Liou Siao-po (Peking): Zamyšlení nad případem dětské otrocké práce v ilegálních cihelnách

12. 10. 2010 | 10:36
Přečteno 4601 krát
Dnes zveřejňuji další text čerstvého nobelisty Liou Siao-pa. Článek se týká případu zaměstnávání dětí, za který nebyli zodpovědní čínští úředníci nikdy potrestáni nebo vyvázli se symbolickými tresty. Článek byl vydaný v polovině roku 2007. Text bude součástí připravované publikace o Siao-povi, kterou k vydání připravují český PEN klub a Člověk v tisni.

Siao-po: Vládcové, pro které je nedůležitější zachování monopolu moci, si nemohou vážit životů občanů, a to ani dětí.

Od odhalení případu otrocké práce v ilegálních cihelnách v provincii Šan-si, který šokoval Čínu i zahraničí, už uplynuly téměř dva měsíce. Když však zvážíme neustávající tlak veřejnosti v Číně i ve světě a požadavek veřejnosti důkladně prošetřit, kdo je za danou situaci odpovědný, když vezmeme v úvahu řadu příkazů a instrukcí z oficiálních míst, od centrálních orgánů až po místní úřady, vysílání úředníků, omluvy, obrovský počet policejních sil vyslaných s cílem důkladně vše prošetřit a zvláště pak slib vedení provincie Šan-si „zachránit během deseti dní všechny zotročené dělníky“, působí to, jak byl případ otrocké práce v cihelnách uzavřen, velmi odbytým dojmem. Déle než deset let trvající a rozšířený jev otrocké práce v cihelnách se nyní zmenšil na případ jedné cihelny v obci Cchao-šeng (město Kuang-šeng-s´, okres Chung-tung). Nejen, že před soudem stanul jen malý počet obviněných, ale obsah obžaloby se omezil pouze na tři body: nezákonné omezování osobní svobody, nucenou práci a úmyslné ublížení na zdraví. Chybělo mezi nimi nezákonné využívání dětské práce, únosy a týrání dětí. Předák cihelny Čao Jen-ping byl odsouzen k trestu smrti, předákovi najatých pracovníků Cheng Tching-chanovi z provincie Che-nan byl vyměřen doživotní trest odnětí svobody, ostatní obžalovaní byli odsouzeni k osmnácti měsícům až devíti letům odnětí svobody.

Na trestech pro úředníky je nejkřiklavěji patrné, že záležitost nebyla důkladně posouzena. 16. července zveřejnily vládní orgány jména úředníků, kteří byli vyšetřováni pro zanedbání pracovní povinnosti. Disciplinární řízení bylo vedeno s devadesáti pěti stranickými kádry a státními úředníky. Nejedná se sice o nízký počet osob, kvantita však zakrývá nízkou kvalitu vyšetřování; všichni potrestaní patří k úředníkům na nízké úrovni. Nejvýše postavenými bylo několik bezvýznamných úředníčků okresu Chung-tung: tajemník okresního výboru strany Kao Chung-jüan byl potrestán stranickou důtkou, náměstek tajemníka okresního výboru strany a vedoucí okresu Sun Jen-lin byl odvolán z funkce, zástupce vedoucího okresu Wang Čeng-ťün dostal stranickou důtku a přišel o svůj post.

Tak závažné zločiny, a tak mírné tresty! Vždyť tato opožděná spravedlnost nemá ani přijatelnou podobu, což je vůči poškozeným bezpochyby velmi nespravedlivé a ukazuje na to, že veřejné mínění není bráno příliš vážně a za důležitou není považována ani nestrannost soudu. Přestože ústřední orgány v čele s prezidentem Chu Ťin-tchaoem a premiérem Wen Ťia-paoem hlasitě zdůrazňují, jak velmi jim záleží na blahu lidu, přestože se vyšetřování i omluvy guvernéra provincie Šan-si zdají být velmi upřímné, nic z toho nedokáže odstranit základy systému, který umožnil velké rozšíření otrocké práce. A zároveň nemůže být ani zachráněna politická integrita a čest komunistické vlády a napravena její otřesená autorita. Jinými slovy, způsob, jakým se úřady vypořádaly s případem otrocké práce v ilegálních cihelnách, neobstojí před následujícími otázkami.

