Doc. Leoš Heger označil Tomáše Julínka za ministra zdravotnictví. Freudovské přeřeknutí? Možná. Je nicméně fakt, že naše zdravotnictví by potřebovalo mít v čele spíše těleso typu Corrado Cattani.

V pondělním Hydeparku na ČT 24 trápili pana ministra Hegera lékaři i moderátor. Všichni chtěli vědět, jakým způsobem hodlá udržet naštvaný zdravotnický personál v českých nemocnicích. Ptali se, kterak si poradí se současnou infarktovou situací. Lékaři požadují narovnání dlouhodobě podhodnocených platů a hrozí stávkami, ministerstvo jim na to odpovídá, že jejich příjmy půjdou naopak dolů.

Kultivovaný, vstřícný, nepapalášky vyhlížející ministr zdravotnictví se snaží zachovat chladnou hlavu. „Nejdůležitější je uklidnit všechny segmenty zdravotnictví,“ odpovídá Leoš Heger na dotaz, jakým způsobem chce řešit stávající rozbouřenou náladu zdravotníků i pacientů.

Jak konkrétně bude znechucené občany uklidňovat?

„Některé změny musí být razantní a některé musí být plynulé. Příklad plynulé změny je změna preskripčních limitů u praktických lékařů. Já jsem se například dozvěděl, že imobilnímu pacientovi nemůže chodítko napsat jeho praktický lékař, ale pouze odborný specialista.“

Člověka napadá, zda by neměl být ministrův záběr úkolů trochu širší, než je změna vyhlášky o pomůckách pro imobilní pacienty.

Ministr pokračuje: „Co se týče razantních změn – to jsou například transformace pojišťoven na jiné systémy, na které tlačí pan ministr Julínek,“ uřekne se Leoš Heger. Že by Freud dokazoval, kdo je nyní skutečným vládcem ve zdravotnictví? V zápětí ale doc. Heger ujišťuje, že změny vlastnictví zdravotnických subjektů je potřeba dělat pomalu a s rozmyslem, v průběhu několika let.

Za lékaře bude pracovat sekretářka

Pro ministra nepříjemné téma platových poměrů ve zdravotnictví se vrací zpět. Diváci-zdravotníci se ptají, jak budou vypadat jejich platy příští rok.

Ministr uznává, že lékaři volají po zvýšení svých platů oprávněně. Jenže buď jak buď, tarify musí dolů. A tak v rámci svého kréda – zklidnit situaci ve zdravotnictví - ujišťuje, že zdravotníci nemusejí změny pocítit, pokud budou pracovat v dobře fungující nemocnici.

„Jestliže se tarif sníží o 10 procent a nemocnice budou hospodařit stejně jako v letošním roce, všichni rozumní ředitelé nemocnic přidají na pohyblivých složkách mzdy, které u lékařů tvoří kolem 50 procent jejich příjmu…Nemocnice budou muset umět dobře hospodařit.“

Ministr dává nemocnicím návod na to, jak. Například tím, že řadu administrativních a organizačních kroků za lékaře udělá jeho sekretářka nebo asistent. V praxi je tomu ale tak, že nejvíce administrativy mají zdravotníci kvůli vyplňování zdravotnické dokumentace. Málokterý lékař či sestra si umí představit, jak za ně píšou odborné zápisy úřednice.

Pro případ, že by tuto reorganizaci nemocnice nezvládla, ministr připouští: „Šikovný manažer si s tím do jisté míry poradí. Tam, kde nejsou peníze, nezbývá, než si poradit chytře a nebo si přiznat, že to chytře neumím a musím s platy jít dolů.“

Stadardy tu už jsou: zákoník práce

Lékaři s těmi platy nedají pokoj. Znovu se na obrazovku hlásí mladý lékař z Městské nemocnice v Ostravě. Chce vědět, jak udrží v republice mladé i zkušené lékaře, kteří odcházejí za lepším do zahraničí. „Jak chcete motivovat lékaře, když jsme nyní slyšeli, že finanční motivace to nebude?“ ptá se lékař.

