Dnes, když by politika měla na expertním zázemí státu stavět, se premiér raději vychloubá svým zdravým selským rozumem. Přitom to byl on, kdo se před lety při svém vstupu do politiky na potkání zaklínal manažery a experty.

Před 83 lety, 14. září 1937, zemřel Tomáš G. Masaryk. Připomínat si jej můžeme v řadě souvislostí, mě ale dnes hlavně napadá, jak v očích lidí proměnil pohled na stát a jak popularizoval demokracii coby způsob vlády. Napsal například, že demokracie není panování – podstata demokracie je v administraci a samosprávě. To koneckonců vysvětluje, proč je důležitá dělba pravomocí. Těžko si třeba představit, že jedna instituce bude dirigovat venčení psů v parcích i zahraniční politiku země. Například Senátu byla dána do vínku především kontrola legislativního procesu a hlídání demokratických náležitostí. Už proto má smysl zabývat se tím, kdo v něm sedí a co prosazuje.

V době, kdy zápolíme s koronavirem, se ale ještě jako naléhavější jeví, nakolik je stát spolehlivý. Může se občan o něj opřít? Dočká se pomoci, když potřebuje?

Jarní měsíce přinesly příběhy pozitivní i varovné. Potvrdilo se, že máme špičkové zdravotnictví. Na novou situaci se adaptovalo také školství. Vláda dokázala rychle podat pomocnou ruku zaměstnancům, firmám a živnostníkům. Zafungovalo ošetřovné i Antivirus.

Naopak těžkopádnost státu šlo zaznamenat na počátku nákupu a distribuce ochranných prostředků. Resorty a úředníci v nich potřebovali čas na přizpůsobení se novým poměrům. Stejně tak některé kraje a obce se zorientovaly rychleji a některé pomaleji. Celkově jsme ale patřili k nejrychleji a nejlépe reagujícím zemím.

Nyní se ocitáme pod náporem podzimní vlny epidemie. Poučil se stát z prvního dějství? Nezaspal v přijímání potřebných opatření?

Něco mi říká, že mohl být připraven lépe. Nesouhlasím s premiérem Babišem, když s ohledem na jaro říká: „Ano, Česko bylo premiant, ale naše cesta měla ekonomické dopady a tatáž opatření si už dnes zkrátka nemůžeme dovolit.“ Rozumím tomu, že nechce „paralyzovat společenský, kulturní, sportovní a ekonomický život“. Nemělo by ale i u něj hrát prim veřejné zdraví? Vždyť současný lehký průběh nákazy může být ten tam, až ve větším měřítku opět dojde na domovy pro seniory či další sociální ústavy.

„Nejsem hlavní hygienik nebo ministr zdravotnictví, opatření nevymýšlím, jen dál předávám informace,“ tvrdí Babiš. Jenže to byl on, kdo nedávno zabrzdil snahu epidemiologů včas znovu zavést roušky. Kdyby nezasáhl, mohli jsme předejít dnešním vysokým číslům. Dnes, když by politika měla na expertním zázemí státu stavět, se premiér raději vychloubá svým zdravým selským rozumem. Přitom to byl on, kdo se před lety při svém vstupu do politiky na potkání zaklínal manažery a experty.

Aby ale lidé neztratili důvěru v kompetenci a akceschopnost státu, je nutné vyhnout se chaosu a vrátit se k racionálnímu řízení, klidně i za pomoci ústředního krizového štábu. Potřebujeme zajištění dostatečných kapacit v nemocnicích, hladké zásobení rouškami a respirátory, testování zaměstnanců v sociálních službách, ošetřovné, které umožní být rodičům doma s dětmi v karanténě, kurzarbeit chránící pracovní místa v případě, že firma doplatí na zastavení provozu, vysokou marodku nebo málo zakázek…

Chod ekonomiky je důležitý, ale ještě větší pozornost je nutné věnovat konkrétním lidem, kterým může koronavirus změnit životy k horšímu – z hlediska zdraví i životní úrovně. Stát je tu pro občany, ne občané pro stát. Naopak to možná bylo za císaře pána. Ale od Masarykových dob se nároky změnily. Nezapomínejme na to.