Je mi smutno. Smutno z odchodu Václava Havla a ještě více z některých reakcí a hodnocení této události mnoha řečníky a politiky. Mnozí z nich se předhánějí v ódách na bývalého prezidenta, vyzdvihují jeho přínos pro stát a přitom ještě nedávno posměšně mluvili o pravdoláskařích, marginalizovali význam chartistů, v ekonomických a státotvorných debatách přehlíželi humanitní idealismus, jako něco již překonaného a bránícího tomu pravému rozvoji. Jiní si zase neodpustí připomenout nějakou negativní stránku, či počin Václava Havla, přitom oni by měli být nejvíce vděčni za samet, který jim umožnil zůstat v politickém životě.