Lékaře jsme si zaplatili. Tak se nevzdávejme jejich péče
Náš zdravotní systém právě prochází velkou zkouškou důvěry. Návštěva lékaře či nemocnice se pro lidi kvůli koronaviru stala krajně nepříjemnou záležitostí. Někdo se možná i bojí. Vzdát se dostupné zdravotní péči je ale ta nejhorší věc, kterou můžeme udělat.
Chci vás proto poprosit o jednu věc: Jestli máte ve svém okolí někoho, kdo má zdravotní problémy a bojí se jít k lékaři, zkuste mu pomoct. Starším rodičům třeba rovnou vytočte číslo do ordinace. Kdekdo si ještě nezvykl, že se dnes dá s lékařem mluvit přes telefon.
Za problémy českého zdravotnictví nemůže koronavirus. Pandemie nám je ale ukázala v celé kráse.Největší problém je naprostá nepřehlednost. Odpovědností státu a samosprávy, hospodaření, toho, kdo komu za co vlastně kolik platí. Jako právník můžu zodpovědně říct, že jsem viděl řadu složitých právních předpisů. Takzvaná „úhradová vyhláška“, podle které pojišťovny platí do zdravotnictví peníze, ale opravdu patří mezi ty nejméně srozumitelné.
Peníze na naše zdraví leží „za mlhou hustou tak, že by se dala krájet“. V České republice byste podle mě našli jen několik málo expertů schopných říct, jak přesně tenhle zvláštní předpis ovlivňuje dostupnost anebo podobu zdravotní péče. A to je špatně. Už proto, že si platíme zdravotní pojištění a na jeho základě
máme na bezplatnou a dostupnou zdravotní péči nárok. Díky pojištění máme zdravotní péči všichni předplacenou pro případ potřeby.
Když není pod veřejnou kontrolou to, jak se zdravotnictví řídí a financuje, dřív nebo později to povede ke snížení dostupnosti zdravotní péče. Každý lékař se sice může chtít řídit svou přísahou. V praxi ale musí myslet na to, jestli za péči o pacienta dostane od pojišťovny zaplaceno, nebo ji bude hradit z vlastní kapsy
(což u náročnějších problémů ani nejde).
Ostatně, před přílišnou ztrátou kontroly nad systémem jsem i já varoval, když jsme před lety úspěšně bojovali proti poplatkům ve zdravotnictví a jeho privatizaci. Když se každý bude soustředit jen na svůj zisk, což tady ve středních Čechách razila ODS i za hejtmanování Petra Bendla, bude přibývat lidí, ke kterým se pomoc nedostane.
Je třeba připomínat, že srozumitelné financování zdravotní péče se nedá nahradit žádnou digitalizací nebo investicemi do nových přístrojů. Jsem přesvědčený, že kdyby měli zdravotničtí experti před veřejností obhájit, že náš dnešní model hospodaření a řízení je ten nejlepší možný, našla by se v debatě řada míst,
které jde ještě vylepšit.
Koronavirová pandemie jednou odezní, buď se najde lék, nebo se virus vyčerpá. Ale co tu budeme mít potom – doktory a sestry vyčerpané chaosem, s mnoha dny až týdny neproplacených přesčasů, a vystrašenou nemocnou společnost, která se bojí dojít k doktorovi? Ne, myslím, že si zasloužíme lepší výsledek.
Zasloužíme si sestry a doktory oceněné za svou mimořádnou práci v době koronaviru a za práci vůbec.
Zasloužíme si praktika, zubaře i dětského lékaře v dosahu, když ho potřebujeme pro sebe nebo své děti.
Zasloužíme si rozumět pravidlům, podle kterých naše peníze putují do zdravotnictví i dalších veřejných služeb.
Přijďte volit na Kladně a Praze-západ 2. a 3. října 2020 zásadovou a spravedlivou politiku.
Chci vás proto poprosit o jednu věc: Jestli máte ve svém okolí někoho, kdo má zdravotní problémy a bojí se jít k lékaři, zkuste mu pomoct. Starším rodičům třeba rovnou vytočte číslo do ordinace. Kdekdo si ještě nezvykl, že se dnes dá s lékařem mluvit přes telefon.
Za problémy českého zdravotnictví nemůže koronavirus. Pandemie nám je ale ukázala v celé kráse.Největší problém je naprostá nepřehlednost. Odpovědností státu a samosprávy, hospodaření, toho, kdo komu za co vlastně kolik platí. Jako právník můžu zodpovědně říct, že jsem viděl řadu složitých právních předpisů. Takzvaná „úhradová vyhláška“, podle které pojišťovny platí do zdravotnictví peníze, ale opravdu patří mezi ty nejméně srozumitelné.
Peníze na naše zdraví leží „za mlhou hustou tak, že by se dala krájet“. V České republice byste podle mě našli jen několik málo expertů schopných říct, jak přesně tenhle zvláštní předpis ovlivňuje dostupnost anebo podobu zdravotní péče. A to je špatně. Už proto, že si platíme zdravotní pojištění a na jeho základě
máme na bezplatnou a dostupnou zdravotní péči nárok. Díky pojištění máme zdravotní péči všichni předplacenou pro případ potřeby.
Když není pod veřejnou kontrolou to, jak se zdravotnictví řídí a financuje, dřív nebo později to povede ke snížení dostupnosti zdravotní péče. Každý lékař se sice může chtít řídit svou přísahou. V praxi ale musí myslet na to, jestli za péči o pacienta dostane od pojišťovny zaplaceno, nebo ji bude hradit z vlastní kapsy
(což u náročnějších problémů ani nejde).
Ostatně, před přílišnou ztrátou kontroly nad systémem jsem i já varoval, když jsme před lety úspěšně bojovali proti poplatkům ve zdravotnictví a jeho privatizaci. Když se každý bude soustředit jen na svůj zisk, což tady ve středních Čechách razila ODS i za hejtmanování Petra Bendla, bude přibývat lidí, ke kterým se pomoc nedostane.
Je třeba připomínat, že srozumitelné financování zdravotní péče se nedá nahradit žádnou digitalizací nebo investicemi do nových přístrojů. Jsem přesvědčený, že kdyby měli zdravotničtí experti před veřejností obhájit, že náš dnešní model hospodaření a řízení je ten nejlepší možný, našla by se v debatě řada míst,
které jde ještě vylepšit.
Koronavirová pandemie jednou odezní, buď se najde lék, nebo se virus vyčerpá. Ale co tu budeme mít potom – doktory a sestry vyčerpané chaosem, s mnoha dny až týdny neproplacených přesčasů, a vystrašenou nemocnou společnost, která se bojí dojít k doktorovi? Ne, myslím, že si zasloužíme lepší výsledek.
Zasloužíme si sestry a doktory oceněné za svou mimořádnou práci v době koronaviru a za práci vůbec.
Zasloužíme si praktika, zubaře i dětského lékaře v dosahu, když ho potřebujeme pro sebe nebo své děti.
Zasloužíme si rozumět pravidlům, podle kterých naše peníze putují do zdravotnictví i dalších veřejných služeb.
Přijďte volit na Kladně a Praze-západ 2. a 3. října 2020 zásadovou a spravedlivou politiku.