Naše evropské hodnoty nejsou neměnné. Během minulého tisíciletí se Evropa a její hodnoty vyvíjely podle příležitostí, které si do značné míry Evropa sama vytvářela. Křesťanské učení a církevní doktrína se přizpůsobovaly vývoji vědění, humanismu a osvícenství. Hodnoty humanismu, sociální spravedlnosti a lidských práv zase měnily svůj obsah společně se vzestupem a pádem evropských impérií na světové scéně.

Průmyslová revoluce a rozvoj vědy a techniky poskytly Evropě několik století moci udávat směr dějin a určovat hodnoty civilizace. Pro nás Evropany se ona poměrně nedávná historie na vrcholu světové civilizace stala základem naší identity. Náš pohled do budoucnosti se opírá právě o ta nedávná staletí evropské – a západní – „nadřazenosti“.

Z pohledu Číny nebo arabského světa, se těch pár minulých století evropské nadvlády ale jeví jako pouhá dějinná aberace, výjimka pouhých několika set let proti tisícileté převaze Číny a muslimských mocností. Vidina budoucnosti našich čínských, arabských, indických nebo brazilských protějšků nestojí na základech pokračující evropské či západní nadřazenosti.

Rozložení sil se rychle mění

Částečně díky plodům západní vědy a techniky zaznamenávala řada rozvojových zemí během posledních dvou až tří desítek let rychlý hospodářský růst. Západní věda a technika pronikla do rozvojových zemí často prostřednictvím západních kapitálových investic a transferu technologií evropských a amerických firem. Kapitálové investice a pracovní síla v rozvojovém světě umožnily západním firmám posílit vlastní zisky. Západním spotřebitelům pak dovoz z rozvojových zemí rozšířil nabídku zboží za dostupnou cenu. Hospodářský rozvoj v rozvojových zemích navíc výrazně snížil celosvětový výskyt chudoby. Plody západní vědy a techniky tedy pomohly rozšířit prosperitu po celém světě.

Expandující hospodářská síla a trh rozvojových zemí ale také posílil jejich mezinárodní vliv a tak nepřímo zkomplikoval mezinárodní hospodářskou i politickou pozici Evropy i Ameriky. Čína a různá uskupení rozvojových zemí mají rostoucí vliv na mezinárodní obchod, kapitálové trhy i jednání o globálních problémech, lidských právech a společenských a kulturních hodnotách. Ve srovnání s rozvojovými zeměmi se pozice Spojených států a evropských zemí oslabily. Tento trend byl navíc umocněn vlastními finančními, dluhovými a politickými krizemi a anemickým hospodářským růstem, kterým Evropa a Amerika ve 21. století trpí.

Dnešní evropské pozice do budoucna nepostačí

Ve světě měnícího se rozložení sil a ekonomického potenciálu nebude Evropě k prosperitě stačit uplatňování postupů a hodnot, které se osvědčily v minulosti. Postupy a hodnoty, které se nám mohly jevit jako samozřejmé během staletí nadvlády západní civilizace, budou rostoucí měrou vystaveny konkurenci a střetům.

Pro svoji budoucí prosperitu by nyní Evropa měla přehodnocovat svoje pozice tak, aby evropské země uspěly v rostoucí konkurenci na světových trzích výroby, investic i idejí. Na trzích i ve společnosti a vědě může konkurence subjektů a střety idejí vést nejen k zisku pro ty schopnější ale také k lepším výsledkům a pokroku ve prospěch všech ostatních.

Vývoj posledních let naznačuje, že by evropské země měly přizpůsobit svoje současné pozice ve třech základních směrech:

Za prvé, Evropa musí odstranit překážky, které oslabují její konkurenceschopnost.

Za druhé, Evropa musí přeměnit pojetí a uplatnňování sociální spravedlnosti a solidarity.

Za třetí, Evropa by měla dále rozšířit pojetí důstojnosti člověka a posílit úlohu kritického myšlení k potření korupce a politické zvůle.


Ke každému z těchto tří bodů více příště.