Za premiérování a prezidentování Vladimíra Putina se války proti sousedům, vraždění, napadání a zastrašování novinářů a zastánců lidských práv staly věcí obvyklou. Novinářka Anna Politkovská je toho nejviditelnějším příkladem.
Ukrajina, Polsko, pobaltské státy, Slovensko, Česko - mohla by být takto po válce složena nová obranná aliance podle představ ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského?
Odpoledne 16. března ruská letadla svrhla těžkou bombu na divadlo v centru ukrajinského města Mariupol. V budově žili obyvatelé, kteří přišli o své domovy kvůli ostřelování okupanty. Poté bombardovala budovu u bazénu, kde měly svůj útulek těhotné ženy.
Česká mainstreamová média až na výjimky bohužel selhávají. Lžou o účinnosti sankcí a jejich údajně velkému dopadu na Rusko. A zároveň leckdy šíří propagandu namísto skutečnosti.
Třetí příklad toho, co je v režimu Vladimíra Putina normální: vraždění nevinných lidí, civilistů, ve válce, kterou si Putin coby premiér vymyslel, aby měl větší šanci být poprvé zvolen ruským prezidentem.
Druhý příklad toho, co je v režimu Vladimíra Putina normální: pohrdání životy vlastních lidí. - Anna Politkovská, ruská novinářka zavražděná Putinovým režimem na podzim 2006, si mezi prosincem 2003 a koncem roku 2005 zapisovala novinářské postřehy z celé země. Ty u nás vyšly pod názvem Ruský deník, z něhož je i tato druhá ukázka. I tato popisuje poměry v ruské armádě:
Máme-li posuzovat, co je u Putina normální, měli bychom napřed vědět, co je normální v jeho režimu a co se případně vymyká.