České děti zakoušejí experiment dočasného pěstounství. Zákon prosadili politici ve velkém spěchu. Teď vyplouvají na povrch absurdity. O novorozence například pečuje pětašedesátiletá žena. Finanční motivace je velká. Ona i každý jiný dočasný pěstoun získá 20 tisíc korun za měsíc. Klasičtí pěstouni přitom dostanou jen necelou polovinu. Novým pěstounem se přitom stane téměř každý, kdo vysedí
72 hodin školení. Školení musí ale absolvovat i klasičtí zkušení pěstouni.

Tvůrci zákona, který platí od letošního ledna, prosadili model střídavého pěstounství. Pediatrům ani dalším lékařům se tato změna nezamlouvá. Nový zákon podle nich zvýhodňuje dočasné pěstounství před klasickými pěstouny. "Úředníci jsou tlačeni k tomu, aby přechodných pěstounů bylo co nejvíce. A protože zájem není tak veliký, jak se předpokládalo, dá se říci, že berou každého," říká MUDr. František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie...


Proč se vám nelíbí současný zákon o sociálně-právní ochraně dětí? Co vám na něm konkrétně vadí?
Tento zákon není napsán ve prospěch dětí. Samotná legislativa byla schválena ve velkém spěchu a jen rozdíl jednoho hlasu v garančním výboru rozhodl o jeho předání k projednání na plénu. Celá filozofie tohoto zákona je špatná. Vychází ze špatné premisy, že ke snížení počtu dětí v ústavech dojdeme zavedením přechodného pěstounství.

Jako sociální pediatr ale určitě souhlasíte s tím, že pěstounství má na psychiku a rozvoj dítěte lepší vliv než ústavní výchova…
Samozřejmě ano. Změnou by však měla být podpora klasických pěstounů, nikoliv těch přechodných. Dítě potřebuje stabilní výchovné prostředí, které mu institut přechodného pěstounství rozhodně nepřinese. Pěstounská péče je dle tohoto zákona dočasná – pouze jeden rok. Pak dítě putuje dál. V Británii, kde přechodné pěstounství funguje delší dobu, se ukazuje, že dítě vystřídá až dvacet či více rodin za své dětství. Navíc výklad zákona předpokládá, že dočasný pěstoun nemá k dítěti citově přilnout, což se v praxi nedá.

Která konkrétní ustanovení tohoto vám vadí nejvíce?
Nelíbí se nám například to, že tzv. profesionální pěstoun má finanční příjem 20 tisíc korun za měsíc, i když momentálně žádné dítě v péči nemá, je pouze zapsán v evidenci pěstounů. Oproti tomu klasičtí pěstouni, kteří se starají o dítě již léta, mají pouze osm tisíc korun na dítě za měsíc. Na částku 20 tisíc korun za měsíc dosáhnou tehdy, pokud mají v péči děti tři. Dále nám vadí, že zákon zrušil povinnost krajských úřadů zřizovat poradní sbor pro náhradní rodinnou péči. Dříve fungoval sbor složený z odborníků (pediatři, psychologové), který se snažil vybrat pro dítě nejvhodnější náhradní rodiče. To vše dle principu: hledáme rodiče pro dítě a rodiče musí dítě bezvýhradně přijmout. Nyní rozhoduje o umístění dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu pouze soud předběžným opatřením na základě návrhu orgánů sociálně právní ochrany. Přechodní pěstouni dostanou do péče jakékoliv dítě ( a musí ho převzít, jsou-li v evidenci), aniž by ho museli bezvýhradně přijmout Podobně rozhodují o umístění do předadopční péče pouze pracovníci krajského úřadu. Odpadá tak odborná garance při zprostředkování náhradní rodinné péče a otevírá se mnohem větší prostor pro korupci mezi žadatelem o dítě a úřadem.

Zákon platí zatím necelý rok. Jak se dá hodnotit dosavadní praxe dočasných pěstounů? Myslíte si, že většina z nich tuto práci dělá pouze pro peníze?
Novela zákona jednoznačně podporuje přechodnou pěstounskou péči finanční motivací, a to je špatně. Jako odpověď uvedu několik příkladů z praxe. V současné době se nejvíce dočasných pěstounů hlásí v Moravskoslezském kraji, kde je největší nezaměstnanost a lidé jsou rádi za jakoukoliv práci. Devadesát devět procent z těchto dočasných pěstounů má zájem o novorozence. Mezi uchazeči je sedmdesátiletá paní a pětašedesátiletá paní již dokonce získala schválení k pěstounské péči. Podmínky pro to, aby osoba získala status pěstouna jsou velmi mírné. Dočasní pěstouni procházejí kurzem v rozsahu 72 hodin, což je podle našeho názoru velmi málo.

