Přibližování. Dokumentární film o rozpouštění bariér vnitřních i vnějších.
Je hodně zábavné hledat cestu ke člověku. Když se poprvé setkáme, domluvíme se, že si budeme třeba tykat, a potom hledání toho, kde člověk má místo, že se zasměje vtipu, nebo se začne bavit, uvolní se, a najednou už to není ten cizí člověk, nebo jenom klient. Tak to mě na tom asi baví nejvíc.
Osobní asistence dává smysl
Úvodní slova z dokumentárního filmu Tomáše Škrdlanta Přibližování patří asistentce Jitce. Podobně jako další postavy filmu popisuje, co ji na práci osobní asistentky u lidí se zdravotním postižením přitahuje. V občanském sdružení Asistence pracuje takřka 70 asistentů a 50 dobrovolníků. Vesměs mladých lidí, kteří se rozhodli věnovat své síly něčemu, co má smysl. V tomto případě někomu ze 120 klientů Asistence o.s., někomu, kdo může s podporou dalších lidí ve svém okolí například žít ve svém bytě, chodit do školy nebo do zaměstnání, mít naplněný volný čas.
Trajler filmu Přibližování
Přibližování v praxi
“Potom jsem se poprvé setkala s tím klukem, kterýmu jsem dělala asistentku a jakoby něco secvaklo a já jsem se těšila do práce, snad poprvé v životě. A nevadilo mi ráno vstávat a jezdit autobusem se zamračenýma lidma a bylo to fajn. Je to docela absurdní, protože ten člověk vůbec nemluvil… Bylo třeba hrozně nabíjející už jenom, když se na vás podíval. Byla to úplně jiná zkušenost a moc příjemná.”
Emma aneb pohled z rodiny
"Na dobrovolnictví je nejkrásnější, že ho většinou dělají lidi, který vědí co chtěj, jsou to chytrý lidi. Nahrazují si něco ve svém životě, co jim chybí, ale pro mě je podstatné, že najednou přijde někdo, kdo má otevřené srdce – i když to zní šíleně, ale je to tak, a má chuť s vámi být a má chuť vás respektovat."
Projekce filmu na školách
Týden co týden jsme po celý rok Přibližování promítali ve školách v Praze a okolí. Film se kromě motivace osobních asistentů a jejich práce zabývá i bariérovostí veřejné dopravy, tématu od asistování neoddělitelného. Přístupnost samotných škol jsme zkoušeli v praxi. Asistenci jsme totiž společně zastupovali s kolegou instruktorem Jakubem Neubertem, který se pohybuje na vozíku s pomocí asistenta. Ze škol, které jsme navštívili, jsme neměli problem s bezbariérovou přístupností asi ve třetině z nich. Krátce se dá současná situace shrnout asi takto: školy jsou bariérové, protože v nich nestudují studenti se zdravotním postižením a ti v nich nestudují například i z toho důvodu, že jsou bariérové. Z logiky věci v nich nevyučují ani učitelé se zdravotním postižením a nepracují zde ani další takoví zaměstnanci. Film vidělo asi 1 000 studentů. Za celou dobu jsme potkali jednoho studenta na vozíku, jednoho studenta se sluchovým postižením a pro zajímavost také jednoho romského studenta.
Reakce studentky na facebooku Asistence
Dojmy a fotografie z jednotlivých projekcí jsme zveřejňovali na facebooku Asistence. Po projekci na jedné vysoké škole jsme získali následující reakci: “Jojo, znam kazdy schod.:) ale lepsi partu studentu jsem nikde nepoznala. Z pocatku jsem byla jediny vozickar, vzali me skvele. schody jsem zvladala tak, ze jsem oslovila kolemjdouci kluky (kdyz se sami nenabidli), kam jdou, a jestli me vemou kus s sebou. Jako stopovani. a pak jsem prestoupila na dalsi. Celkem dobrodruzny, ale nikdy jsem nikde nezustala, a to tam je kluku malo. U nas na oboru byli v rocniku cca 4. a 60 holek.:) Vzpominam na to rada. i na profesory, taky vychazeli vstric...”
Gymnázium Nad Alejí je skvělý příklad
Před několika lety si v Gymnáziu Nad Alejí našel Honza Vacek zaměstnání. Pamatuji si na to jako dnes, první zaměstnání v životě, kousek od domu, ohromná radost. Poprvé se Honza vydával na cestu za svými povinnostmi sám, nepotřeboval žádného asistenta, protože cestu dobře znal a na vozíku překonal s pomocí kolemjdoucích i hlavní ulici s kolejemi. Zvládl vyšlápnout schody před školou a s berlemi i dvě poschodí do knihovny. Na začátku nás vůbec nenapadlo, že by škola mohla být bezbariérová. Po několika letech Honzu od knihovny už nedělí jediný schod. Před školou je nájezd a uvnitř nový výtah, značnou měrou finančně přispěly fondy EU. Díky těmto úpravam může Honza chodit do svého zaměstnání bez problémů. Co je ale důležité, škola se tím otevřela i studentům a dalším případným zaměstnancům se zdravotním postižením. Velký dík patří vedení školy.
