V pátek 15. dubna uplyne třicet let od předčasného úmrtí spisovatelky Aleny Vostré. Kdo jste ji znali, ať už osobně, anebo skrze její tvorbu pro dospělé či pro děti (bohužel nepříliš rozsáhlou, neboť bolševik jí v tvůrčí činnosti bránil, jak mohl), vzpomeňte si, prosím, na ni a případně si i něco přečtěte. Třeba tenhle krátký text o cestě autem, který se vlastně docela hodí i do dnešní doby.


Tuhle jsem šla uličkou a bylo v ní zaparkované auto, které mělo místo předního skla kus papundeklu. Naplněná obavami z případné dopravní nehody namalovala jsem na ten papundekl kukátko, takový šikovný kroužek, protože jsem hodná. Teprve dodatečně jsem si uvědomila, že jsem to kukátko namalovala pouze zvenčí, a teď mi to dělá starost, protože to auto už tam nestojí. Několikrát jsem si totiž sama všimla, jak je u řízení automobilu důležité vidět skrz.

V některých filmech bývá přední sklo za tím účelem dokonce prostřelené, ale to mi připadá jako bdělost až přemrštěná. Podle mě stačí, aby řidič aspoň chvílemi svým způsobem částečně viděl do stran. Sice může, zejména v horských oblastech, náhle přejet hejno krav, ale podle příruček je hovězí beztak nezdravé. Ničeho nedbat, přejeté krávy nacpat do kufru (všecko se hodí, jak pravil Skobla), a jedeme dále.

Upadlo kolo. Nevadí. Uděláme si jiné. Rychle, zručně cokoli zaoblíme. Zbožňuji zaoblování. Zlobí volant. Zase ten prokletý volant. Dyť je to chvilka, Maruško, a ještě byl přidělanej. Že ty na něm sedíš, liško? Ne? Tak Fanda. Fando! Jo von vypad, kluk. Na ty zadní dveře se taky bude potřeba mrknout. Co to chrastí? Slyšíš to, Maruš? Aha, to je babička, tak to je dobrý.

Dědo, necvrndejte mi za krk to maté, když vidíte, že hledám volant. Hele! Tak přece se to rozehnalo, ta černava. Nebe jako vymetený. To jsem rád, hned je líp vidět. Ale nějak protahuje. A safra, kde je střecha? Teď by byl ten volant dobrej, bude zatáčka. Počkej, to není zatáčka, holka, to je potok. Dívejte se po obou březích, jestli by někde nebyl nějakej volant. U Maška na záhumence jednou takhle našli pozoun.

A jsme v háji. Přestaly mně jít hodinky. Půl čtvrtý? A jde ti to dobře, Maruš? Co tak rajtuješ? Nojo, vono to drncá vo dno, je ten potok nějakej mělkej. Viděli jste toho pstruha! Lidi! To byl macek! Neplave támhle náhodou volant? A vida, urval se i spodek. Jsme bez podlahy. Já to čekal. To je škeblí! Kousek plechu kdyby bylo. Nepůlí se to auto nějak? Půlí, co? Teď musíme držet při sobě, to je těžká chvilka.

Splav. To nám chybělo. Voni jsou taky dnesky ty splavy všude. Herdek, to byl fofr! Babi, nemodlete se, mě to znervózňuje. Cože? Jo že podražily vosy. Já rozuměl Zdrávas Maria. Vono všecko půjde vod prvního nahoru. Volant! Volant! V tom rákosí! Chyť ho, Maruško, chyť ho! Máš ho? Jeden to vyhodí, druhej to potřebuje. Tak sláva. Už jsem se začínal bát, že nedojedeme.