První otázka: Co je příčinou velmi nízké účinnosti opatření na záchranu dětských dělníků?

5. června se na internetu objevila zoufalá výzva čtyř set otců s žádostí o pomoc „Kdo zachrání naše děti?“. Říká se zde: „Případ týraných pracovníků v Chung-tungu, který otřásl celou zemí, je pouze špičkou ledovce, více než tisíc životů je stále v ohrožení ... Zachraňte naše děti!“ Během dalších dvou týdnů se většině z těchto otců nepodařilo děti najít. 20. června zveřejnilo čtyři sta otců na internetu další výzvu, otevřený dopis, ve kterém uvádějí, že během pátrání po příbuzných se jim podařilo zachránit více než sto dětí, většina z nich však není z provincie Che-nan. Stále zůstává mnoho dětí, které není možné najít; byly nejspíše přesunuty na jiné místo. Rodiče vyzývají ke zvýšení intenzity záchranných akcí a navrhují rozšíření oblasti hledání na celý stát.

Současně se veřejnost stále dotazuje vlády, kdo nese za tuto situaci odpovědnost. Jedním z příkladů je úvodník deníku „Nan-fang tu-š´ pao“ (Jižní metropole) z 27. června s názvem „Je možné zachránit všechny osoby?“. Jeho autor poznamenává: „Jak velká je možnost nenechat zločinu žádný prostor a všechny zachránit? Pokud se budeme spoléhat pouze na dobře znějící prohlášení úředníků z provincie Šan-si, záchrana se nepodaří. Vláda musí právě v tomto okamžiku důkladněji zkoumat svůj vlastní systém, společnost musí více spolupracovat, občané musí být lépe informovaní. Jen tak mohou být všichni zachráněni před nedobrovolnou prací. Ještě důležitější však je, že jedině tak může být zcela zničeno společenské prostředí, jež umožňuje zotročování a poškozování občanů. To je mnohem naléhavější než jakákoli vznešená politická prohlášení.“

Bohužel, v době, kdy píšu tento text, nedošlo k žádnému novému vývoji a další děti nebyly zachráněny. Média v Čínské lidové republice zveřejnila zprávu o pouhé stovce zachráněných dětských otroků, což je asi desetina z celkového počtu více než tisíce pohřešovaných dětí. Z toho je vidět, že při tomto měření sil vlády a podsvětí se vládě, která má k dispozici obrovské zdroje a výhody, nepodařilo porazit zločinecké organizace.

Co je příčinou ubohého výsledku rozsáhlých policejních pátracích a záchranných akcí? Je jí naprostá nekontrolovatelnost podsvětí, nebo je to neschopnost vlády? V tomto případě je odpověď jasná: druhá možnost je správně.

Je všeobecně známo, že despotická vláda, která si monopolizuje základní společenské zdroje, naráží při vládnutí na obtížně řešitelný paradox: při udržování stabilní moci a využívání výhod a privilegií dochází k potlačování práv občanů, sledování disidentů, kontrole médií, využívání veřejného majetku pro vlastní prospěch a rozmáhá se korupce. Čínská vláda a její úředníci jsou nejen schopní, oni jsou příliš schopní, jsou tak schopní, že není místa, na které by se nedostali! Ke sledování jednoho disidenta neváhají využít několik policejních vozů a mnoho policistů. Ovšem při službě lidem, při zajišťování spravedlnosti ve společnosti, při práci sloužící veřejnému prospěchu a napravování chyb jsou čínská vláda a její úředníci nejen neschopní, ale dokonce tak neschopní, že dokážou přehlédnout i zcela jasnou záležitost! Klidně přehlíželi dlouhodobou existenci dětské otrocké práce velkého rozsahu.

Druhá otázka: Proč jsou čínští úředníci tak chladnokrevní a mají hroší kůži?

