Japonská čarodějnice Jamamba
V Japonsku sice čarodějnice nemají 30. dubna svátek, ale to rozhodně neznamená, že by tam byly opomíjené. Tak si dnes pojďme jednu představit.
Jamamba patří mezi takzvané „přízraky“, které se v japonštině označují jako jókai. Někdy se jí také říká Jamauba, doslova Horská stařena, anebo Onibaba, tedy Ďábelská stařena.
Přízraky jókai jsou někdy vykládány jako protipól božstev kami, uctívaných v původním japonském náboženství, kultu šintó. Představují totiž podobně jako božstva kami nadpřirozené síly, ale na rozdíl od kami nejsou uctívány. Krajním projevem přízraků jókai jsou pak přímo démoni či ďáblové, označovaní v japonštině jako oni.
Jamamba je mocná čarodějnice, která se podobně jako ostatní přízraky jókai umí proměňovat. Ve své pravé podobě má vzadu na hlavě ještě jedna velká ústa s ostrými zuby. Schovává je pod vlasy, které se jí kroutí kolem hlavy jako hadi. Pomocí vlasů Jamamba chytá malé děti, jimiž se živí – vkládá si je pak rovnou do skrytých úst. V některých zobrazeních má pod vlasy schované dokonce ještě rohy.
Dokáže se ale také proměnit třeba v ženu vzbuzující soucit či v jeptišku, která rozdává lidem v horách amulety. Někdy se v podobě mladé ženy dokonce vetře do přízně nějakému muži, který pak až pozdě zjistí, že se od ní měl raději držet dál. Proto je dobré mít oči otevřené. Jamambu poznáte podle některých zvyklostí, které lidé obvykle nemají – třeba se v nestřeženém okamžiku s chutí napije oleje z olejničky. Jinak Jamamba díky své schopnosti se proměňovat dokáže dlouho skrývat svou pravou identitu, a tak nemusí být hned odhalena.
Podobně jako řada dalších přízraků japonského folklóru, ani Jamamba nemusí být vždy nutně jen zlá. V některých – často místních – příbězích a legendách přináší naopak bohatství a plodnost. Tato její stránka se objevuje třeba v literatuře a také v divadle období Edo (1600—1868). Na konci 17. století totiž začala být Jamamba považována za matku legendárního Kintaróa, tedy Zlatého chlapce, známého svou mimořádnou silou. Na tiscích z dřevořezů ukijoe je proto zobrazována také jako milující matka.
Přesto bych vám radila, abyste si na Jamambu raději dali pozor. Naštěstí je už ale zítra prvního května, takže čarodějnice budeme moci – na rozdíl od mnoha jiných hrozeb – nechat zase rok spát.
Jamamba patří mezi takzvané „přízraky“, které se v japonštině označují jako jókai. Někdy se jí také říká Jamauba, doslova Horská stařena, anebo Onibaba, tedy Ďábelská stařena.
Přízraky jókai jsou někdy vykládány jako protipól božstev kami, uctívaných v původním japonském náboženství, kultu šintó. Představují totiž podobně jako božstva kami nadpřirozené síly, ale na rozdíl od kami nejsou uctívány. Krajním projevem přízraků jókai jsou pak přímo démoni či ďáblové, označovaní v japonštině jako oni.
Jamamba je mocná čarodějnice, která se podobně jako ostatní přízraky jókai umí proměňovat. Ve své pravé podobě má vzadu na hlavě ještě jedna velká ústa s ostrými zuby. Schovává je pod vlasy, které se jí kroutí kolem hlavy jako hadi. Pomocí vlasů Jamamba chytá malé děti, jimiž se živí – vkládá si je pak rovnou do skrytých úst. V některých zobrazeních má pod vlasy schované dokonce ještě rohy.
Dokáže se ale také proměnit třeba v ženu vzbuzující soucit či v jeptišku, která rozdává lidem v horách amulety. Někdy se v podobě mladé ženy dokonce vetře do přízně nějakému muži, který pak až pozdě zjistí, že se od ní měl raději držet dál. Proto je dobré mít oči otevřené. Jamambu poznáte podle některých zvyklostí, které lidé obvykle nemají – třeba se v nestřeženém okamžiku s chutí napije oleje z olejničky. Jinak Jamamba díky své schopnosti se proměňovat dokáže dlouho skrývat svou pravou identitu, a tak nemusí být hned odhalena.
Podobně jako řada dalších přízraků japonského folklóru, ani Jamamba nemusí být vždy nutně jen zlá. V některých – často místních – příbězích a legendách přináší naopak bohatství a plodnost. Tato její stránka se objevuje třeba v literatuře a také v divadle období Edo (1600—1868). Na konci 17. století totiž začala být Jamamba považována za matku legendárního Kintaróa, tedy Zlatého chlapce, známého svou mimořádnou silou. Na tiscích z dřevořezů ukijoe je proto zobrazována také jako milující matka.
Přesto bych vám radila, abyste si na Jamambu raději dali pozor. Naštěstí je už ale zítra prvního května, takže čarodějnice budeme moci – na rozdíl od mnoha jiných hrozeb – nechat zase rok spát.