Deníček haiku
V prosinci jsem začala dávat na instagram sem tam nějakou svou haiku. A když si je s odstupem pročítám, říkám si, že je to vlastně takový deníček.
Lednové slunce
nesměle se prohlíží
v zamrzlé tůňce.
Kývací hlava
natahuje se klíčkem.
Je ale pravá?
Z Kremlu přišel mráz.
V teplém proudu života
vybudoval hráz.
Ledové krupky
v textu o teplém jaru
dělají hrubky.
Malý letní splín –
nepustil ani v pračce,
tak teď radši spím.
V záhonu růží
s večerem se pohnul stín.
Mám husí kůži.
První den školy.
Do suvenýrů z prázdnin
dali se moli.
Nemajíc svetru
oblékám se do šátku
v průvanu v metru.
Po ránu zebe.
Zvítězilo nad sluncem
deštivé nebe.
Lednové slunce
nesměle se prohlíží
v zamrzlé tůňce.
Kývací hlava
natahuje se klíčkem.
Je ale pravá?
Z Kremlu přišel mráz.
V teplém proudu života
vybudoval hráz.
Ledové krupky
v textu o teplém jaru
dělají hrubky.
Malý letní splín –
nepustil ani v pračce,
tak teď radši spím.
V záhonu růží
s večerem se pohnul stín.
Mám husí kůži.
První den školy.
Do suvenýrů z prázdnin
dali se moli.
Nemajíc svetru
oblékám se do šátku
v průvanu v metru.
Po ránu zebe.
Zvítězilo nad sluncem
deštivé nebe.