Na pokyn prezidenta a premiéra vyslaly nejvyšší správní orgány okresu Chung-tung jedenáct pracovních skupin s omluvným dopisem. Členové skupin vyrazili do dvanácti provincií a měst po celé Číně a osobně předali zachráněným rolníkům a dělníkům omluvný dopis, plat a odškodné. Okresní kontrolní a disciplinární komise také provedla šetření, zda v případu nedošlo k zanedbání pracovních povinností. Premiér Wen Ťia-pao 20. června předsedal schůzi státní rady, Jü Jou-ťün, guvernér provincie Šan-si, na této schůzi představil vyšetřování provedené na úrovni provincie. Dvaadvacátého se v Tchaj-jüanu konala tisková konference úřadu bezpečnosti práce, ministerstva veřejné bezpečnosti a unie pracovních skupin odborových organizací, Jü Jou-ťün se jménem provinční vlády omluvil obětem poškozeným v případu ilegálních cihelen i jejich příbuzným a před občany své provincie provedl sebekritiku.

28. června poslal poslanec shromáždění lidových zástupců Wang Čchüan-ťie z provincie Šan-tung guvernérovi provincie Šan-si Jü Jou-ťünovi dopis s názvem „Výzva k rezignaci pro vedoucího úřadu práce a sociálního zabezpečení provincie Šan-si“. Wang Čchüan-ťie v dopise říká: „Případ ilegální cihelny v provincii Šan-si otřásl celou zemí. ... Již byl všeobecně odsouzen, lidé jsou rozhořčeni! ... Guvernér provincie Šan-si Jü Jou-ťün informoval státní radu o provedených šetřeních, omluvil se obětem a pronesl sebekritiku. Avšak ti, kdo se nacházejí v centru dění, úředníci úřadu práce a sociálního zabezpečení provincie Šan-si, kteří přímo dohlížejí na nábor a činnost pracovních sil v celé provincii, zůstávají podivně klidní. Ani jeden z nich nepřiznává odpovědnost za tento případ, ani jeden se občanům neomluvil. K dispozici jsou pouze zprávy o ‚energických akcích‘ úseku inspekce práce a veřejné bezpečnosti. Lidé se nemohou nezeptat: Jak je možné, aby nikdo na úřadu práce nenesl odpovědnost, když se objeví takový velký případ? ... Jak může nejvyšší výkonný úředník úřadu práce a sociálního zabezpečení provincie Šan-si nevzrušeně řídit akci na osvobození dělníků? Zákon o státních úřednících, odstavec 82, jasně uvádí: ‚Jestliže z důvodu závažné chyby nebo zanedbání pracovní povinnosti vedoucího pracovníka dojde k velkým škodám nebo negativnímu dopadu na společnost, či úředník nese hlavní odpovědnost za rozsáhlou nehodu, měl by přiznat svou vinu a odstoupit z vedoucí pozice.‘ Přiznání viny a odstoupení je velkým pokrokem, který společnosti přináší nový zákon. Úředníci nedbalí své práce však neodstoupili a ještě chtějí získat důvěru občanů.“

„Přiznat vinu a odstoupit z funkce, pokud dojde k obrovskému pochybení, je běžnou součástí politického chování. Je dokladem toho, že úředník bere svou práci vážně, váží si veřejného mínění a dobrovolně přijímá dohled občanů. Takové chování je současně dokladem toho, že úředník je stejně jako ostatní lidské bytosti schopen pociťovat stud. Úředníci, kteří se drží zásad „hroší kůže a černého srdce“, nedbají na to, že veřejnost je odsuzuje a tím, že se houževnatě drží svých významných postů, ukazují, že si nic nedělají z veřejného mínění, ale ukazují také, že postrádají i jakýkoli stud.“

„Na závěr vyzývám vedoucího úřadu práce a sociálního zabezpečení provincie Šan-si, který nese v případu cihelen odpovědnost a neměl by se jí vyhýbat, aby našel odvahu tuto odpovědnost přijmout, podřídil se veřejnému mínění, odstoupil z funkce a reálným činem tak vyjádřil politování a respekt k občanům!“ Tolik Wang Čchüan-ťie ve svém dopise.