Jaké jsou kontroly těchto pěstounů?
Úřady, které mají kvalitu této péče prověřovat, nemají na takové kontroly dostatek lidí, zkušeností a peněz. Podle mého názoru nejsou na takovou práci dostatečně připraveny, takže ani kontroly nemohou být dostatečné. Navíc jsou tlačeny k tomu, aby přechodných pěstounů bylo co nejvíce. A protože zájem není tak veliký, jak se předpokládalo, dá se říci, že berou každého.
Kritici přechodného pěstounství poukazují také na to, že chybí kontinuita lékařské péče o dítě. Máte s tím zkušenost i vy?
Samozřejmě. Zákon totiž neukládá náhradním pěstounům povinnost, aby novorozenec byl lékařsky vyšetřen ve všech stanovených termínech. Bylo by zajímavé zjistit, kolik náhradních pěstounů absolvuje v prvním týdnu života dítěte vstupní prohlídku u svého pediatra, kolik z nich pak absolvuje další nutné lékařské kontroly v následujících týdnech a měsících. Navíc do přechodné pěstounské péče odcházejí velmi často děti s rizikovou nebo dokonce neznámou anamnézou a dosavadním rizikovým vývojem (děti matek narkomanek, děti z babyboxu) které v prvních dnech a týdnech života vyžadují zvláštní lékařskou péči. V kojeneckém ústavu se automaticky dělají nejrůznější testy, včetně odběrů na protilátky na hepatitidu, genetické, neurologické vyšetření a psychologické vyšetření, zda se dítě vyvíjí úměrně svému věku. Toto vše se při odchodu dítěte do přechodné pěstounské péče neprovádí. Pro praktického lékaře pro děti a dorost je to drahé a náročné, možnost podrobného psychologického vyšetření dítěte není většinou ambulantně dostupná. Existuje sice metodický pokyn, jaká vyšetření je třeba před umístěním dítěte do náhradní péče vykonat, ale jde jen o pokyn, kterým není povinnost se řídit.. Dalším problémem kontinuity lékařské péče je to, že dle zákona není možná změna pediatra dříve než za tři měsíce. Poté, co dítě přechází z náhradní pěstounské rodiny ke stálému osvojiteli, je problém s přeregistrací u pediatra.

Měl by podle vás institut přechodného pěstounství vůbec existovat?
Určitě ano, ale pouze ve výjimečných případech, kdy rodiče se po určitý čas nemohou o své děti starat, protože jsou v přechodné životní situaci, která jim péči o dítě neumožňuje. Není však vhodné ho zavádět jako standard péče o novorozence před tím, než přejdou do stálé rodiny. Naštěstí se ukázalo, že je nereálné chtít zrušit kojenecké ústavy. Dočasní pěstouni si totiž vybírají pouze zdravá miminka bílé pleti. Postižené dítě nebo dítě jiné barvy pleti v ústavech stejně zůstává i dnes.

Společnost sociální pediatrie podávala návrhy na změnu některých ustanovení zákona. Které konkrétní změny tedy prosazujete?
Navrhujeme zejména obnovu povinnosti zřizovat poradní sbory pro náhradní rodinnou péči, aby zůstala odborná garance zprostředkování náhradní rodinné péče. Navrhujeme upravit dávky pro pěstouny na přechodnou dobu tak, aby např. pobírání dávky,pokud nemají v péči dítě, bylo omezeno jen na určitou dobu a aby nebyli výrazně zvýhodněni proti klasickým dlouhodobým pěstounům.

Asociace náhradních rodin poukazuje na to, že statistiky počtu našich dětí v ústavech jsou pro Evropskou unii velmi vysoké. „V České republice je přes 20 tisíc dětí v ústavech, z čehož v dětských domovech a ve výchovných a diagnostických ústavech přes 7500. Je to především historickou tradicí, nedostatečnou informovaností veřejnosti o náhradní rodinné péči a nedokonalou legislativou,“ říká předsedkyně asociace Klára Hesounová. Opravdu máme oproti Evropě tolik dětí v ústavech?
Je potřeba si uvědomit, že ještě nikdo nesdělil, co a jak bylo v jednotlivých zemích sčítáno a srovnáváno. Česká republika doplatila na to, že má velmi dobrý evidenční a statistický systém – ÚZIS, podobné instituty i ve školství a sociálních věcech. Pokud se hovoří o 20 000 dětí v ústavní péči, pak je třeba říci, že cca 12 000 dětí je v domovech pro osoby se zdravotním postižením (dříve ÚSP) a ty své rodiny mají (svěřily je tam, protože o ně nechtějí či nemohou a neumějí pečovat) a nejsou „objektem“ pro náhradní rodinnou péči. My také máme tyto „bezprizorné“ děti (bez vlastní rodiny)podchyceny a pobývají v zařízeních, na rozdíl od zahraničí, kde žijí mnohdy na skládkách, ve slamech, žebrají apod. Ptám se, ty někdo v oněch zemích sčítal ???
Proč vlastně podle vás poslanci tak spěchali s tímto zákonem? A proč byl vlastně přijat?
Byla to domluva tehdejší trojkoalice pod garancí MPSV a i mnozí poslanci podlehli vábničce, že se rozpustí domovy a všechny děti budou vyrůstat v rodinách. Na tento nesmysl jsme jako i mnozí další odborníci upozorňovali, ale nebyli jsme vyslyšeni. Proces transformace z ústavní péče na péči rodinou, tam, kde se podařil, trval 15 – 20 let (Norsko). V jiných zemích se nezdařil a od systému ustupují. Příkladem budiž Velká Británie, která je nám dávána za vzor. Děti, které prošly 2O a více rodinami zůstávají neukotveny ve své identitě, žijí na ulicích a mnohdy se právě z nich rekrutují pouliční gangy. Představa, že zvládnu transformaci za jedno volební období je nereálná.

Iva Bezděková, www.tribune.cz