Jak uvedl v rozhovoru na http://aktualne.centrum.cz (23. 7. 2013) předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, „...ČSSD by v druhém pokusu o sestavení vlády jednala v Poslanecké sněmovně, stejně jako teď jedná vláda Jiřího Rusnoka, o podpoře s parlamentními stranami.“ Podle předsedy B. Sobotky: „Ten náš pokus by měl výhodu - byl by to zcela legitimní pokus parlamentní strany, která vyhrála minulé volby do Poslanecké sněmovny, na rozdíl od pokusu Jiřího Rusnoka, který postrádá demokratickou legitimitu.“

ČSSD ústy předsedy Sobotky se tak hlásí k legitimitě Parlamentu, kterou ještě před několika dny viděl v jeho rozpuštění a předčasných parlamentních volbách, k nimž se přiklání čím dále více veřejnosti.

Může být však legitimní (a ještě k tomu demokraticky) Poslanecká sněmovna se 17 nezařazenými poslanci a parlamentním subjektem, který nebyl zvolen ve volbách a vznikl rozštěpením původně zvolené parlamentní strany? Jde tedy o novou demagogii vůči voličům, kterou chce předseda Sobotka spíše obhájit sebe a frakci poslanců ČSSD, stojící v parlamentě a ČSSD na jeho straně.

Do taktiky prezidenta Zemana stále zapadá pověření paní Němcové, nynější předsedkyně Poslanecké sněmovny, k sestavení vlády. A nic na tom nemění prezidentem Zemanem požadované notářské ověření podpisů takzvané “stojedničky“. Naopak proces štěpení ČSSD se tím prohloubí a prozemanovská frakce v ČSSD posílí v regionech. Na své si přijde, jak vidíme, i SPOZ. A nakonec vláda paní Němcové z ODS i přes její odpor k poslednímu požadavku prezidenta přispěje k další marginalizaci ODS, která je vedle vlastních frakcí zmítaná lobbistickými skupinami balancujícími na hraně zákona.

Kromě halasně vytrubovaného pokřiku o záchranu demokracie a právního státu jde oběma stranám ODS a TOP 09 ve skutečnosti o to, aby ve zbývajícím čase do voleb zametly stopy, které jí a ODS spojují s lobbistickými skupinami, popřípadě skrývají jejich propojení se strukturami organizovaného zločinu. Každý den a každá hodina ve výkonné moci jsou pro tyto dvě strany k nezaplacení. Jsou veledůležité k zametení všech případných důkazů, které by mohly být posuzovány jako trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou. Zde hledejme rovněž vysvětlení pro až fanatickou zaťatost, s jakou bývalá vládní koalice a její poslanci obhajují svůj „stojedničkový boj za demokracii“; boj, v němž nevybývá místo pro občany, a tím pádem pro spravedlnost a její důsledné právní vymezení a dodržování.

V parlamentním chozraščotu si tak s troškou do mlýna přijde každý na své. Kdo utře... podle nechvalně proslulého „o nás bez vás“, budou (již po kolikáté?) občané. Více než pravděpodobné vítězství levice ve volbách se zvěrohodní a potvrdí jen tehdy,
podaří-li se jí udržet získanou důvěru společnosti, kterou bývalá vláda spolu s parlamentem ztratily. Důvěryhodnost zůstává největším otazníkem pro ČSSD, ale v krátkodobé perspektivě také pro prezidenta Zemana a jím jmenovanou vládu a všechny jejich dosavadní kroky.

Mám za to, že svůj díl odpovědnosti by měla vrátit občanům před parlamentními volbami, které nás čekají, i média, zejména veřejnoprávní. Krize důvěry, kterou nyní v celé společnosti prožíváme, a která je jedním z příznaků krize západní společnosti a samoúčelné demokracie, padají i na jejich vrub. Obyčejnost a každodennost základní lidské slušnosti, poctivost, píle, respekt k rozumu, úcta k lidskému bytí a živoucí existenci jsou jak ve státě, tak soukromém životě hraničními kameny fungující demokracie, bez kterých – řečeno s Platόnem - „nemůže být dosaženo ani spravedlnosti, ani politické vlády bez běd.“

A budou to právě voliči za několik či více měsíců bezradní koho volit z těch parlamentních stran, které volit nechtějí a z těch mimo parlament, které by možná volili, kdyby jejich programy a vůdčí osobnosti blíže poznali. Bylo by jistě v zájmu demokracie, kdyby o nich, respektive jejich programech, řešeních dnešní politické a sociální krize a názorech na budoucnost české společnosti, začala média informovat občany více a častěji.

Letité parlamentní politické subjekty a jejich matadoři, bohužel, se dlouhodobě zpronevěřili politické odpovědnosti, když umožnili, aby zištné, či jiné osobní a úzké zájmy dominovaly nad veřejnou službou svým voličům, daňovým poplatníkům a občanům.

Heřman Chromý