27. listopadu v roce 1947 začali židé v Palestině slavit. OSN totiž schválilo rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát. O šedesát pět let později se oslavy přesunuly na Západní břeh a do Gazy. Valné shromáždění velkou většinou uznalo Palestinu jako nečlenský stát OSN. Palestinci hovoří o historickém vítězství, v Izraeli je nálada poměrně rozpačitá. Den poté ale život v novém státě Palestina a v Izraeli běží tak, jako by v New Yorku k žádné velké události ani nedošlo.

Hlavní otázkou zůstává, jestli středeční hlasování přispěje k mírovému procesu, či nikoliv. Palestinci možná již nebudou ochotni vyjednávat s Izraelem přímo a místo toho začnou své zájmy prosazovat přes různé mezinárodní instituce, do kterých získají přístup díky statutu nečlenského státu OSN. Mohou se tak například pokusit zažalovat Izrael z válečných zločinů na okupovaných územích u Mezinárodního trestního tribunálu.

Pokud se touto cestou Palestinci vydají, což už někteří jejich představitelé naznačili, Izrael bude reagovat bojkotem Palestinské samosprávy a zostřením režimu za Západním břehu. Místo mírového procesu tak dojde jen k další eskalaci a k ohrožení těch výsledků, kterých se od začátku mírového procesu podařilo dosáhnout. Právě tohoto scénáře, se obávají Spojené státy, Kanada a Česká republika, které hlasovaly proti rezoluci a také některé státy EU, které se zdržely hlasování.

Příliš optimismu nevzbudil ani projev šéfa Palestinské samosprávy Mahmuda Abbáse v OSN těsně před středečním hlasováním. O Izraeli hovořil jako o koloniální, rasistické a okupační síle, která proti Palestincům vede agresivní válku. O Palestině hovořil jako o Svaté zemi, na kterou má vazbu Islám a křesťanství, židovské kořeny ale nezmínil. Zopakoval, že trvá na vytvoření Palestinského státu na území v hranicích z roku 1967, s východním Jerusalémem jako hlavním městem a návratem palestinských uprchlíků. Abbásovi musí být jasné, že Izrael na tyto požadavky nikdy nepřistoupí, protože by de facto znamenaly konec Izraele jako židovského státu.

Dobrou zprávou je, že díky obrovské diplomatické podpoře, kterou Abbás v OSN získal, se vrací na palestinskou politickou mapu. V očích mnoha Palestinců je totiž Abbás slabý politik, který nezastavil rozpínání židovských osad na Západním břehu a který nebyl schopen čelit neústupnosti izraelského premiéra Benjamína Netanjahua, který se jednání s Palestinci vyhýbá. Abbásova pozice ještě oslabila během nedávné konfrontace mezi Hamásem a Izraelem v Gaze. Zatímco představitelé radikálního Hamásu se těšili pozornosti arabských diplomatů a světových médii a chlubili se tím, že uštědřili Izraeli velkou ránu, o Abbásovi, který preferuje diplomatické řešení blízkovýchodního konfliktu, nebylo prakticky ani slyšet. Po hlasování v OSN je ovšem Abbás v palestinských městech opět oslavovanou postavou.

Rozkol mezi Palestinci tím ale rozhodně zahojen není. Hamás iniciativu Abbáse v OSN spíše odmítá, protože neuznává existenci Izraele, bez ohledu na to, v jakých hranicích se tento stát nachází. Palestinský stát tak stále zůstává rozdělen do dvou enkláv a pásmo Gaza je i nadále zcela mimo politickou kontrolu prezidenta Abbáse.

V Izraeli nikdo nepochyboval o tom, že Palestinci se svojí žádostí v OSN uspějí. Rozvojové a muslimské země dominují Valnému shromáždění a vždy jsou připraveny hlasovat ve prospěch Palestinců. Tentokrát se ale přidaly i mnohé západní země a tradiční spojenci Izraele, jako Německo a Austrálie, se pouze zdrželi.

Středeční hlasování je proto velkou porážkou politiky premiéra Netanjahua. Za více jak tři roky jeho vlády se mu dařilo mírový proces prakticky bojkotovat a místo toho jeho vláda podporuje osadnické aktivity na Západním břehu a ve východním Jerusalémě. Také první reakcí izraelské vlády po středečním hlasování bylo oznámení o výstavbě 3000 bytových jednotek v židovských osadách. Touto politikou Netanjahu výrazně zklamal mnohé Izraeli nakloněné země, které podporují dvoustátní řešení. Zklamal také mnohé Izraelce, kteří si nepřejí, aby Izrael i nadále kontroloval život Palestinců na Západním břehu.

Bohužel ale Izraelci s tímto názorem zatím zůstávají v menšině, k čemuž přispívá i rozkol mezi stranami na středolevém politickém spektru. Je proto velmi pravděpodobné, že i po lednových volbách bude v Izraeli vládnout pravicová koalice s Netanjahuem v čele, která nebude příliš ochotná k velkým kompromisům vůči Palestincům.

Palestinský stát je tedy díky vůli mezinárodního společenství na světě. Palestinský stát, v jasných hranicích, žijící v míru s Izraelem má ale ke svému vzniku ještě stále velmi dalekou cestu. Bohužel.

Psáno pro MF Dnes