Znovu a znovu mě překvapuje, s jakou lehkomyslností lidé investují do výstavby, aniž by se jen chvilku zamysleli nad přírodními souvislostmi.

V souvislosti s povodněmi se vyrojilo množství diskuzí o tom, co kdo měl nebo neměl udělat v průběhu povodní nebo pár dní před nimi. Často se hledá vnější viník, který způsobil, že řeka nebyla správně regulovaná, někdo vydal nepřesnou předpověď, nebo se nepostavily včas hráze. Jen vyjímečně zazní zmínka o osobní odpovědnosti každého z nás za způsob našeho žití a v jeho důsledku naší spoluodpovědnosti za povodňová trápení. Přitom tato osobní odpovědnost je základ, od kterého se odvíjí vše ostatní. Znovu a znovu mě překvapuje, s jakou lehkomyslností lidé investují do výstavby, aniž by se jen chvilku zamysleli nad přírodními souvislostmi. Řeší právní rizika a cenu úvěru, ale pomíjejí životní rytmus prostředí, kde chtějí stavět.

V našich středoevropských podmínkách jsme byli požehnáni poměrně klidným geologickým prostředím. Nehrozí nám katastrofická zemětřesení ani tsunami a poslední vulkanické erupce dozněly před necelým milionem let. Přesto krajina pulsuje svým životem a stanovuje základní strukturu, v níž se odehrávají naše životy. To, jestli ono pulsování budeme vnímat jako nečekané katastrofy, záleží na tom, nakolik život krajiny respektujeme anebo ignorujeme.

Základní vlastností vodních toků je, že jsou neustále v pohybu. Většinu času v nich protéká nějaké základní množství vody. Čas od času se průtok zvýší a zase poklesne. K menšímu rozvodnění dochází často, k většímu méně často. Při větším průtoku se řeka zvolna přesouvá z místa na místo a někdy náhle přeloží své hlavní koryto. Řeka přemisťuje množství naplavenin, které tu a tam zase na chvíli odloží a dá přechodně vzniknout ostrovům a nivám. V širším slova smyslu „řeka“ není jen hlavní koryto, ale také celá niva, tj. ploché dno údolí obklopující koryto. Tam všude čas od času teče voda. Na horních tocích místy niva nevznikla, protože tok je zde strmější, rychlejší a zařezává se hlavně do hloubky. Ale pohled na půlmetrové valouny v klidném potoce jasně ukazuje, že čas od času se potok proměňuje ve slušně divokou řeku schopnou takové valouny unášet.

Můžeme se dohadovat, jak moc a jak často se ten který potok rozvodní, ale takové odhady jsou nejisté. Slušné záznamy o stavu vody se vedou jen jedno až dvě století a jen na větších tocích. Starší záznamy jsou kusé a většinou zachycují jen největší povodně v hlavních sídelních centrech. Kromě toho se charakteristiky průtoků mění spolu s měnící se krajinou (vegetační pokryv, výstavba) a klimatickými podmínkami. A tak průtokové statistiky používané pro design inženýrských staveb v minulosti nemusejí být vhodné pro současnost a pro nadcházející desetiletí.

Když to shrnu, jsme schopni těchto předpovědí:
- kudy čas od času teče voda - spolehlivě na tisíce let dopředu.
- statistickou frekvenci povodní, t.j. jakousi míru rizika - s notnou dávkou nejistoty a máme tendenci ji podhodnocovat.
- konkrétní regionální povodeň – s velkou nejistotou pár dní, se slušnou přesností 24 hodin, předem.
- konkrétní lokální povodeň z bouřky – pár minut předtím než nastane.

Spolehlivou dlouhodobou předpověď lze využít v územním plánování a v rozhodování každého z nás. Je to ten nejefektivnější způsob ochrany. Ten se ovšem často ignoruje a lidé vkládají nerealistické naděje do nejistých předpovědí, drahých inženýrských řešení a mobilizace společnosti v ohrožení. Náklady na sanaci důsledků svého rizikového jednání pak tito lidé přenášejí na někoho jiného.

Pár obrazů pro illustraci:
- Rok 2002, pár měsíců po povodních. Jedu vlakem podél Berounky a sleduji rodinné domy na nivě s čárou ponoru na omítce uprostřed oken v přízemí. O pár metrů vedle rostou čerstvě rozestavěné domky...
- Červen 2013, večerní zprávy. Plačící muž ze Zálezlic před zaplaveným domem, do kterého vložil většinu svých prostředků a ještě ani nesplatil celou hypotéku. Postavil ho na místě, kde mu voda v roce 2002 vzala předchozí dům...

Kdo je odpovědný, za škody způsobené povodní? Je fér, abychom všichni z daní platili živnostníkům jejich poničené provozovny, jak navrhlo ministerstvo financí? Budeme je opravovat na tom samém místě, kde nevyhnutelně dříve či později zase poteče voda? Lze namítnout, že jednou postavená města nelze najednou zbourat a postavit jinde. Jistě, ale lze zabránit další výstavbě a obnově na nesmyslných místech. Místo toho, aby stát tlačil spoluobčany k odpovědnému jednání, ještě je podporuje, aby pokračovali v pravém opaku.

Každý má možnost volby a kombinace několika možností:
- nestavět na nesmyslných místech (na nivě, na potoce, pod rybníkem...)
- stavět přiměřeným způsobem (na pilotech, na navážce, za ochranou hrází je-li to potřeba)
- pojistit se
- počítat s nutností 100 % nahradit svůj majetek, má-li na to

Osobně mi preventivní přístup umožnil bez úhony přečkat pár velkých povodní a hurikánů v Houstonu a v Čechách. Kromě toho jsem odmítl pracovní nabídku v New Orleans, protože jsem nechtěl žít ve městě zbudovaném v bažinách říční delty a částečně pod hladinou moře. Vyhnul jsem se tak rozsáhlé devastaci od dvou krátce po sobě jdoucích hurikánů. Přitom mne ani nikoho jiného tato prevence nestála ani korunu ztrát.


Dolní Dvůr nedaleko Vrchlabí. Klasická ukázka zástavby na nivě potoka protékajícího po levé straně snímku pod 2,5 m vysokým nábřežím. Idyla.... Cedulka v červeném kroužku označuje hladinu vody z počátku července 1900. Kolik z místních obyvatel počítá s tím, že jednoho dne budou opět vyplaveni? Kolik obyvatel je pojištěno?