Byty se mají stavět, abychom měli kde bydlet, ne kvůli zisku developerů. Ve Vídni, Mnichově a Berlíně a přilehlých aglomeracích si to uvědomili dávno. Proto stavějí obecní byty nebo důsledně regulují nájemné. Ve srovnání s nimi jsme žabaři. Podpora družstevnictví je to nejmenší, co můžeme udělat.

Polovina bytů, které si někdo koupí v Praze, má sloužit jako investice. Ten, kdo je kupuje, v nich nechce bydlet. Polovinu bytů v Praze si kupuje někdo, kdo na ně má hotové peníze. Nové byty v Praze stojí už téměř dvojnásobek toho, co před pěti lety. Těžko si myslet, že by si byty za hotové a jako investici kupovali učitelé, lékařky, brigádníci z rychlého občerstvení nebo lidé od železnice. Mohli by si to dovolit snad jen při slušné výhře v loterii.

Problémy Pražanů s bydlením se ale už pomalu stávají tématem veřejných debat. Údaje z prvních vět blogu jsem přečetl minulou středu v Hospodářských novinách v článku Adama Váchala. Problémy lidí z měst a obcí v dosahu Prahy zatím noviny nevidí. Přitom byty zdražují u železničních stanic v Kolíně nebo Pardubicích i všude tam, odkud se dá do Prahy snadno dojet. Neřešený problém stále vyšších nájmů a cen bytů v hlavním městě dopadá i na lidi v jeho širokém okolí.

Když se člověk přestěhuje kvůli přírodě, klidu, za prací nebo za láskou, dá se to pochopit. Ale měnit razantně adresu kvůli cenám bytů a pronájmů, svědčí o vážné věci k řešení. Týká se mladých rodin, jež nedokáží dosáhnout na vlastní hnízdo, stejně jako seniorů, kteří jsou leckdy uvězněni ve velkých bytech a obtížně hledají dostupné menší. Nemluvě o lidech, z jejichž sociální situace je zřejmé, že se neobejdou bez veřejné pomoci.

Čekal jsem, že se iniciativy chopí ministerstvo pro místní rozvoj. Paní Dostálové za ANO se ale viditelně nechce lidem pomáhat. Její dosavadní programy na podporu bydlení nejsou nic než blamáž. Proto sociální demokracie přišla v Poslanecké sněmovně s vlastním návrhem, který má pomoci neziskové a družstevní výstavbě. Když v družstvech nebo podobných veřejně prospěšných organizacích spojí síly lidé potřebující střechu nad hlavou a obce, snáze dosáhnou na bankovní úvěr. Neziskové bydlení bude levnější, protože zájemci o byt nebudou platit marže developerům. Kvůli obavám o vlastní vysoké marže ostatně developeři tak prudce na návrh zákona o neziskovém bydlení zaútočili.

V návrhu zákona se také píše, že když developer bude stavět na obecním pozemku, může obec žádat část bytů pro své účely za náklady. To je dobrá připomínka, že obce mají mít vlastní byty a že když se staví na obecním pozemku, má z toho mít jasný profit i obec samotná.

Zatímco motivaci developerů iniciativu sociální demokracie kritizovat chápu, reakce resortů, jež má pod kontrolou ANO, mne vytočila. Žádné sypání hlavy popelem za nečinnost, žádná předsevzetí, že téma uchopí samy a lépe nebo že konečně splní závazek z vládního prohlášení a předloží zákon o sociálním, nebo raději dostupném bydlení. O to intenzivnější kampaň se spustila proti předkladatelům zákona. Prý je nesrozumitelný, chaotický, protiústavní. Dokonalý jistě není, ale to se dá vychytat při jeho projednávání. Být proti je snadné, ale kdo jiný měl odvahu vrhnout se do studené vody a plavat v ní?

Byty se mají stavět, abychom měli kde bydlet, ne kvůli zisku developerů. Ve Vídni, Mnichově a Berlíně a přilehlých aglomeracích si to uvědomili dávno. Proto stavějí obecní byty nebo důsledně regulují nájemné. Ve srovnání s nimi jsme žabaři. To nejmenší, co můžeme udělat, je podpora družstevnictví. Pochopil bych spíše kritiku, že návrh zákona nejde mnohem dále.

Šikovným nástrojem by rovněž bylo eliminování Airbnb a podobných platforem, které stojí za vytěsňováním Pražáků do okolí včetně Kladenska ve velké míře. Je fajn, když někdo nabídne na pár nocí nocleh turistům, stará se o ně a na oplátku se chystá k nim. Dnešní Airbnb ale vypadá jinak. Množí se byty určené jenom na pronájem. Nedostatek bytů pak vede k stále vyšším cenám.

Na krátkodobé bydlení jsou ale určené hotely a penziony. V bytech se má normálně žít za normální peníze. V Praze, na Kladně a všude jinde. Bohužel je všechno jinak. Střed Prahy se vylidňuje. Další skupiny jsou vytlačovány z metropole a v lepším případě si seženou byt v jiném městě, v případě horším skončí na ubytovnách.

Pravice radí občanům, aby se spoléhali jen na sebe a své příbuzné, pracovali a šetřili. Třeba si potom někdy byt pořídí. ANO se tváří, že se ho bydlení netýká. Ale když se o výkop pokusí ČSSD, je oheň na střeše. Jenže kdo není spokojený nájemník či vlastník, sotva může být spokojený občan.