Ministr uznává, že finanční motivace je pro zdravotníky klíčová, že si zaslouží mnohem lepší platy, ale letos opravdu více peněz nedostanou. Co jim může ale slíbit nyní, je pořádek v systému a spokojenost. Člověk nemusí být zrovna odborník na pravidla logiky, aby mu tato odpověď připadala jako typický příklad definice kruhem. Jak být spokojený? Tím, že budu spokojený.

A do třetice další nespokojený mladý lékař! Internista z vítkovické nemocnice se ptá, jakým způsobem chce ministr řešit dnešní personální situaci ve zdravotnictví. „Běžně se stává, že lékaři musí sloužit 32 nebo dokonce 48 hodin za jednu službu…Řidiči mají přitom tachografy, které jim limitují práci na osm hodin. Člověk, který pracuje 24 hodin v kuse, jedná, jako kdyby byl pod vlivem jednoho promile alkoholu. Chci se zeptat, jestli nehodláte vytvořit nějaké personální standardy, aby k takovýmto situacím nedocházelo?“

Ministr odpovídá, že standardy není třeba tvořit, protože tu už dneska jsou. „Je to zákoník práce, který by se měl dodržovat.“ Každý zdravotník v této zemi přitom ví, že pokud by nemocnice zákoník práce dodržovala, dávno by se zdravotnictví zhroutilo.

Méně peněz do technologií = více peněz pro lékaře

Nakonec doc. Heger uznává, co je třeba učinit, aby se tento stav změnil. „Je třeba posílit stavy lékařů a jejich platy v příštích letech.“ Cirkulus in demonstrando – opět definice kruhem. Pozici ministra zdravotnictví sympatickému doc. Hegerovi opravdu nezávidím. „Pokud budu mít k dispozici celé volební období, tak opravdu slibuji, že k navýšení platů lékařů zcela určitě dojde,“ přísahá ministr.

Pořad se chýlí ke konci. Leoš Heger dává přeci jen malou naději na změnu. Zmiňuje obrovské náklady na nové technologie, které mnohé nemocnice bezhlavě nakupují.

„V medicíně se dosud dávaly peníze do pacientů, do technologií. Nárůst technologií byl obrovský a na platy medicína nějak pozapomněla. Je nyní v rukou nemocnic, aby technologický rozvoj probíhal rozumně, aby to nemocnice nepřeháněly.“

Osobně jsem ministrův apel pochopila ve smyslu méně drahých přístrojů = více peněz pro lékaře. Bylo-li to tak míněno, je to skvělé. Pan ministr těmito slovy možná nesměle oznamoval své přání změnit přístup ministerstva k nákupům technologií v nemocnicích. Uvidíme.

Nařídí svým podřízeným, aby prozkoumali, zda se neplýtvalo při pořizování technologií ve státem řízených nemocnicích v uplynulých letech? Nebo se alespoň zasadí o to, že si lépe ohlídá peníze, které poputují do plánovaných iktových a kardiologických center v následujících měsících?

Z rozhovorů s jeho podřízenými tomu mnoho nenasvědčuje. Ředitel přímo řízených organizací Zdeněk Kabátek pro Medical Tribune uvedl, že všechny nákupy techniky byly křišťálově čisté a křišťálově čisté budou také ty příští. (viz článek: MZ: přístroje kupujeme nejlevněji jak můžeme)

Doc. Heger za doby svého působení v čele FN Hradec Králové uměl velmi dobře hospodařit. Objektivně by měl mít velké šance uřídit také velké peníze v celostátním měřítku a najít tak slibované finance pro zdravotníky.

Jenže – mnohdy nejde tolik o to, jestli člověk umí, ale zda opravdu může. Najít miliardy ve zdravotnictví, které je propojené řízenou korupcí do nejvyšších pater politiky, by se podařilo spíše tělesům typu inspektora Corrado Cattani.

Iva Bezděková, www.tribune.cz