Před dvaceti lety ukázali vozíčkáři v USA, jak hrozná je jejich situace. Přivazovali se k autobusům, které pro ně nebyly přístupné, bylo to povstání, svého druhu revoluce. Myslím si, že Praha také potřebuje revoluci!

Sherry Ramsey Schulz: "Prague Needs a Revolution"
Autorkou úvodních slov je Sherry Ramsey Schulz z USA, paralympijská medailistka, kterou jsem potkal v létě 2010 v Praze u výtahu do stanice Muzeum. Hodinu hledala se svou kamarádkou bezbariérový přestup z trasy "A" na trasu "C". Nedokázaly to, cesta totiž není nijak značená. Cedule na dveřích výtahu nepostačuje, kdo je na místě poprvé, má velké problémy. Sherry byla na pokraji sil, protože podobné situace naplňovaly poslední měsíc jejího života, kdy přijela do Prahy na prázdninový kurz tvůrčího psaní. Řekla nám ještě celou řadu zajímavých myšlenek člověka, který žije ve městě bez bariér a navštíví Prahu. Kolik takových lidí se po Praze asi pohybuje právě teď?

Film
Nemohli jsme se na Muzeu cestou na schůzku s režisérem Tomášem Škrdlantem potkat "náhodou". Právě v těch dnech jsme sbírali materiál ke krátkému filmu o bariérách ve veřejné dopravě. Bez Sherry by jsme neměli název, ani podstatnou část filmu.


Sherry: Doma v Coloradu se vůbec necítím postižená
"Mám dopravu, mám práci, vše je pro mě přístupné. Není to děláno pro mě. Škola, kde učím, je prostě přístupná, obchody, do kterých chodím, všechno… Vůbec o tom nepřemýšlím. Když jsem přijela do Prahy, cítila jsem se postižená a cítím se tu postižená kvůli bariérám, na které narážím. Nemám ráda ten pocit, že potřebuji pomoc a nemohu dělat co chci. Bylo to pro mě těžké, nerada se cítím odlišná. Ale tady musím."

Senátor z Prahy
Delší dobu jsme v mailovém kontaktu s jedním senátorem zvoleným v Praze. Nebudu uvádět jeho jméno, protože mi nedal se zveřejněním svých myšlenek souhlas. Je ale podstatné vědět, jak se o bariérách v Praze mezi vrcholnými politiky také přemýšlí:

"Hodně cestuji a už jsem procestoval pěkný kus světa, ale v mnoha zemích EU jsem neviděl tolik změn a úprav pro invalidy jako máme v ČR. Takže sdělení paralympijské medailistky mě zas tak moc "nebere". Nemysleme si, že jsme nějak pozadu a že je zde vše špatné. Naopak, jsme dost napřed oproti té EU"

"Co se týče maminek s kočárkem, tak bych to tak nepřeceňoval a spatřuji v tom jen argumentaci pro zdůraznění podpory potřeby bezbariérovosti všeho a všude. Pokud si někdo pořídí miminko, tak s mnoha omezeními jaksi počítá a je minimum maminek, které by s kočárkem takto neustále cestovaly, protože to jejich zaneprázdnění ani neumožňuje.

S miminkem nemůže ledabyle cestovat a maminka by měla především s miminkem být v klidu, doma, zajít na procházku a maximálně se pohybovat v okolí bydliště - nákupy, k lékaři apod. Rozhodně by neměla každodenně cestovat do práce nebo po výletech. Pokud toto některá maminka chce, tak se většinou jedná o movité maminky s vlastním vozem, které bezbariérovost nevyžadují. A společnost by takovou péči o dítě a výchovu rozhodně podporovat neměla."

Projekce Prague Needs a Revolution před komunálními volbami
BIO OKO nám laskavě poskytlo prostor pro uspořádání projekce s následnou debatou kandidátů na primátora všech demokratických politických stran. Sliby před volbami vypadaly velice nadějně. Cílem akce bylo přerušit dlouhodobě omezenou činnost v této oblasti. Mezi lety 2006 až 2011 nebyla bezbariérově zpřístupněna jediná starší stanice metra v Praze. Podívejte se, jak politici reagují a jak probíhala debata. Dlužno podotknout, že v roce 2010 došlo ještě s dosluhujícím primátorem k dohodě, že každý rok bude zpřístupněna jedna až dvě starší stanice metra a že tento slib je zatím dodržován.



Architekt Adam Gebrian
Na debatu přijal pozvání i architekt Adam Gebrian. Později napsal ve svému sloupku "Veřejná doprava pro všechny"" v deníku Metro: „Vídám tu mapku v metru každý den. Kromě tří protínajících se barevných čar a názvů 53 stanic najdeme u jména každé z nich malý kroužek. Buď s ikonou panáčka na invalidním vozíku, nebo bez něj. Těch bez něj je přesně 22. Musím říct, že mě to šokovalo. V posledních měsících slyšíme o pražském dopravním podniku každý den. O způsobu jeho vedení, nepříliš výhodném nákupu tramvají, osudech bývalého ředitele, hledání nového nebo o eventuálním vyvádění peněz v minulosti. Jak je ale možné, že se nebavíme o faktu, že přes 40 procent stanic metra není přístupno všem? Co jsme to za společnost, že dříve než začneme přemýšlet o možném rozšiřování metra, nevyřešíme prvně tento handicap? Měla by to být priorita číslo jedna.“

Ekonom Karel Kříž
Poslední citace je z článku ekonoma Karla Kříže v Lidových novinách s názvem "Andělské vyhazování peněz": "Ekonom ví, že Česká republika je právě proto chudší, že o svých vybraných daních rozhoduje suboptimálně až katastrofálně. Jsou to předražené dálnice, zbytečné přechody pro medvědy, chystaný sedmnáctikilometrový (!) železniční tunel do Berouna, desetimiliardová přeložka nádraží o pět set metrů v Brně a hromady dalších nesmyslů. Jsou to i výtahy v metru, které jsou jednak samy o sobě jistě předražené, ale navíc i ve své podstatě šílené. Chce-li však někdo krást, nejlíp se to zabalí do péče o blaho bližního."

VÍDEŇ - HELSINKY
Když se setkáváme se zástupci měst, kde jsou na tom s přístupností veřejné dopravy mnohem dál, než v Praze, tak si nejde nevšimnout nadšení pro věc. Nadšení ze strany zástupců tamních dopravních podniků i ze strany techniků, kteří navrhují řešení jednotlivých bariér. Je patrná hrdost na to, že zpřístupnili veřejnou dopravu všem. To nadšení v Praze zatím chybí, ale lepší se to!