Globální finační krize, následná série krizí veřejných financí a nečekané potíže západních ekonomik v posledním desetiletí naznačují, že politické, ekonomické i finanční elity Západu selhaly. Ani ekonomové a ekonomické teorie zatím nenabídli přesvědčivou odpověď. Jaké síly a myšlenkové směry vyplní vzniklý prázdný prostor?

Selhání elit, teorií a jistot včerejška

Globální finanční, hospodářské a fiskální krize posledních 10 let zkompromitovaly současné elity Západu. Rozbily ekonomické teorie o rostoucí prosperitě na základě svobodné tvořivosti finančního trhu. Odhalily neudržitelnost minulých politických slibů stavěných na vysokých státních výdajích a zárukách.

Současné elity zatím nenabízejí řešení naléhavých ekonomických problémů, jako je vysoká nezaměstnanost, která zvláště u mladé generace může nést dlouhodobé katastrofální důsledky pro celou společnost. A už vůbec nepostupují vpřed při řešení globálních problémů, jako je postupující změna klimatu s možnými nedozírnými důsledky pro celé lidstvo.

Světové hospodářství a problémy dneška jsou natolik komplexní, že ekonomické modely k jejich uchopení prostě nestačí. A bez důvěryhodné teorie ideologové tápou a politikům chybí potřebná opora i tlak k náležitým reformám. Jakýmkoliv rozumným reformám navíc často brání propojení osobních zájmů napříč politikou, byznysem a trhy. Takové propojení moci sice existovalo téměř všude a vždycky, ale s globalizací a koncentrací zisků získalo mimořádnou sílu a vliv.

Souboj tradičních a moderních hodnot

Zatímco 20. století reagovalo na hospodářské krizove ekonomickými teoriemi o účinnosti státních rozpočtových intervencích ve prospěch zaměstnanosti (keynesiánství) a o samoregulační úloze peněz v hospodářství (Friedmanův monetarismus), současné elity se uchylují spíše k diskuzi o hodnotách. Výborným příkladem je v tomto směru ekonom Edmund Phelps (nositel Nobelovy ceny za ekonomii v roce 2006).

Ve své nové knize Mass Flourishing (Masový rozkvět), Phelps rozlišuje mezi tradičními hodnotami, které byly oporou prosperity Západu minulosti; moderními hodnotami, které nyní společnost potřebuje pro svůj rozkvět; a hodnotami antimoderními, které jsou pro hospodářství i společnost nebezpečné.

Mezi tradiční hodnoty Phelps zahrnuje osobní odpovědnost v rodině a společnosti, společenskou solidaritu, přerozdělování a hmotné zabezpečení. Podle Phelpse tyto hodnoty nejsou v souladu se současným technickým pokrokem, který zjednodušil hmotné zabezpečení a přístup k technickým vymoženostem. A tradiční hodnoty už vůbec neodpovídají nárokům budoucího rozvoje, jež stále více závisí na nápadech a schopnosti uspět v celosvětové hospodářské soutěži.

K moderním hodnotám Phelps řadí osobní nezávislost a iniciativu, svobodné sebevyjádření, životní poslání a zkušenosti, jakými jsou například uspokojující zaměstnání, experimentování a nové prožitky. Tyto moderní hodnoty jsou podle Phelpse základem pro kvalitní život. Kvalitní život Phelps definuje jako život plný příležitostí a seberealizace.

Za nebezpečný protiklad moderních hodnot Phelps pokládá hodnoty antimoderní. Mezi ně počítá například skupinové myšlení, nekritické přizpůsobování se převládajícím názorům a požadavkům, oddání se „elitám“, usilování o krátkodobý zisk a očekávání podpory společnosti a státu. Právě tyto společenské jevy podle něj v posledních letech oslabily a dále ohrožují hospodářskou sílu Západu.

A vzestup rozvojového světa

Mladá generace sice vidí svět a své místo v něm často v souladu s Phelpsovými moderními hodnotami, ale její velká část marně hledá svoje místo v současné ekonomice a společnosti. Důvodů je mnoho, včetně nerovnováhy mezi dovednostmi, odhodláním a nároky mladých na rychlý úspěch. Odpovědí na nedostatek příležitostí k práci a sebeuplatnění se pak stává zloba a etremismus, které se dnes šíří mezi mladými v řadě zemí.

Starší generace je na Západě v rostoucí početní převaze a s hodnotami zaměřenými spíše na udržení starých jistot. Pokračující hospodářské problémy ale tyto jistoty dále oslabují. Podobně jako u mladých je i u těch starších odpovědí zloba a téměř militantní prosazování tradičních až antimoderních hodnot. Tento trend je viditelný například ve vzestupu Tea Party a extrémních náboženských proudů v USA a nacionalistů v Evropě.

Hospodářské a myšlenkové krizi Západu kontrastuje rychlý nástup rozvojových zemí jako je Čína a Korea. Hlavní ideologií se v těchto rychle rostoucích ekonomikách stalo odhodlání uspět. Uspět jako národ a jako jednotlivci. Důraz na úspěch vede tyto tradiční společnosti k přijímání moderních hodnot jako individualismus a k určité praktičnosti i na úrovni politiky. Výhodou do budoucnosti jsou pro tyto země také jejich vysoké investice do vzdělání, vědy a technického rozvoje.

V některých rozvojových zemích se už výsledky začínají dostavovat i na poli tvořivosti a inovací, které byly do nedávna doménou Západu. V posledních dvou letech získala nejvíce mezinárodních patentů na světě právě Čína. Korea jich získala nejíce v přepočtu na obyvatele (USA se podle počtu patentů na obyvatele řadí na 10. a Čína na 11. místo na světě). Mezinárodní vědecké publikace z Číny a Koreji už úspěšně konkurují příspěvkům vědců žijících na Západě.

A jaké hodnoty jsou blízké vám? Jaké hodnoty nabízejí naše elity? Posílí nás tyto hodnoty do budoucnosti?


...
Upravená verze příspěvku pro "DOX | vernisáž = Plakát v souboji ideologií 1914 – 2014"
...