Summit OSN v Riu de Janeiro skončil a opět lze říci, že čeští politici k debatě o vážných globálních problémech, které přímo ohrožují životy a zdraví stamilionů lidí po celém světě, ničím mimořádným nepřispěli. Nečiní tak koneckonců ani v debatě na domácí půdě. To lze dokumentovat i ve třech klíčových tématech konference o udržitelném rozvoji – přechodu od fosilních zdrojů k udržitelné energetice, od vyhazování odpadu k využívání cenných surovin a kvalitě zapojování veřejnosti do rozhodování.

Debatu o budoucnosti energetiky české politické špičky zatím nedokázaly vést věcně, korektně a transparentně. V posledních letech ji navíc doprovázejí extrémními výroky o potřebě označit jadernou energetiku za obnovitelnou, postavit až 18 nových jaderných reaktorů do roku 2060, prolomit limity těžby a zbourat severočeské obce, či zbrzdit jakýkoliv rozvoj využívání obnovitelných zdrojů energie. Průzkumy veřejného mínění dokazují, že tyto výroky ve skutečnosti nemají podporu odborné ani laické veřejnosti. Naopak mají intenzivní podporu velkých těžařských a energetických firem, které dlouhodobě vyvíjejí zásadní a nezdravý vliv na rozhodování vrcholných českých politiků nejen v oblasti energetické politiky. Obecné politické podpoře se tak v Česku těší pouze energetická efektivita – téma, které je i mezinárodně klíčové. Ve skutečnosti se ale využití enormního potenciálu úspor dosud neprojevilo v žádné z představených variant návrhu energetické koncepce chystané ministerstvem průmyslu a obchodu. Čeští politici by se tak měli poučit z mnohem vyšší úrovně debaty i rozvoje praktických řešení v úspěšnějších zemích, jako jsou Dánsko, Německo či Rakousko.

Dalším problémem jsou ubývající zdroje surovin. Česko surovinami vysloveně plýtvá. Dokáže materiálově využít jen necelou čtvrtinu vyprodukovaného komunálního odpadu, Německo, Rakousko či belgické Vlámsko přes 60 procent. Ministerstvo životního prostředí se veřejně hodně zasazuje o snížení podílu odpadu na skládkách – toho chce ale dosáhnout spalováním, metodou, která životní prostředí poškozuje mnohonásobně více a energie ušetří méně než recyklace.

Konečně klíčem k úspěšnému hledání chytrých a široce přijatelných řešení je zapojování veřejnosti do rozhodování. Zatímco mezinárodní diskuse se vede o tom, jak posílit zapojení veřejnosti, mezi částí českých politiků se nadále samotný koncept setkává s nedůvěrou. Příprava vládních úsporných opatření, která budou znamenat další radikální omezování veřejných služeb v ochraně životního prostředí a zdraví, se odehrává za zavřenými dveřmi. Od pouhé tolerance ke skutečně účinnému zapojení občanů do rozhodování vede ještě dlouhá cesta, kterou musí česká politická scéna projít, aby se naše země mohla zařadit po bok úspěšných a odpovědných zemí světa.

článek vyšel v Hospodářských novinách, 25.6. 2012
Daniel Vondrouš, Autor je expert organizace Zelený kruh.