Učitelé někdy testují a jindy protestují. Někdy i za jiné, třeba za školníky, kuchařky a uklízečky. Tomu rozumím.

A taky si přeju, aby ti, kteří tyhle tak potřebné profese zastávají, byli důstojně odměněni. Protože to nejsou jen nějaké neviditelné osoby, ale jsou to často báječní lidé, kteří pomáhají žákům a studentům dospět - tím, že s nimi mluví, zajímají se o ně, nebo se třeba jen usmívají. Ano, vím, že ne všichni, ale mám teď na mysli konkrétně jednoho báječného emeritního školníka a vím, že úžasní lidé jsou všude.

Když jsem se ovšem pokoušela na základě obsáhlé reportáže v Událostech vyznat v tom, kdo všechno dnes proti čemu protestoval, byla jsem z toho trochu jelen. Hned jsem si vzpomněla na písničku Suchého a Šlitra Proti všem. Vyrozuměla jsem především to, že dnes je den protestů, i když asi ne mezinárodní ani světový, protože ten jsem na webu nenašla.

Doma jsme se rozhodli také něčím přispět, takže rovněž protestujeme. Pro všechny případy jsme si radši sepsali, proti čemu: Proti rýmě, proti planým rýmům, proti klíšťatům, proti klošům, proti respiračním onemocněním, proti plesnivému pečivu, proti bombám, proti kuším, proti zimě, proti smradu, proti psotě, proti slotě, proti piskoření, proti děravé botě, proti tmě ve dne a proti nacpanému metru.

Ale ze všeho nejvíc protestujeme proti blbosti. Ta je nebezpečná, protože je nakažlivá - podobně jako rituální znečištění ve starém Japonsku. A bohužel nejde umýt.

Proto bych na závěr ráda poděkovala (bez ironie!) ministru Ivanu Bartošovi za jeho srozumitelné shrnutí hodné myslícího člověka, které zaznělo na konci reportáže. Protože je to pro mě příjemné ujištění, že máme pořád ve vládě i osobnosti, které tam bezpochyby patří.