Po dvou stech letech zrychlujícího se hospodářského růstu se růst HDP stává poněkud nevhodným měřítkem lidského blahobytu.

Zlepšil se v posledních pěti letech více blahobyt Evropanů, Američanů nebo Japonců? Hospodářský růst byl nejvyšší v Americe (v průměru 2.9% ročně). V přepočtu na osobu byl však vyšší např. ve Velké Británii (v průměru 2.2% na osobu ročně) a v Japonsku (v průměru 2.1% na osobu ročně) ve srovnání s pouhými 1.9% v průměru na osobu ročně v USA. Co hospodářský růst znamená pro blahobyt jednotlivce tedy záleží na růstu populace.

Stále více však záleží na kvalitativních faktorech. A právě z pohledu kvalitativního je posedlost ekonomů celkovým hospodářským růstem poněkud škodlivá – zvláště pokud se promítá do hospodářské politiky vlád.

Minulost

V historii posledních tisíce let je hospodářský růst nedávným fenoménem. Výzkumná práce Jamese Bradforda DeLonga (Berkeley University) ukazuje, že hospodářský růst na osobu byl spíše negativní až do 14. století, a pak mírně pozitivní do konce 18. století. V 19. století se hospodářský růst zrychlil a jedinec v průměru zvýšil svůj příjem více než dvojnásobně. Ve 20. století pak průměrný jedinec zvýšil svůj příjem téměř devítinásobně (viz graf 1). Hospodářský růst se navíc v průměru za posledních 200 let stále zrychluje, z 1% ročně na počátku 19. století až ke 3.5% ročně koncem 20. století (viz graf 2).

Graf 1 Světový hospodářský růst je nedávný fenomén: Průměrný hospodářský růst na osobu za sto let během 11.-20. století


Graf 2 Světový hospodářský růst na osobu v posledních dvou stech letech značně zrychluje: Průměrný hospodářský růst za rok během let 1820-2000


Zajímavou poznámkou na okraj může být domněnka biologů, že člověk není geneticky připraven na životní volby spojené s blahobytem. Geneticky je člověk připraven na to, aby bojoval o přežití v době nedostatku. Možná jeden z důvodů, proč výběr ze mnoha dobrých možností člověku na pocitu blahobytu nepřidá (viz článek Vybírejte … a zoufejte? na mém blogu).

Co to znamená pro budoucnost?

Jak již mnoho ekonomů upozornilo, snižující se populace v Evropě s sebou přinese klesající hospodářský růst. Tento závěr je však nepodstatný a někdy neprávem ukazuje hospodářství USA jako „zdravější“ než hospodářství evropských zemí. Hospodářské výsledky přepočtené na osobu jsou důležitější. Statistické úřady a média by se měly přizpůsobit a věnovat hospodářským výsledkům přepočteným na osobu větší pozornost.

Ještě důležitější ale bohužel mnohem obtížnější je odsunout hospodářský růst do pozadí jako kriterium, které je snad vhodné jen v době nedostatku. V době poměrného blahobytu na nějakém tom výrobku nebo službě navíc už tolik nezáleží. Naopak, jejich produkce může mít pro blahobyt člověka v širším pojetí spíše záporný vliv – z pohledu životního prostředí, globálního oteplování, atd. Zatím však ekonomové a statistici nenašli, jak jinak měřit cestu lidstva k většímu blahobytu. Měřítka jako „zelené HDP“ nebo „index spokojenosti“ jsou zatím pokládána za příliš subjektivní, komplexní a nespolehlivá.

Jak se dostat z nadvlády čísel hospodářského růstu a přejít ke smysluplnějším měřítkům bude jedním z testů pro ekonomii jako vědu ve 21. století.