Psaní z Teheránu - Netušíme, jestli se vrátíme domů
Teherán, 18. června, 2009
Poslední dny se toho děje tolik, je tady tolik emocí, že už to všechno nedokážu vstřebat. Život v Teheránu byl vždycky tak rychlý a hektický, že jsme ho nestíhali. Teď se po třetí hodině všechno zastaví, a jak jsme se společně domluvili, všichni odcházíme z domovů nebo ze svých zaměstnání a jdeme do centra města. Pěšky! Věřte mi, že když každý den opouštíme dům, netušíme, jestli se ještě vrátíme. Když to skončí, tak si každou noc s rodinou a přáteli voláme a ujišťujeme se, jestli jsme se všichni v bezpečí a ve zdraví vrátili domů.
Na demonstracích vidíme tolik sladkobolných věcí, že budeme mít o čem přemýšlet další měsíce. Potkáváme malé děti, muže a ženy, kterým je přes 75 let, lidi ze všech vrstev. Dnes jsem viděla mladého slepého muže doprovázeného otcem, spoustu lidí se zlomenými končetinami, monokly a hodně těch, kteří nesli obrázky lidí zabitých během událostí, které nám lámou srdce. Spousty lidí rozdávají nápoje a občerstvení protestujícím, někteří mávají z oken svých domů se zelenými stuhami na rukou, a to všechno v neuvěřitelně silném tichu.
Vzpomínám si, když jsem na střední škole měla napsat slohovou práci na téma: „Představte si, že byste mohli spatřit pramen v lidských srdcích“. Dnes se těmi prameny staly zelené stuhy. Když je vidíte, nabíjí vás to. Cítíte, že tvoříte celek. Podvádět tyhle všechny lidi je horší než jakýkoli zločin. Promarnit všechnu tu naději a energii by byla neuvěřitelná ztráta. Doufám, že z toho něco dobrého bude. Musím dodat, že to, co vy a ostatní Iránci mimo Irán děláte pro naší podporu, vážně zahřívá naše srdce. Víme, že to, co děláte, je hodně účinné. Až všechny zahraniční novináře vyhostí a až budou všechny komunikační kanály odpojeny, bude to váš hlas, který vynese náš hlas do světa venku.
Hodně lidí nás kritizuje a diví se, co zrovna Musaví může přinést. Podle nich nakonec i on je jeden z mnoha, kteří představují zkorumpovaný systém Islámské republiky, a nikdy se proti němu nepostaví. Podle mě to není o Musavím, ale o lidech, kteří si začínají uvědomovat, že nejsou stádo ovcí, které jde, kam se mu řekne. O lidech, kteří vidí, že vůle jednotlivce je důležitá, že jejich činny mohou k něčemu vést a mohou mít větší sílu než jakkoli mocná osoba. Tohle je pro mě to podstatné na tom, co se právě děje. Ať už se k moci nakonec dostane Musaví nebo kdokoli jiný, bude vědět, co lidé chtějí, čeho jsou schopní a jak si dokáží prosadit své požadavky. Tohle je zásadní a důležitý krok; a pokud se ho Musaví rozhodl udělat, my ho podpoříme.
Měla jsem toho tolik co říct! Je moc dobře, že můžeme mluvit.
Autor(ka) z důvodu bezpečnosti neuvedl(a) své jméno, překladatel zvolil ženský rod náhodně.
Přeložil Jan Mrkvička (dobrovolní překladatelé blogů z Iránu jsou koordinováni přes http://www.facebook.com/group.php?gid=111831008687&ref=nf)
Poslední dny se toho děje tolik, je tady tolik emocí, že už to všechno nedokážu vstřebat. Život v Teheránu byl vždycky tak rychlý a hektický, že jsme ho nestíhali. Teď se po třetí hodině všechno zastaví, a jak jsme se společně domluvili, všichni odcházíme z domovů nebo ze svých zaměstnání a jdeme do centra města. Pěšky! Věřte mi, že když každý den opouštíme dům, netušíme, jestli se ještě vrátíme. Když to skončí, tak si každou noc s rodinou a přáteli voláme a ujišťujeme se, jestli jsme se všichni v bezpečí a ve zdraví vrátili domů.
Na demonstracích vidíme tolik sladkobolných věcí, že budeme mít o čem přemýšlet další měsíce. Potkáváme malé děti, muže a ženy, kterým je přes 75 let, lidi ze všech vrstev. Dnes jsem viděla mladého slepého muže doprovázeného otcem, spoustu lidí se zlomenými končetinami, monokly a hodně těch, kteří nesli obrázky lidí zabitých během událostí, které nám lámou srdce. Spousty lidí rozdávají nápoje a občerstvení protestujícím, někteří mávají z oken svých domů se zelenými stuhami na rukou, a to všechno v neuvěřitelně silném tichu.
Vzpomínám si, když jsem na střední škole měla napsat slohovou práci na téma: „Představte si, že byste mohli spatřit pramen v lidských srdcích“. Dnes se těmi prameny staly zelené stuhy. Když je vidíte, nabíjí vás to. Cítíte, že tvoříte celek. Podvádět tyhle všechny lidi je horší než jakýkoli zločin. Promarnit všechnu tu naději a energii by byla neuvěřitelná ztráta. Doufám, že z toho něco dobrého bude. Musím dodat, že to, co vy a ostatní Iránci mimo Irán děláte pro naší podporu, vážně zahřívá naše srdce. Víme, že to, co děláte, je hodně účinné. Až všechny zahraniční novináře vyhostí a až budou všechny komunikační kanály odpojeny, bude to váš hlas, který vynese náš hlas do světa venku.
Hodně lidí nás kritizuje a diví se, co zrovna Musaví může přinést. Podle nich nakonec i on je jeden z mnoha, kteří představují zkorumpovaný systém Islámské republiky, a nikdy se proti němu nepostaví. Podle mě to není o Musavím, ale o lidech, kteří si začínají uvědomovat, že nejsou stádo ovcí, které jde, kam se mu řekne. O lidech, kteří vidí, že vůle jednotlivce je důležitá, že jejich činny mohou k něčemu vést a mohou mít větší sílu než jakkoli mocná osoba. Tohle je pro mě to podstatné na tom, co se právě děje. Ať už se k moci nakonec dostane Musaví nebo kdokoli jiný, bude vědět, co lidé chtějí, čeho jsou schopní a jak si dokáží prosadit své požadavky. Tohle je zásadní a důležitý krok; a pokud se ho Musaví rozhodl udělat, my ho podpoříme.
Měla jsem toho tolik co říct! Je moc dobře, že můžeme mluvit.
Autor(ka) z důvodu bezpečnosti neuvedl(a) své jméno, překladatel zvolil ženský rod náhodně.
Přeložil Jan Mrkvička (dobrovolní překladatelé blogů z Iránu jsou koordinováni přes http://www.facebook.com/group.php?gid=111831008687&ref=nf)
Babiš není s to přiznat chybu. Fiala taky ne. Rvačka v přímém přenosu nikomu nepomáhá
Trump je Putinův šálek kávy. A proto by se už nikdy neměl přiblížit k Bílému domu
Subkultura českých tálibánců napadla soud. Stát se neumí bránit dezinformačnímu moru
Obrannou smlouvu s USA potřebujeme, abychom přežili. Rusko se změnilo v šílence
Doma bité ženy nemají kam utéct. Istanbulskou úmluvu nutně potřebujeme