Proč do dnešního dne, přestože veřejnost sborově vyzývala vysoké úředníky provincie Šan-si k odstoupení, nerezignoval na svou funkci na úrovni provincie jediný z těch, kteří nutně nesou odpovědnost v případu ilegálních cihelen? Proč ústřední vláda nevolá tyto představitele provincie k odpovědnosti? Proč média nepřinášejí informace ani o úřednících provincie Šan-si, kde se objevil případ cihelen, ani o úřednících provincie Che-nan, kde je pohřešován největší počet dětí? Vyšetřování a omluvy guvernéra Jü Jou-ťüna nemohou být za takových okolností ničím jiným než nedbale odvedenou prací stavěnou na odiv.

Potrestanými úředníky v provincii Šan-si jsou pouze osoby na úrovni okresní a městské správy, v případě stranických a správních orgánů oblasti Lin-fen došlo pouze k tomu, že byla provedena inspekce. Podle zprávy na serveru chinanews.com z 16. července pověřil stranický výbor provincie Šan-si městský stranický výbor měst Lin-fen a Jün-čcheng, aby provedly hloubkovou kontrolu práce stranického výboru provincie. „Lidová“ vláda provincie již pověřila provedením hloubkové kontroly své práce správu měst Lin-fen a Jün-čcheng, provinční úřad práce a sociálního zabezpečení, oddělení přírodních zdrojů a úřad průmyslu a obchodu. Vedoucí představitelé města provedli na městské schůzi i plenární schůzi místní organizace kádrů sebekritiku.

Těmi, kdo by se měli veřejně omluvit, přiznat vinu a rezignovat, nejsou pouze úředníci provincie Šan-si, odpovědnost by měli nést také vysocí úředníci provincie Che-nan. Podíváme-li se na řetězec trestných činů souvisejících s případem ilegálních cihelen v provincii Šan-si, zjistíme, že trestné chování v provincii Che-nan se netýká pouze případu v Šan-si. Z provincie Che-nan pochází dvě třetiny mladistvých zmíněných ve výzvě čtyř set rodičů na záchranu pohřešovaných dětí. Velký počet dlouhodobě pohřešovaných dětí z provincie Che-nan nám říká, že obchod s lidmi je v této provincii rozbujelý a provincie se stala jedním z hlavních zdrojů otroků. Velký počet rodičů dlouhodobě bezvýsledně hledajících své děti naznačuje, že orgány veřejné bezpečnosti provincie Che-nan věc řádně nevyšetřují, což představuje závažné zanedbání pracovních povinností. Orgány veřejné bezpečnosti provincie Che-nan by měly nést odpovědnost za zanedbání pracovních povinností, guvernér provincie Che-nan Sü Kuang-čchun by se měl zachovat přinejmenším stejně jako guvernér provincie Šan-si Jü Jou-ťün a omluvit se obětem a jejich rodinám.

Nezodpovědnost a chladnokrevnost komunistických úředníků všech úrovní je zapříčiněna monopolním systémem jmenování úředníků v komunistickém režimu. V zájmu zachování výhradní moci jedné strany a nezadatelného zájmu na postavení privilegované vrstvy drží komunistická strana jmenování a sesazování úředníků všech úrovní pevně ve svých rukách. To také znamená, že veřejná moc propůjčovaná lidem se změnila v soukromě udělovanou a přijímanou moc jedné strany. Úředníci nejrůznějších úrovní se proto na své pozice nedostávají zdola zásluhou přání veřejnosti, ale jsou ustavováni na základě zmocnění vrchností. Takto vzniká systém, jenž vede úředníky k tomu, aby „vládli v zájmu úřadu“ (vládnout v zájmu vrchnosti znamená vládnout v zájmu vlastního úřednického postu), a nikoli v zájmu občanů. Příkladem z období kolem případu nedobrovolné práce v cihelnách je rozhovor guvernéra provincie Šan-si Jü Jou-ťüna pro časopis Nan-fang čou-mo (Jižní víkend). Pan Jü v něm jasně nade vše staví odpovědnost vůči ústřední vládě, říká: „Ústřední vláda mě vyslala pracovat do Šan-si, svěřila mi velkou odpovědnost, poslanci Všečínského shromáždění lidových zástupců mě zvolili guvernérem provincie, dali mi svou důvěru, odpovídám za ochranu daného území, mým úkolem je pomáhat ústřední vládě a řešit obtíže občanů.“ („Vyznání Jü Jou-ťüna k případu ilegálních cihelen“, Nan-fang čou-mo, 5. července 2007)

