Na tiskové konferenci druhého z postupujících kandidátů jsem se dozvěděla, že prezidentem se stane ten, kdo má nejvíc fotek s celebritami. Ještěže nechci být prezidentka, protože bych teď byla smutná, že jsem se nevyfotila s japonským císařem.

Setkala jsem se s ním před třiceti lety, tedy v době, kdy byl korunním princem. Ocitla jsem tehdy v Saitamě na několikadenním velkolepém setkání národů s názvem One World Together, které mělo být oslavou překonání japonské recese.

Na závěr zásadního setkání nás přijela navštívit oficiální delegace, v níž byl i korunní princ. Vyslechli jsme si několik zdravic, předvedli, jak jsme si v mezinárodních skupinkách, do nichž jsme byli rozděleni (v každé bylo šest Japonců a šest cizinců různých národností) vytvořili společné vlajky, utkali jsme se před zraky mocných v přetahování lanem (ještě dnes mi nad stolem visí stříbrná medaile) a na závěr jsme se všichni společně zúčastnili tanečního večera.

Tančily se country tance, které jsme předem ovšem důkladně nacvičili, abychom věděli, na kterou stranu se otočit při střídání partnerů. No a protože jsme si všichni dali opravdu moc záležet, abychom to v té důležité chvíli nezkazili, vyšel na každou ženu při tanci na chvilku i sám korunní princ. Na mě se moc mile usmíval a stihl se dokonce i představit.

Bylo mi tehdy pětadvacet a myslela jsem hlavně na to, abych mu nešlápla na nohu, foťák jsem v tu chvíli nejspíš ani neměla po ruce. Budiž mi omluvou, že tehdy ještě neexistovaly sociální sítě.