„Babišovi prej někdo poslal brok, říkala sousedka. Ty kráso, to už je ale vážně krapet přehnaný, nemyslíš?“

„Víš, co, já ti nevim. Včera jsem koukala na Poirota, neviděls to? Dávaj teď v pátek dva díly za sebou. Tam taky někdo držel v ruce jakoby náboj, jenže to ve skutečnosti byl manžetovej knoflíček. Jako z druhý strany, to, čím se to přidělává na manžetu, chápeš.“

„Myslíš, že Babiš kouká na detektivky? Jako aby se inspiroval? Ty mu nevěříš, co?“

„No hele, ani ne. Důvěryhodnýho člověka si fakt představuju jinak. Navíc jsem slyšela, jak někde řek, že neví, proč Pavel vůbec kandiduje. Jako fakt neví? To asi teda není moc bystrej, ne? A taky řek, že když se mafiáni zabíjeli, tak rodina a děti byly svatý! Takže mafie je jako oukej? Kdybych mu věřila, asi bych se teď dost bála, protože taky říkal, že nás bude všechny navštěvovat!“

„Mami, co je to negativní myšlení?“

„No, třeba když… Vidíš tamhletu ceduli?“

„Jakou? Tu modrou? Půjčovna pleso… půjčovna plesových šatů!“

„No, přesně. A kdybys měl negativní myšlení, tak to přečteš jako půjčovna plesnivých šatů.“

„A mami, co je to očitej svědek?“

„No ten, kdo něco vidí, přece. Třeba nehodu. A pak to někde dosvědčí. A drž se pořádně, ať nespadneš!“

„A mami, je taky ušitej svědek? Když třeba tu nehodu jenom slyší?“

„Cože?

„Můj žabák Pitrýsek, co mi ušila babička, je přece ušitej! Je teda taky svědek, mami? Já myslím, že žádnou nehodu neslyšel, protože nemá uši. Mami, proč nemá Pitrýsek uši?“

„A já se ho po Novým roce ptal, cos dělal vo prázdninách? A von prej – těstoviny!“

„Von je fakt úplně marnej. Ale já bych ho na tu chatu vzal, mám ho rád. Je s ním děsná prdel.“

„Jasně, a může nám navíc vařit, ne? Třeba těstoviny!“

„Já bych ty průzkumy zakázala, Pepo! A kampaně jakbysmet! Takhle se ani nedozvíme, jaký výsledky by byly, kdyby ty průzkumy nebyly!“

„Průzkumy, neprůzkumy, mně je, Maruško, úplně jedno, jestli vyhraje Petr, nebo Pavel. Hlavně že tam bude generál a bude klid!“