Neodstoupili nejen úředníci na úrovni provincie, ale ani vysocí úředníci města Lin-fen a okresu Chung-tung, kteří v souvislosti s případem nesou plnou odpovědnost. Dokonce ani v případě orgánů veřejné bezpečnosti provincií Šan-si a Che-nan, které dlouho nic nečinily v nahlášeném případu pohřešovaných dětí, nebyl až do dnešního dne volán k odpovědnosti nikdo kromě několika nižších šarží na úrovni policejních stanic; mezi výše postavenými policejními orgány se nenašel nikdo, kdo by veřejně připustil, že zanedbal svoje pracovní povinnosti. Soudnictví je pouhým nástrojem autoritářského režimu jedné strany, to samozřejmě vede k tomu, že je možné prosazovat zákon vůči občanům, ale není možný zákonný postup proti nezákonným komplotům úředníků.

Třetí otázka: Jak je možné, že tak dlouhotrvající a tak rozsáhlý případ nucené práce v cihelnách byl odhalen až nyní?

Kdyby došlo k podobnému případu zotročování dětí v civilizované zemi, případ by zcela jistě zaplnil první stránky novin a byl by sledován všemi médii, a není třeba zmiňovat, že by stačilo jen několik mladistvých v situaci nucené práce, nemuselo by se jednat o tisíc dětí. V Číně však i po odhalení případu dětských otroků v provincii Šan-si zaujímají prostor hlavních zpráv médií v ČLR vedoucí představitelé komunistické strany a jádrem zpravodajství zůstávají i nadále rozsáhlé pozitivní zprávy věnované vládnoucí straně. Za tuto situaci by měli být voláni k odpovědnosti pracovníci propagačních oddělení komunistické strany všech úrovní, vydavatelé a další odpovědné orgány. Jsou to právě oni, kdo ostřížím okem hlídá média, nutí je zastávat funkci hlásné trouby komunistické strany, upírá občanům právo na informace a potlačuje svobodu tisku.

Čína nemá svobodu tisku a svobodu projevu, dlouhodobá blokace informací, omezování projevu a cenzura vedly k tomu, že se čínská média stala nástrojem k ohlupování občanů. Tento systém umožnil nejen to, že zamlčování veřejných informací opakovaně zapříčinilo vznik závažného veřejného ohrožení, ale po odhalení veřejného nebezpečí využila komunistická strana média k tomu, aby ze zločinců udělala dobré lidi, proměnila špatnou politiku v dobrou, negativa v pozitiva. Využila zvláštní články k tomu, aby napravila pošramocený obraz Chu Ťin-tchaoa a Wen Ťia-paoa. Proto byly po odhalení otřesného případu dětských otroků v provincii Šan-si zprávy o neštěstí a situaci dětských obětí nahrazeny informacemi o nařízeních Chu Ťin-tchaoa, Wen Ťia-paoa a dalších vysokých úředníků a zprávy o aktivitách rodičů cílených na nalezení dětí byly nahrazeny zprávami o záchranných akcích vedených místní správou. Monopolní média tak opět předvedla svou zázračnou moc: zprávy o výrocích a činech ústřední vlády a vysokých místních úředníků získaly v médiích prominentní pozici, zatímco informace od obětí a o obětech jsou ve větší míře publikovány pouze na Internetu.

Čtvrtá otázka: Problém černé ekonomiky, exploatace dělníků z venkova a špatného zacházení s nimi, problém práce dětí a obchodu s dětmi, nic z toho není novým problémem, závažné šokující případy se občas dokonce objeví v našich oficiálních zprávách. Proč nebyla dodnes provedena žádná opatření k řešení těchto problémů?

Vždyť k rozsáhlému využití nezákonné práce a práce dětí mohlo dojít jen proto, že podobná trestná činnost nebyla včas zastavena. V pozadí menších i větších podniků, které k dosažení zisku využívají i praktiky, jež jsou trestné, stojí větší či menší zájmové skupiny a ty jim poskytují ochranu, místní vlády a úředníci drží ochrannou ruku nad ilegální činností a ústa při tom mají plná prohlášení o „rozvoji místní ekonomiky“ a „udržování stability“. Výsledkem je, že již došlo k provázání státních úřadů a podsvětí. Kriminální síly mají moc podepřenou autoritou úřadů a úředníci jednají nezákonně. Většina bohatých a mocných šéfů podsvětí se honosí postavením poslanců ve shromáždění lidových zástupců nebo lidových politických shromáždění a úředníci využívají moc podsvětí k udržování pořádku.

