Poslední číslo týdeníku Respektu vzbudilo rozruch díky ztvárnění Miloše Zemana břitkým perem (lépe řečeno počítačem) Pavla Reisenauera. Podotýkám, že tohoto autora dlouhá léta sleduji a oblibuji pro geniální schopnost jemným náznakem v kresbě sdělit více, než co novináři odvypráví v dlouhých odstavcích. Mrzí mne, že šéfredaktor Respektu Erik Tabery „vyměkl“ a za kresbu se omluvil s tím, že „..kdyby ji viděl před publikací, tak by ji nepustil“. Naštěstí nestačil zasáhnout…
Předseda pražského kulturního výboru Jan Wolf pronesl po nepravomocném rozhodnutí soudu, dle kterého Slovanská epopej nepatří městu, pozoruhodnou větu, a to že „Hlavní město je se státem asi jediná entita, která se může starat o toto dílo kvalitně, a to nejen po odborné a finanční stránce“, a proto si myslí, „..že soud přijme argumenty města a potvrdí, že Slovanskou epopej vlastní Praha“. Musel jsem se opakovaně přesvědčit, že se nejedná o zastupitele za KSČM, ale KDU-ČSL. Jeho věta má stejnou logiku, jako kdyby tvrdil, že v restitucích nemají být vráceny sbírky rodině Waldesů či Lobkowiczů, protože se přece jedině stát či municipalita může řádně postarat o tak významný majetek. To, že se jedině stát o vše nejlépe postará, tady před několika dekádami tvrdila úplně jiná parta, ke které snad křesťanští politici nepatří..
Současná pandemická situace má tu a tam určité výhody. Je mi jasné, že to vůbec netěší provozovatele restaurací či hotelů, ale srdce Prahy si výrazně ulevilo od hord nájezdníků, kteří si moje rodné město přisvojili (obecným jazykem se jim říká turisté). Po centru se dá volně chodit, aniž bych se musel prodírat netečnými zástupy Číňanů, kteří se snad ani neumí pohybovat samostatně a vytvářejí davové ucpávky v jakémkoli průchozím prostoru, či se vyhýbat tlupám opilých Britů nebo Dánů, kterým je úplně fuk, že močí na barokní sochu či zvrací před gotickým kostelem. Jsem zvědavý, zda magistrátní úředníci této doby využijí a přijdou s řešením, jak zabránit tomu, aby byla covidová pandemia nahrazena tou turistickou. Je vhodné doplnit, že nejsem nepřítelem turismu, sám zhusta vyrážím za hranice (tedy když mě tam pustí, což v současnosti není zvykem), ale bylo by žádoucí Prahu oprostit od nálepky „levné město k ožrání“ a vrátit ji tam, kam patří. Na mapu kulturních center, která přitahují výstavami, koncerty, zajímavou současnou architekturou, kulturními akcemi a nenabízí jen Královskou cestu zaplevelenou krámky se šuntem a trdelníky. Abychom získali vítané hosty, kteří se rádi vrací. Aby město nesloužilo převážně vylitým bezmozkům a stádním turistům. Ale upřímně v to příliš nevěřím, protože poslední tři primátoři se v Praze ani nenarodili a více se soustředili na své politické ambice, než snaze porozumět místu tak magickému, jako je mé město.