Česko očima navrátilce - mobilní operátoři
Když jsem se loni v létě po 14 letech života v USA usazoval v Praze, řešil jsem během několika týdnů spoustu služeb a administratibních úkonů, které jinak místní člověk řeší postupně a průběžně. Vesměs šlo všechno jako po drátku. Tématem, které mě zaměstnalo nejvíc, byly mobilní telefonní služby.
Z té dobré stránky musím uznat, že zřízení nových služeb je rychlé, bez nutnosti osobní návštěvy. Zákaznická podpora komunikuje profesionálně a příjemně. Většinu věcí lze nastavit a vyřešit na internetu.
Dál už ale služby pokulhávají. Dva ze tří operátorů strukturovali své tarify takovým způsobem, který je pro obecného uživatele prakticky nepoužitelný, a tak volba třetího operátora byla víceméně nevyhnutelná. Hlavní nepříjemností bylo neustálé rozlišování, do které sítě zákazník volá a dále je (i po nedávném zlevnění) celková cena služeb vyšší než ve Spojených státech. Cenna tarifních minut a dat je už podobná, ale zatímco tarify amerických operátorů pokrývají polovinu kontinentu včetně Aljašky, Hawaii a dalších teritorirí bez rozdílu na jakou síť nebo pevnou linku voláte, české tarify pokrývají území a populaci řádově menší. Po Evropě už platíme mezinárodní sazby. Je to dobrá ukázka evropských bariér ekonomickému rozvoji. EU nemá šanci konkurovat USA pokud nezajistí srovnatelně levné telefonní a datové služby.
Dalším nedostatkem je omezené pokrytí 3G technologií . Dosud 3Gnepokrývá zcela ani hlavní dopravní tahy a stanice metra! O 4G ani nemluvě.
Úplnou perličkou byl přenos telefonního čísla mezi operátory i když uznávám, že zde hrálo roli i nastavení státní regulace. Napřed mi v obchodě sdělili, že mi vydají kód k transakci, ten já budu muset odnést starému operátorovi, operátor bude mít až 14 dní na uvolnění mého čísla a po dobu přenosu bude moje číslo až 6 hodin nepoužitelné! A ještě si prý mám spotřebovat předplacený kredit, protože ten se nevrací!!! Nakonec jsem ke starému operátorovi alespoň nemusel fyzicky a přenos trval „jen“ 6 dní. Zato mi tím pádem zbyly asi tři stovky kreditu, které mi T-Mobile opravdu v první instanci odmítl vrátit. Po písemné žádosti mi T-Mobile slíbil peníze vrátit, ale s odkazem na všeobecné obchodní podmínky si strhul zhruba 150 Kč... Pro srovnání, stejnou operaci jsem provedl před šesti lety v Houstonu. V obchodu AT&T jsem si zřídil účet, prodavač něco naťukal do počítače a upozornil mě, že přenos od T-Mobile by měl proběhnout do hodiny s možným krátkým výpadkem služeb. Za 30 minut mi nový telefon fungoval.
Poctivě musím dodat, že i američtí operátoři mají své mouchy. Hodně času jsem strávil pokusy odemknout svůj iphone blokovaný pro použivání jen v síti AT&T . AT&T se dlouho odmítal bavit o možnosti odemknoutí i přesto, že jsem splnil všechny smluvní podmínky, včetně doplatku ceny telefonu. Teprve po dvou měsících pokusů odblokovat telefon jinou cestou mi AT&T oficiálně vyhověl.
Z té dobré stránky musím uznat, že zřízení nových služeb je rychlé, bez nutnosti osobní návštěvy. Zákaznická podpora komunikuje profesionálně a příjemně. Většinu věcí lze nastavit a vyřešit na internetu.
Dál už ale služby pokulhávají. Dva ze tří operátorů strukturovali své tarify takovým způsobem, který je pro obecného uživatele prakticky nepoužitelný, a tak volba třetího operátora byla víceméně nevyhnutelná. Hlavní nepříjemností bylo neustálé rozlišování, do které sítě zákazník volá a dále je (i po nedávném zlevnění) celková cena služeb vyšší než ve Spojených státech. Cenna tarifních minut a dat je už podobná, ale zatímco tarify amerických operátorů pokrývají polovinu kontinentu včetně Aljašky, Hawaii a dalších teritorirí bez rozdílu na jakou síť nebo pevnou linku voláte, české tarify pokrývají území a populaci řádově menší. Po Evropě už platíme mezinárodní sazby. Je to dobrá ukázka evropských bariér ekonomickému rozvoji. EU nemá šanci konkurovat USA pokud nezajistí srovnatelně levné telefonní a datové služby.
Dalším nedostatkem je omezené pokrytí 3G technologií . Dosud 3Gnepokrývá zcela ani hlavní dopravní tahy a stanice metra! O 4G ani nemluvě.
Úplnou perličkou byl přenos telefonního čísla mezi operátory i když uznávám, že zde hrálo roli i nastavení státní regulace. Napřed mi v obchodě sdělili, že mi vydají kód k transakci, ten já budu muset odnést starému operátorovi, operátor bude mít až 14 dní na uvolnění mého čísla a po dobu přenosu bude moje číslo až 6 hodin nepoužitelné! A ještě si prý mám spotřebovat předplacený kredit, protože ten se nevrací!!! Nakonec jsem ke starému operátorovi alespoň nemusel fyzicky a přenos trval „jen“ 6 dní. Zato mi tím pádem zbyly asi tři stovky kreditu, které mi T-Mobile opravdu v první instanci odmítl vrátit. Po písemné žádosti mi T-Mobile slíbil peníze vrátit, ale s odkazem na všeobecné obchodní podmínky si strhul zhruba 150 Kč... Pro srovnání, stejnou operaci jsem provedl před šesti lety v Houstonu. V obchodu AT&T jsem si zřídil účet, prodavač něco naťukal do počítače a upozornil mě, že přenos od T-Mobile by měl proběhnout do hodiny s možným krátkým výpadkem služeb. Za 30 minut mi nový telefon fungoval.
Poctivě musím dodat, že i američtí operátoři mají své mouchy. Hodně času jsem strávil pokusy odemknout svůj iphone blokovaný pro použivání jen v síti AT&T . AT&T se dlouho odmítal bavit o možnosti odemknoutí i přesto, že jsem splnil všechny smluvní podmínky, včetně doplatku ceny telefonu. Teprve po dvou měsících pokusů odblokovat telefon jinou cestou mi AT&T oficiálně vyhověl.