Samozřejmě, že odpovědnost nesou místní úřady propojené s vlastníky cihelen. Zdá se však, že ústřední vláda si neví rady s neomaleností tohoto spolku úředníků s podsvětím a s místním protekcionismem, dlouhou dobu je nechala páchat trestnou činnost, ať už z objektivního důvodu své „neschopnosti“ nebo pro subjektivní neochotu zasáhnout. Výsledek se v každém případě rovná přivírání očí nad propojením místní správy s podsvětím. To samozřejmě vyvolává v lidech pochybnosti: Nejsou vysocí úředníci ústřední vlády, kteří provádějí politická rozhodnutí, také propleteni s podsvětím?

Pátá otázka: Nejmocnějším orgánem v zemi je údajně Všečínské shromáždění lidových zástupců a jeho delegáti. Zákon jasně určuje, že tato organizace dohlíží na činnost jednotlivých ministerstev. Jistě je několik málo poslanců, kteří svědomitě vykonávají svou práci, jak je však možné, že se nikdo z poslanců všech úrovní, od ústředí po místní organizace – a jejich více než 3 miliony – nezajímal o toto obrovské zanedbání pracovních povinností místní vlády? Pokud se podíváme na informace uveřejňované v médiích, zjistíme, že pouze jeden poslanec z provincie Chu-nan se již po devět let snaží bojovat proti ilegálním cihelnám, zatímco ostatní členové všech zastupitelských sborů se o tuto záležitost vůbec nezajímali. Jak mohou takoví poslanci prohlašovat, že jsou organizací, která zastupuje zájmy lidu? Cožpak se takoví poslanci nestydí prohlašovat, že vyjadřují vůli lidu?

Už je to dlouho, co poslanci přestali v čínském režimu fungovat jako kontrola, doba trvání tohoto stavu se přibližně shoduje s dobou, po kterou vláda zneužívá moc. Shromáždění lidových zástupců i vláda vychází z autoritářské moci jedné strany, a proto všichni slouží v první řadě její despotické moci. Za prvé, početně nejsilnější venkované se stali nejslabší skupinou v systému lidových zástupců. Venkované tvoří 80 % veškerého obyvatelstva, avšak jejich zastoupení ve shromáždění lidových zástupců představuje pouze jednu čtvrtinu, zbytek tvoří obyvatelé měst, jejichž počet odpovídá pouze 20 % z celkového počtu obyvatel. Za druhé, řadoví občané státu nemají v systému lidových zástupců skutečné představitele, hlavou VSLZ je stálý výbor politbyra, šéfové strany na všemožných místních úrovních jsou vedoucími shromáždění lidových zástupců různých úrovní, členové vládnoucí strany a úředníci státní správy všech úrovní představují více než 70 % poslanců.

Moc poslancům uděluje strana, proto je shromáždění lidových zástupců pouhým otiskem strany. Situace, kdy vysocí státní představitelé jsou zároveň poslanci, se stala zcela běžnou, generální tajemník, premiér, vysocí provinční úředníci, starostové měst, vedoucí kanceláří, hlavní představitelé okresů, okrsků, měst... není možné odlišit složky vykonávající vládu od složek kontrolních. Vůbec už není třeba zmiňovat institucionalizaci inspekcí. Všichni jsou poslanci lidového shromáždění různých úrovní, jak by mohli kontrolovat moc strany a výkonnou moc, když jsou součástí obojího? Nevšimli jste si, že typickým příkladem kombinace úředníka státní správy a poslance na nejnižší úrovni je pan Wang Tung-ťi, otec Wang Pin-pina, vedoucího ilegální cihelny v obci Cchao-šeng? Wang Tung-ťi je tajemníkem obecní organizace strany a současně je již druhé období poslancem shromáždění lidových zástupců okresu Chung-tung.

