Pokud se někdy dostanete do divočiny aspoň na pár týdnů, pak znáte ten pocit těsného spojení s přírodou. Sladíte se s přírodními rytmy dnů a nocí, počasí a ročních období. Kvalita vašeho spánku se změní. Začnete číst znamení, kdy bude svítit sluníčko a kdy pršet, kdy je vhodný čas na cestování a kdy je lepší zalézt do stanu a přečkat blížící se studenou frontu. Hvězdná obloha se stane tak výraznou součástí reality jako je země, po které chodíme. Východy a západy Slunce, dorůstání a ubývání Měsíce, pohyb planet mezi hvězdami a denně se posunující hvězdy nad hlavou se stanou přirozenými počítadly času.

Kdybyste žili před pár tisíci lety, byl by takový celý Váš život. Navíc Vaše přežití by bylo přímo spojeno s přírodními cykly. Nedočkavě byste vyhlíželi znamení, že jídlo začne znovu růst (případně běhat kolem), že se blíží teplo jara, že období dešťů ukončí sucho. Maje prostředků sotva na přežití, Váš život a smrt by na těchto cyklech závisely. Nevyhnutelně byste si všimli, že tyto sezónní cykly souvisí s pohybem Slunce na obloze mezi hvězdami, což se nejvýrazněji projevuje v délce dne a měnícími se místy na obzoru, kde Slunce denně vychází a zapadá.

Den a noc jsou stejné délky koncem září a března (t.j. v dny rovnodenosti). V tyto dny Slunce vychází zhruba na východě a zapadá na západě. Po podzimní rovnodennosti vychází Slunce čím dál blíž k jihovýchodu a k jihu. Jednoho dne na začátku zimy vyjde Slunce nejblíže k jihu. Ten den je nejkratší v roce a je to den zimního slunovratu.

Teď už jistě vnímáte magičnost okamžiku slunovratu pro někoho, kdo je zcela závislý na přírodě. Představte si, jak hluboký význam by pro Vás ten okamžik měl. To napjaté očekávání. Uprostřed zimy a temnoty, kdy nic ve světě okolo vás nenasvědčuje tomu, že by se podmínky měly brzo změnit. Zima bude vlastně trvat ještě mnoho týdnů. Tu se něco stane. Něco, čeho se nelze dotknout, ale věnujete-li tomu pozornost, je to nepopiratelně opravdové. Představte si tu naději a radost, že se Slunce vrací a s ním více světla, teplo, jídlo a ŽIVOT! Různé stavby po celém světě dokumentují, jak důležité byly tyto momenty pro každou společnost, nejméně od dob Paleolitu.

Symbolika zimního slunovratu byla důležitá v každé kultuře a náboženství. Každé nové naboženství překrývající předchozí kulturu, přineslo nová jména a nálepky, ale odkazovalo k očekávání, světlu a obnově života. Když se světem začalo šířit křesťanství, jeho hlavní svátky se často shodovaly s významnými dny starších tradic a církev někdy cíleně vytvářela nové svátky aby překryla ty předkřesťanské. Zimní slunovrat není vyjímkou. Narození Ježíše Krista bylo ideální ideologickou náhradou za paganistické oslavy slunovratu. Ačkoliv den Ježíšova narození není znám, církev z několika možných důvodů zvolila jeho oslavy na 25. prosince [1-3]. Tyto oslavy mají všechny patřičné součásti: 4 týdny očekávání, dar života, naděje lepších zítřků, světlo i mystickou povahu toho okamžiku. Základní symbolický význam období vánoc zůstal stejný po tisíce let a podvědomě nás i nadále ukotvuje v přírodním a kosmickém řádu.

Je škoda, že kontinuita slunovratové symboliky je v posledních desetiletích rostoucí měrou potlačovaná nejnovějším kulturním přetiskem - Santa Klausem [4]. Neupírám této postavě její místo v bohatém spektru vánočních tradic a chápu citovou vazbu, kterou k ní mnozí lidé mají. Nicméně považuji její status hlavního globálního symbolu vánoc za nevhodný a za symptom trendu odduchovnění a oddělení společnosti od přírody v posledních desetiletích. Jméno Santa Klaus povrchně naznačuje souvislost se staršími duchovními tradicemi, z nichž mnohé nemají se slunovratem ani vánocemi nic společného. Při nejlepším vždy reprezentoval jen některé, a snad spíše okrajové, aspekty bohaté slunovratové symboliky - nesobecké lásky a dávání. Pokud měl u svého zrodu počátkem 19. století nějaký duchovní obsah, pak z něho pramálo zůstalo, když i aspekt dávání je dnes používán k masáži společenského vědomí k soustředění se na “srandu”, více byznysu a materiálního bohatství. Jeho hlavní získaný význam je být výrazný a prodávat. Například v Česku je Santa Klaus jednoznačně plodem obchodního marketingu. Jeho odmítání mnohými lidmi nepramení z kulturní xenofobie, ale spíše z duchovní prázdnoty, kterou s sebou Santa Klaus nese; ze symboliky spotřeby nahrazující abstraktní a kontemplativní symboliku narození Ježíška. Santa Klaus se neodlišuje jen od křesťanských symbolů. Je jiný než všechny slunovratové tradice v lidské historii. Vnímám, že nás odděluje od našich duchovních prakořenů, od naší nejzákladnější - doslova kosmické - podstaty.

Odkazy:
[1] http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1noce
[2] http://en.wikipedia.org/wiki/Jesus
[3] http://en.wikipedia.org/wiki/Christmas
[4] http://en.wikipedia.org/wiki/Santa_claus