DVD Přibližování zasíláme zájemcům zdarma poštou, stačí si napsat na erik@asistence.org
Osobní asistence dává smysl
Úvodní slova z dokumentárního filmu Tomáše Škrdlanta Přibližování patří asistentce Jitce. Podobně jako další postavy filmu popisuje, co ji na práci osobní asistentky u lidí se zdravotním postižením přitahuje. V občanském sdružení Asistence pracuje takřka 70 asistentů a 50 dobrovolníků. Vesměs mladých lidí, kteří se rozhodli věnovat své síly něčemu, co má smysl. V tomto případě někomu ze 120 klientů Asistence o.s., někomu, kdo může s podporou dalších lidí ve svém okolí například žít ve svém bytě, chodit do školy nebo do zaměstnání, mít naplněný volný čas.
Trajler filmu Přibližování
Přibližování v praxi
“Potom jsem se poprvé setkala s tím klukem, kterýmu jsem dělala asistentku a jakoby něco secvaklo a já jsem se těšila do práce, snad poprvé v životě. A nevadilo mi ráno vstávat a jezdit autobusem se zamračenýma lidma a bylo to fajn. Je to docela absurdní, protože ten člověk vůbec nemluvil… Bylo třeba hrozně nabíjející už jenom, když se na vás podíval. Byla to úplně jiná zkušenost a moc příjemná.”
Emma aneb pohled z rodiny
"Na dobrovolnictví je nejkrásnější, že ho většinou dělají lidi, který vědí co chtěj, jsou to chytrý lidi. Nahrazují si něco ve svém životě, co jim chybí, ale pro mě je podstatné, že najednou přijde někdo, kdo má otevřené srdce – i když to zní šíleně, ale je to tak, a má chuť s vámi být a má chuť vás respektovat."
Projekce filmu na školách
Týden co týden jsme po celý rok Přibližování promítali ve školách v Praze a okolí. Film se kromě motivace osobních asistentů a jejich práce zabývá i bariérovostí veřejné dopravy, tématu od asistování neoddělitelného. Přístupnost samotných škol jsme zkoušeli v praxi. Asistenci jsme totiž společně zastupovali s kolegou instruktorem Jakubem Neubertem, který se pohybuje na vozíku s pomocí asistenta. Ze škol, které jsme navštívili, jsme neměli problem s bezbariérovou přístupností asi ve třetině z nich. Krátce se dá současná situace shrnout asi takto: školy jsou bariérové, protože v nich nestudují studenti se zdravotním postižením a ti v nich nestudují například i z toho důvodu, že jsou bariérové. Z logiky věci v nich nevyučují ani učitelé se zdravotním postižením a nepracují zde ani další takoví zaměstnanci. Film vidělo asi 1 000 studentů. Za celou dobu jsme potkali jednoho studenta na vozíku, jednoho studenta se sluchovým postižením a pro zajímavost také jednoho romského studenta.
Jakub Neubert a debata se studenty
Reakce studentky na facebooku Asistence
Dojmy a fotografie z jednotlivých projekcí jsme zveřejňovali na facebooku Asistence. Po projekci na jedné vysoké škole jsme získali následující reakci: “Jojo, znam kazdy schod.:) ale lepsi partu studentu jsem nikde nepoznala. Z pocatku jsem byla jediny vozickar, vzali me skvele. schody jsem zvladala tak, ze jsem oslovila kolemjdouci kluky (kdyz se sami nenabidli), kam jdou, a jestli me vemou kus s sebou. Jako stopovani. a pak jsem prestoupila na dalsi. Celkem dobrodruzny, ale nikdy jsem nikde nezustala, a to tam je kluku malo. U nas na oboru byli v rocniku cca 4. a 60 holek.:) Vzpominam na to rada. i na profesory, taky vychazeli vstric...”
Jdeme debatovat se studenty
Jdeme debatovat se studenty
Jdeme debatovat se studenty
Gymnázium Nad Alejí je skvělý příklad
Před několika lety si v Gymnáziu Nad Alejí našel Honza Vacek zaměstnání. Pamatuji si na to jako dnes, první zaměstnání v životě, kousek od domu, ohromná radost. Poprvé se Honza vydával na cestu za svými povinnostmi sám, nepotřeboval žádného asistenta, protože cestu dobře znal a na vozíku překonal s pomocí kolemjdoucích i hlavní ulici s kolejemi. Zvládl vyšlápnout schody před školou a s berlemi i dvě poschodí do knihovny. Na začátku nás vůbec nenapadlo, že by škola mohla být bezbariérová. Po několika letech Honzu od knihovny už nedělí jediný schod. Před školou je nájezd a uvnitř nový výtah, značnou měrou finančně přispěly fondy EU. Díky těmto úpravam může Honza chodit do svého zaměstnání bez problémů. Co je ale důležité, škola se tím otevřela i studentům a dalším případným zaměstnancům se zdravotním postižením. Velký dík patří vedení školy.
DVD Přibližování zasíláme zájemcům zdarma poštou, stačí si napsat na erik@asistence.org