Poslední otázka: Proč po celou dobu vlády prezidenta Chu Ťin-tchaoa a premiéra Wen Ťia-paoa dochází k tomu, že veřejná ohrožení, která měla být zlikvidována již v zárodku, se rozvinou ve veřejnou krizi, jež šokuje stát i zahraničí?

Například SARS v roce 2003, problém znečištění řeky Sung-chua toxickým odpadem v roce 2005 a případy jedovatých potravin a padělků léků, které se objevují od roku 2006. To, že se všechny tyto případy proměnily v obrovská veřejná ohrožení a šokovaly celý svět, spočívá v autoritářském režimu a z něj plynoucího nedostatku akceschopnosti, případně sklonu ústřední vlády zamlčovat nepříjemné skutečnosti. Kdyby nebylo svědomitých lidí, kteří prostřednictvím internetu, jež se přece jen nedá dokonale zablokovat, zveřejnili skutečná fakta a donutili ústřední vládu s pány Chuem a Wenem v čele reagovat, byly by důsledky jen těžko představitelné. V tomto smyslu je internet skutečně Božím darem určeným k tomu, aby čínští občané mohli bránit svá práva.

Budeme-li hovořit konkrétně o případu ilegálních cihelen a nedobrovolné práce dětí, nemohou se pánové Chu a Wen spolu s ústřední vládou zbavit odpovědnosti za chyby místních správních orgánů; vždyť tyto orgány byly jmenovány vládou ústřední. Ústřední vláda se také nemůže zbavit odpovědnosti s poukazem na to, že před jejími úředníky byly informace skryty nebo žádné neobdrželi. Neboť i kdybychom zvažovali tu možnost, že ústřední vláda neznala fakta, stejně ji to nezbavuje odpovědnosti.

Paní Jang Aj-č´ z města Čeng-čou v provincii Che-nan začala již 8. března tohoto roku hledat svého ještě ani ne šestnáctiletého syna Wang Sin-leje. Na konci března se paní Jang Aj-č´ společně s dalším rodičem z okresu Meng v provincii Che-nan, který také pohřešoval dítě, vydala hledat syna do provincie Šan-si. Prohledali více než 100 cihelen, ale děti nenašli. Do Šan-si se paní Jang Aj-č´ a dalších šest rodičů pohřešovaných děti vrátili na začátku dubna, opět bezvýsledně. 9. května se společně s rodiči vydal do Šan-si také redaktor chenanské televize Fu Čen-čung a tajně natočil otřesné podmínky v ilegálních cihelnách a zpracoval reportáž s názvem „Příliš mnoho trestných činů. Obrovská tragédie.“ Po odvysílání reportáže reagovalo více než tisíc rodičů. 5. června byl na internetovém fóru Ta-che (Velká řeka) zveřejněn článek „Odporná cesta zločinu! Čtyři sta otců žádá o záchranu dětí prodaných do ilegálních cihelen v provincii Šan-si“. 11. června napsala paní Jang Aj-č´ dopis premiérovi Wen Ťia-paovi, byla to naléhavá prosba matky o záchranu dítěte.

Tehdy se média začala zaměřovat na případ dětské práce v ilegálních cihelnách. Pánové Chu a Wen a další vysocí úředníci promarnili od 8. března již tři měsíce, 15. června však konečně vydali nařízení. Do té doby ústřední vláda nevěnovala pozornost ani pátrání rodičů, odhalení zveřejněnému televizí v provincii Che-nan ani na internetu zveřejněné žádosti čtyř set otců o pomoc!

Ještě větší pohoršení vyvolává skutečnost, že již před devíti lety, v roce 1998, se do boje s ilegálními cihelnami v provincii Šan-si, Che-nan a na dalších místech pustil Čchen Ťien-ťiao, poslanec shromáždění lidových zástupců provincie Chu-nan a současně předseda shromáždění lidových zástupců města Sin-kuan v okrese Š´-men v téže provincii. Podařilo se mu zachránit stovky zotročených dělníků, mezi kterými bylo i mnoho dětí. Po dlouhém osamělém boji se začal pan Čchen Ťien-ťiao cítit bezmocný, rozhodl se proto požádat o pomoc ústřední vládu. 8. září 2006 napsal dopis přímo premiéru Wen Ťia-paovi, navrhoval, aby ústřední vláda v celé zemi spustila akci na likvidaci ilegálních cihelen a zachránila všechny, kdo jsou tam drženi násilím, a tím zcela vyřešila problém otrocké práce v ilegálních cihelnách.

