Jako snad každý student gymnázia jsem se kdysi ptala, k čemu to všechno učení vlastně je? Většina předmětů nám kdysi připadala neužitečná. Co se odehrávalo v Číně před čtyřmi tisíci lety, a co se dělo po rozpadu Římské říše? O čem je teorie relativity, a jak se řeší integrály? A proč se v Karviné (zvláště ještě kdysi v socialistickém Československu) učit francouzsky?

Navzdory tedejšímu marnému pátrání po možném užitku gymnaziálního studia jsem ale naštěstí brala všechny předměty natolik vážně, abych v nich v rámci osnov uspěla. Vůbec jsem netušila, jak se mi mnohé „neužitečné učení“ bude jednou hodně hodit.

Po maturitě se otevřel svět a s ním, snad až překvapivě, se otevřely nové a nečekané příležitosti.

Přicházely postupně. Nejdřív mi dobré základy z karvinského gymnázia umožnily studovat fyziku na přírodovědecké fakultě v Olomouci a Brně, což bylo koncem osmdesátých let výbornou příležitostí, jak uniknout ze spárů marxismu.

Potom mi francouzština se základy získanými právě na karvinském gymnáziu otevřela dveře do Kanceláře Prezidenta Havla. Diplomatické vztahy nově otevřeného Československa francouzštinu vyžadovaly, a kromě Pavla Tigrida v prezidentské kanceláři tenkrát mnoho zaměstnanců francouzsky nemluvilo.

Když jsem později v představě možné diplomatické kariéry začala studovat mezinárodní vztahy na princetonské univerzitě, ozvaly se moje matematicko-fyzikální základy a touha po důkazech a vědeckém přístupu spíše než po rozborech politických úmyslů a diskutabilních interpretacích. Přešla jsem na ekonomii, rovnou na postgraduální stupeň, protože s dobrými matematickými základy se ekonomická teorie dá zvládnout celkem jednoduše.

Analytický pohled na svět z úhlu mladého člověka s kořeny v uhelném kraji, kde nic není zadarmo a tvrdá práce se ctí, spolu se všeobecným přehledem gymnaziálního typu a s dobrým hlubším vzděláním a cizími jazyky, mi pak společně otevřely dveře do Světové banky. Úzce vymezených specialistů je totiž v každém oboru na světě mnoho. Mladých lidí, kteří kromě určité specializace ale disponují také dobrým všeobecným vzděláním a přehledem a chápáním určité hloubky života z tvrdého kraje, je mnohem méně.

Se Světovou bankou mě devět let práce v Číně přivedlo zpět do čínské historie. Chcete-li totiž v čemkoliv uspět v Číně, musíte čínskou historii znát a respektovat. Vzpomněla jsem si na gymnaziální učebnice dějepisu a osvěžila znalosti činských dějin.

A nyní při práci na Blízkém východě a severní Africe, se vracím také k někdejším „zbytečným gymnaziálním otázkám“ jako jsou události po rozpadu Římské říše a rozvoj muslimského a arabského světa. Dokonce se také vracím k francouzštině, která se mi v několika zemích stala opět pracovním jazykem.

Ano, gymnaziální učebnice by třeba mohly být psány o něco zajímavěji a cizí jazyky by se mohly učit více prakticky. Třeba by se mohli studenti na gymnáziu také více dovídat o tom, k čemu jim různé vědomosti v životě mohou sloužit.

Moje vlastní cesta z bran karvinského gymnázia však ukazuje, že vědomosti a schopnosti stavěné na širokých základech, jaké gymnázium umožňuje, se mohou stát klíčem k mnoha důležitým a zajímavým příležitostem v pracovním i osobním životě.

Ráda na svoje profesory a spolužáky a na studium na karvinském gymnáziu vzpomínám. Současným studentům a profesorům přeji potřebné odhodlání, vůli a představivost k dobré přípravě na nové a neznámé příležitosti budoucnosti.



Příspěvek k oslavám 60. výročí karvinského gymnázia.... a tady též pro povzbuzení gymnazistů do nového školního roku.