Jako snad každý student gymnázia jsem se kdysi ptala, k čemu to všechno učení vlastně je? Většina předmětů nám kdysi připadala neužitečná. Co se odehrávalo v Číně před čtyřmi tisíci lety, a co se dělo po rozpadu Římské říše? O čem je teorie relativity, a jak se řeší integrály? A proč se v Karviné (zvláště ještě kdysi v socialistickém Československu) učit francouzsky?
Navzdory tedejšímu marnému pátrání po možném užitku gymnaziálního studia jsem ale naštěstí brala všechny předměty natolik vážně, abych v nich v rámci osnov uspěla. Vůbec jsem netušila, jak se mi mnohé „neužitečné učení“ bude jednou hodně hodit.