Ode dneška jsem se rozhodl zveřejňovat na blogu nejen zápisky íránských blogerů, ale dávat hlas lidem pronásledovaným autoritativními režimy po celém světě. Prvním podnětem k rozšíření blogu byl hrubý zásah policie na lidech, kteří na Silvestra vtipně a pokojně demonstrovali v ulicích Moskvy.



Silvestrovské vězení si pak na vlastní kůži vyzkoušela Ludmila Alexejevová, dvaaosmdesátiletá ruská ochránkyně lidských práv a veteránka sovětského disidentského hnutí. Ruští aktivisté vyšli 31. prosince na Triumfální náměstí v Moskvě, aby symbolicky demonstrovali podporu 31. článku ruské ústavy, který zakotvuje právo občanů na pokojná shromáždění, demonstrace a průvody. Moskevské úřady dopředu shromáždění zakázaly. Aktivisté se proto převlékli do tradičních kostýmů a rozhodli se akci provést coby novoroční oslavu.

Zadržení popisuje Ludmila Alexejevová na svém blogu:

"Začalo to tím, že už obvyklý zákaz demonstrace tentokrát úřady doplnily výstrahou z prokuratury. Ve výstraze se psalo, že podle ústavy i zákona máme právo na pokojnou demonstraci, ale nesmíme se dopouštět jakýchkoli extremistických kroků, používat extrémistická hesla a symboly. Byla jsem ohledně toho varování klidná, neboť nic podobného jsem neměla v úmyslu.

Protože nám nepovolily demonstraci, chtěli jsme pod stromečkem na Triumfálním náměstí udělat v šest večer novoroční oslavu. Aby o našem záměru nemohl nikdo pochybovat, dokonce jsem se oblékla za Sněhurku. Ale dovolila jsem si našít na kabát 31! Měla jsem na mysli 31. článek ústavy. Podle mého hlubokého přesvědčení tohle není extremistický symbol.

Po příchodu na Triumfální náměstí jsme zjistili, že je celé zastavené obrovskými vojenskými náklaďáky a stromeček uprostřed je zahrazený tak, aby se k němu nedalo dojít. Věděli jsme dopředu, že ten den tam prokremelské hnutí Mladá garda organizuje akci „daruj krev“. Poměrně zvláštní nápad. Odebírat krev na Silvestra večer, když je spousta lidí přiopilých… Nicméně náměstí bylo zablokované, jak nám řekli, právě kvůli této akci. Trochu jsem se bála, že na náměstí prochladnu, ale nic takového nehrozilo. Dvě tři minuty po našem příchodu se na nás celkem hrubě vhrli policajti. Díky těm, kteří kolem mě stáli, mě samotnou přesunuli do autobusu bezbolestně.

Když jsme jeli autobusem, kde bylo asi patnáct lidí, volal mi zplnomocněnec pro lidská práva Ruska Vladimir Lukin, předsedkyně prezidentské rady pro lidská práva Ella Pamfilovová a spousta novinářů ruských i zahraničních. Podle všeho zadržení způsobilo rozruch. Když jsme přijeli před policejní stanici, vyzvali mě, abych vystoupila. Zeptala jsem se ostatních v autobuse – co je podle nich lepší? Vystoupit a brát se za jejich propuštění, nebo zůstat s nimi? Upřímně řečeno se mi zdálo, že toho víc dokážu udělat, když budu na svobodě. Ale mohlo to vypadat jako zrada. Ostatní chtěli, abych zůstala, než propustí všechny zadržené ze všech policejních stanic. A tak jsem odmítla vystoupit…" Celý příspěvek na http://lm-alexeeva.livejournal.com/1889.html


Další fotky ze zákroku policie zde

Kolem jedenácté hodiny večer policie nakonec zadržené propustila. Moskevská helsinská skupina, jíž Ludmila Alexejevová předsedá, slíbila sledovat soudní procesy proti všem zadrženým a pomáhat jim s obhajobou.

Ludmila Alexejevová si vydobyla autoritu ještě v sovětském disentu, za šíření svobodných informací byla vystavena domácím prohlídkám a dalšímu tlaku ze strany režimu a v roce 1977 byla donucena emigrovat. Po návratu z emigrace v devadesátých letech se stala předsedkyní Moskevské helsinské skupiny i později i předsedkyni Mezinárodní helsinské federace. V současnosti je jednou z nejváženějších a nejzasloužilejších postav ruského demokratického hnutí.

I její zásluhy ocenil Evropský parlament, když v prosinci 2009 předal Sacharovovu cenu za svobodu myšlení ruským obhájcům lidských práv. Právě Ludmila Alexejevová spolu se Sergejem Kovaljovem a Olegem Orlovem cenu ve Štrasburku přebírala.

A tak člověka napadá, že hrubé zadržení možná nebylo jen náhodným výsledkem agilnosti konkrétních policajtů, kteří měli příkaz bez veškerých ohledů rozprášit demonstraci. Možná tak chce současný ruský režim demonstrovat svoji „asertivnost“ – tím, že bez skrupulí pošlapává základní práva člověka, který v Evropě nedávno dostal cenu za obhajobu lidských práv. Systematičnost potlačování alternativních hlasů ruským režimem dává důvod myslet si spíš to druhé.

A před Evropu takové chování ruského režimu staví výzvu: jsme schopni vytvořit téhle agresivní „asertivitě“ odpovídající protiváhu? Připomínají čeští a evropští politici při jednáních Putinovi a Medveděvovi, že totalitní praktiky jsou nepřípustné, anebo vždy jen taktně pomlčí a jezdí do Moskvy výhradně za obchodem nebo pro radu…?

Pokud nám záleží na naší vlastní svobodě, měli bychom požadovat od českých i evropských politiků, aby se na vraždy novinářů a lidskoprávních aktivistů, zatýkání opozice a další projevy současného ruského režimu ptali Putina a Medveděva a žádali vyšetřování a nápravu. My totiž, na rozdíl od obyčejných Rusů, máme možnost beztrestně na svoje politiky podobné požadavky klást.