Dopis provinčního poslance však zmizel jako kámen hozený do moře, od Wen Ťia-paoa ani příslušných oddělení ústřední vlády nikdy nepřišla žádná odpověď. Jestliže by Wen Ťia-pao na dopis pana Čchen Ťien-ťiaoa okamžitě zareagoval a byla by spuštěna akce, která by se vypořádala s ilegálními cihelnami, bylo by během ní zachráněno mnoho zotročených dělníků, byl by zasazen úder zločinnému vedení cihelen a bylo by vyšetřeno zanedbání pracovních povinností ze strany úředníků, a tak mohlo být ušetřeno nejméně půl roku. Když pánové Chu a Wen a ústřední vláda zacházejí s dopisem poslance provinčního lidového shromáždění tímto způsobem, nelze od nich přece očekávat, že po odhalení šokujícího případu ilegálních cihelen a otrocké práce se obětem veřejně omluví. Jestliže se ústřední vláda chová takto neuctivě k poslanci, není třeba dlouze hovořit o tom, jak se asi chová k úplně bezvýznamným obyčejným lidem.

Od nástupu k moci prezident Chu Ťin-tchao a premiér Wen Ťia-pao nejraději předvádějí etudu „vše pro lid“: ruší nařízení opatrovnictví a repatriací, mění politiku týkající se případu SARS, přidávají lidská práva do ústavy, ruší zemědělskou daň, navštěvují venkov, vyjednávají o platu pro dělníky z venkova, prodávají broskve a tváří se, jako by byli rolníky, předvečer čínského nového roku tráví v dole, nosí staré tenisky, prolévají slzy kvůli těžkostem obyčejných lidí... Zásluhou monopolních médií nepřetržitě uveřejňujících podobné zprávy získali Chu Ťin-tchao a Wen Ťia-pao podobu vůdců, kterým nejvíce ze všeho záleží na lidech. Lidé jsou pro ně na prvním místě ve slovech a před televizními kamerami, uvnitř však zůstává chlad a ten je i součástí neveřejných politických rozhodnutí. Přece jen jsou to vedoucí postavy oligarchické autoritářské kliky, a tak na prvním místě vidí především ochranu totalitní moci a nezadatelných zájmů privilegované skupiny. Není možné, aby první místo patřilo zájmům lidí, jejich těžkostem a veřejnému prospěchu. Hlavním úkolem médií je zobrazovat zářivý kladný obraz a vynikající politické výsledky vlády, médiím rozhodně není dovoleno, aby jejich redaktoři poukazovali na chyby. Případ „ilegálních cihelen a práce dětí“ opět trochu odhalil Chu Ťin-tchaovy a Wen Ťia-paovy sliby, že prošetří, kdo nese za danou situaci odpovědnost, i legendu o péči o zájmy lidu.

To, že režim pánů Chua a Wena je tak chladnokrevný, není způsobeno nedostatkem humanity na straně jednotlivých státních úředníků, ale krutostí samotného autoritářského systému. V autoritářském režimu se představitelé moci nikdy nenaučí vážit si života a chránit lidská práva. Vládnoucí klika, pro kterou je nejdůležitější povinností zachování mocenského monopolu, si nemůže vážit života občanů, a to ani života dětí. K podobným zavrženíhodným trestným činům může skutečně dojít jen v důsledku toho, že autoritářský režim a jeho vláda nepovažují občany za lidské bytosti.

Autoritářská moc je ledově chladná, státní představitelé všech úrovní upírají zrak pouze na svoje posty a za těchto okolností není možné režim zlidštit. Již od nástupu komunistické strany k moci je hlavním zájmem celých generací komunistických despotů pouze moc v jejich rukách, o lidský život se vůbec nezajímají. Pokud nedojde k systémovým změnám, bude velmi obtížné odhalovat zločiny podobné případu ilegálních cihelen a jejich vymýcení zůstane zhola nemožné.

Peking, 16. června 2007

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy