebo alergiků by přitom pomohlo zvýšení poplatků za vypouštěnou špínu. Poslanci ODS, KSČM či polovina sociálních demokratů ale rozhodli přesně opačně – poplatky rovnou úplně zrušili. Zbývá tak poslední naděje – Senát.

Nová evropská směrnice vyžaduje od roku 2020 užívání nejlepších dostupných technologií nejen v nových, ale také ve starých provozech. Smogové situace u nás ale díky ní za osm let nezmizí. Krajské úřady totiž už nyní mohou podnikům v postižených regionech ukládat ještě přísnější limity. Individuální jednání ale nikam nevedou. Firmy se vymlouvají jedna na druhou, případně hrozí přesunem výroby za hranice. Řešení představuje právě postupné navyšování zpoplatnění škodlivin. Spravedlivě a dlouhodobě by nastavilo parametry podnikatelského prostředí směrem k novým investicím a novým pracovním místům v perspektivních oborech, které tolik neničí zdraví lidí.

Úspěšně to funguje třeba v sousedním Německu či v severní Evropě. U nás ale už dávno ne – dvacet let staré poplatky působí dnes směšně. Vláda proto převzala tři roky starý návrh promyšlené poplatkové reformy, jejíž součástí je také odpuštění zvýšeného poplatku všem podnikům, které investovaly do čistší výroby. Vybrané peníze by umožnily podnikům, obcím či krajům získat řádově větší evropské prostředky na projekty omezující znečištění. Bez finanční spoluúčasti národních zdrojů totiž nemůže jít z evropských miliard na snižování prachu v ulicích českých a moravských měst ani koruna.

Hlasování „špinavé“ poslanecké koalice toto všechno ohrozilo a odpovědnost za vznikající škody přesunulo z viníků na jejich oběti. A nejde tu o malé hodnoty. Evropská agentura pro životní prostředí nedávno analyzovala finanční škody způsobené znečišťováním ovzduší ze strany největších evropských znečišťovatelů. Podle jednoduchého přepočtu se škody způsobené českými podniky ročně pohybují v rozmezí 88 až 149 miliard korun. Poplatky za znečišťování přesto v současnosti činí pouhá promile až jednotky procent z této částky. Účet za špindíry tak platí všichni ostatní daňoví poplatníci.

Z České republiky se na předních místech evropského žebříčku znečišťovatelů ocitly například společnosti ČEZ a Arcellor Mitall. Právě ony přitom získaly letos dotace na modernizaci ve výši 1,5 miliardy korun. Na nové investice dostaly od státu také největší část z emisních povolenek v hodnotě desítek miliard korun.

Takže si to shrňme. Hlavní viníci znečištění neplatí ani zlomek škody, kterou způsobují. Do čistší technologie investují, až když jim to zaplatí stát. A když vláda navrhne úpravu nabízející šanci na čistší vzduch, vynoří se znenadání pár nepříliš známých poslanců s absurdním protinávrhem a 77 hlasů jej schválí. Senátorky a senátoři se už ovšem na moment překvapení vymluvit nemohou. Okázalé opovrhování zdravím lidí i modernizací průmyslu by voličům ve svých obvodech jen obtížně vysvětlovali. Právě naděje na jejich poučenější rozhodnutí představuje světlo na konci špinavého tunelu.

článek v mírně zkrácené formě vyšel 16.2. v Hospodářských novinách